34 C 190/2022
č. j. 34 C 190/2022-22
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 151 § 160
- o pozemních komunikacích, 13/1997 Sb. — § 9
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 573 § 1958 § 1968 § 1970
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní listiny uzavřené se [územní celek] jako provozovatel zmocněna k zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací, a to v případech neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích. Dle koncesní smlouvy je žalobkyně oprávněna k braní užitků vzniklých se zajištěním nuceného odtahu vozidel v souladu s nařízením [územní celek] [číslo] kterým se stanovují maximální ceny za odtah vozidla. Tato částka je stanovena ve výši 2 500 Kč za úplný odtah vozidla. Celková cena obou odtahů by tak mohla činit 5 000 Kč. Představenstvo žalobkyně rozhodlo, že možnosti účtovat max. poplatku nevyužije a stanovilo cenu dokončeného zpětného odtahu v částce 4 000 Kč s tím, že v případě úhrady ve lhůtě stanovené ve výzvě k plnění se cena snižuje na 3 500 Kč. Žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu (čištění komunikace), když dne [datum] ponechal své vozidlo VW, zelené barvy, [registrační značka], zaparkované v ulici [ulice], [obec], odkud bylo v 7:55 hod. odtaženo, o čemž byl sepsán protokol a následně bylo vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 121 Kč do [datum].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud vycházel při svém rozhodování ze skutkových zjištění spočívajících v tom, že žalobkyně je právnickou osobou, jejímž jediným zakladatelem a akcionářem je [územní celek], s předmětem činnosti mimo jiné i silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami určenými k přepravě osob nebo věcí. Z úřední činnosti je soudu známo, že Nařízením [územní celek] [číslo] ze dne [datum], kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel, byla v článku 2 stanovena výše maximálních cen za nucený odtah jednoho silničního vozidla, kdy podle písm. a) za jeden nucený odtah úplný je cena 2 500 Kč Koncesní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní jako provozovatelem a [územní celek] jako zadavatelem ze dne [datum], soudu známa z úřední činnosti, bylo mimo jiné dohodnuto v čl. 4 [číslo] ve spojení s čl. 4 [číslo], že žalobkyně je zmocněna k provádění úkonů vlastníka místních komunikací při zajišťování odstraňování silničních vozidel z místních komunikací na území [územní celek] při neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu. Dle čl. 8 3. smlouvy je žalobkyně oprávněna za provedené úkony účtovat vlastníkům vozidel cenu ve výši dané příslušným Nařízením [stát. instituce], načež takto získané prostředky náleží žalobkyni. Přílohou koncesní smlouvy je seznam místních komunikací ve vlastnictví [územní celek], kdy jednou z komunikací je i komunikace [ulice]. Představenstvo žalobkyně rozhodlo, že možnosti účtovat max. poplatku nevyužije a stanovilo cenu dokončeného zpětného odtahu v částce 4 000 Kč. Opatřením obecné povahy ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] bylo správním orgánem rozhodnuto o označení místních komunikací dočasným zákazem stání silničních vozidel ve dnech [datum] do [datum] z důvodu blokové čištění. O odtahu silničního vozidla VW, zelené barvy, [registrační značka], zaparkované v ulici [ulice], [obec] byl sepsán dne [datum] v 7:55 hod. sepsán protokol a vozidlo bylo následně zpětně odtaženo na místo původního stání vozidla. Vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla je žalovaný. Celkem k úhradě byla stanovena cena 4 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky ve výši 4 121 Kč do [datum].
5. Podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí.
6. Podle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. (2) Dočasně zakázat nebo omezit stání nebo zastavení silničních vozidel na pozemních komunikacích podle odstavce 1 lze také opatřením obecné povahy vydaným na návrh, který musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat vymezení rozsahu zákazu nebo omezení zastavení nebo stání, jeho předpokládanou délku a popis skutečností prokazujících naplnění důvodu podle odstavce 1.
7. Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.
8. Na základě provedeného dokazování ve spojení s citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil zákonná ustanovení zákona o pozemních komunikacích a opatření obecné povahy tím, že nerespektoval příslušné značení dočasnou dopravní značkou zákaz stání a nechal dotyčné vozidlo, které bylo v jeho vlastnictví, zaparkované na místě a v době, kdy tam bylo prováděno blokové čištění komunikace. V důsledku této skutečnosti byla žalobkyně oprávněna nařídit odtah vozidla žalovaného, jakož i byla povinna zajistit jeho zpětné umístění na místo odtahu. Za tyto dva úkony byla žalobkyně oprávněna v souladu Nařízením [stát. instituce] [číslo] vyúčtovat žalovanému stanovenou cenu poníženou rozhodnutím představenstva žalobkyně. Žalobkyní uplatněný nárok byl vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu i uvedené právní úpravě soudem shledán oprávněným a žalovanému byla uložena ve výroku uvedená povinnost.
9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nevznikl závazkový vztah, nemohla být ujednána doba splatnosti vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč. V takovém případě žalovaný je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o to žalobkyní požádán (ust. § 1958 odst. 2 o.z.). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byl o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena dne [datum]. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne [datum], tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od [datum] ocitl v prodlení (ust. § 1968 o.z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení vyhověl a v části zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum] zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
12. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.