34 C 157/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 1 517 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 17 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala na žalované zaplacení částky 1 517 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum žalovaná nastoupila přepravu na lince provozované původním věřitelem (anonymizována tři slova obec anonymizováno právnická osoba, IČO) a neprokázala se přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní původní věřitel požadoval jízdné ve výši 17 Kč za jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované dlužné přepravné ani přirážku nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum 2. Opatrovník žalované uvedl, že neobdržel výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná je invalidní, pobírá důchod částka měsíčně, příspěvek na bydlení částka měsíčně. Hradí nájemné ve výši částka měsíčně.

3. Soud nařídil jednání na den datum. Účastníci se nedostavili. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že žalovaná se přepravovala prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným původním věřitelem (anonymizována tři slova obec anonymizováno právnická osoba, IČO), a to dne datum. Na výzvu kontrolora se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činila 10 Kč a přirážka k jízdnému byla stanovena žalobkyní smluvními přepravními podmínkami na částku 1 500 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

6. Podle rozsudku nadepsaného soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací je žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna dispozice s majetkem a nakládání s finančními prostředky přesahujícími částku 800 Kč týdně, není schopna samostatně uzavírat smlouvy, které by ji zavazovaly a ze kterých by pro ní vyplývaly finanční závazky.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě osoby, dle které se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovanou) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb.). Jelikož se žalovaná přepravovala bez platné jízdenky, a tudíž se neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, je povinna uhradit žalobkyni ve smyslu ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. (resp. ust. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb.) jízdného ve výši 17 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb.

8. Soud se zabýval otázkou platnosti či neplatnosti právního jednání, uzavření smlouvy o přepravě, a to s ohledem na omezení svéprávnosti žalované. Dle § 581 věta první zákona č. 89/2012 Sb. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Dle shora uvedeného rozsudku není schopna dispozice s majetkem a nakládání s finančními prostředky přesahujícími částku 800 Kč týdně, není schopna samostatně uzavírat smlouvy, které by ji zavazovaly a ze kterých by pro ní vyplývaly finanční závazky.

9. Dle soudu uzavření smlouvy o přepravě mezi žalovanou a původním věřitelem, je věcí každodenního života, kdy žalované musí být zřejmé i přes její omezení, že užití veřejného dopravního prostředku je zpoplatněno. Uzavření smlouvy o přepravě je platným právním jednáním, a proto soud shledal nárok žalobkyně za oprávněný. Naproti tomu přirážka je svým charakterem smluvní pokutou, která musí být dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. mezi stranami sjednána. Pakliže z uvedeného rozsudku vyplývá, že žalovaná není způsobilá se zavázat k plnění přesahující částku 800 Kč týdně, je takové právní jednání zavazující žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za neplatné, a proto soud částku 1 500 Kč žalobkyni nepřiznal.

10. Jelikož žalovaná nezaplatila jízdné, ocitla se v prodlení s plněním peněžitého závazku dnem následujícím po splatnosti, a tudíž je povinna zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení.

11. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náklady řízení nepožadovala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.