34 C 246/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 548 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 548 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 548 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 4 548 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o dodávce pitné vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod. Cena za dodávku vody pro rok 2018 byla stanovena cenovým výměrem ve výši 43,46 Kč/m3, pro rok 2019 ve výši 43,46 Kč/m3. Na základě odečtu vodoměru byla spotřeba vody za období od [datum] do [datum] stanovena ve výši 91 m3. Dodávku vody žalobkyně vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem na částku 4 548 Kč se splatností [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalovaný argumentoval tím, že vodoměrná šachta se nachází na oploceném pozemku, kde se zřejmě nachází spolek vodáků, který má svůj uzávěr vody ke svému objektu. Odběrné místo nevyužívá od roku 2012, přesto v roce 2018 obdržel vyúčtování za spotřebu vody v částce 41 982 Kč. Tuto částku se snažil vyreklamovat, fakturu uhradil. Následně se telefonicky domluvil s žalobkyní na zrušení odběrného místa, ke kterému nedošlo, neboť pracovník, který měl vodoměr odmontovat, se mu nedovolal.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovaným, jakožto podnikatelem, uzavřela dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouvu o dodávce pitné vody z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod včetně vod srážkových a ostatních, veřejnou kanalizací, ve znění dodatku ze dne [datum]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa], srážkových vod oproti povinnosti žalovaného uhradit řádně a včas žalobkyni cenu vodného, která byla pro rok 2018 stanovena cenovým výměrem ve výši 43,46 Kč/m3 a pro rok 2019 ve výši 44,23 Kč/m3. Na základě žádosti žalovaného ze dne [datum] byla uvedená smlouva ke dni [datum] ukončena s konečným stavem měřidla 1 481m3 a žalovaný byl upozorněn na povinnost umožnit přístup k měřidlu a jeho demontáže. Spotřebu vody za období od [datum] do [datum] činící 91 m3 žalobkyně vyúčtovala žalovanému daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] částkou 4 548 Kč se splatností [datum]. Z rozúčtování dle období vyplývá, že od [datum] do [datum] byla spotřeba vody 91 m3, při ceně 43,46 Kč/m3, v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] nebyla spotřeba vykázána. Žalovaný provedené vyúčtování nereklamoval, o přezkoušení správnosti měření vodoměru nepožádal. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Dále bylo zjištěno, že v roce 2016 byl namontován na odběrném místě nový vodoměr, v letech 2016 2017 nebyl odběr vody, v letech 2017 2018 byla vyúčtována spotřeba vody v částce 41 980 Kč a v letech 2018 2019 (ke dni zrušení odběrného místa) vyúčtována spotřeba vody v částce 4 548 Kč (předmětem žaloby). Z poznámky k odečtu ke dni [datum] (rok 2017, který není předmětem řízení) vyplývá, že žalobkyně informovala žalovaného o velké spotřebě vody, provedla kontrolu a zjistila, že šachta je suchá. Zavření ventilu žalovaného nebylo stran žalobkyně ověřeno. Žalovanému bylo doporučeno odběrné místo odhlásit. Dopisem ze dne [datum] žalovaný reklamoval vyúčtování spotřebované vody předcházející shora uvedenému vyúčtování a zároveň požádal o zrušení odběrného místa, o přezkoušení správnosti měření vodoměru nepožádal.

4. Z takto zjištěného závěru o skutkovém stavu soud dovodil, že oprávnění k odběru vody žalovaným a jeho povinnost zaplatit za odběr úplatu byly založeny dle právní úpravy před nabytím účinnosti zákona č. 274/2001 Sb. zákona o vodovodech a kanalizacích, tedy na základě zákona č. 138/1973 Sb., zákona o vodách. Svou povahou se jedná o kupní smlouvu dle ustanovení § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., ze které vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. (nyní § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen„ NOZ“). Zatímco žalobkyně své povinnosti splnila, když žalovanému vodu dodala, tak žalovaný kupní cenu za dodanou vodu neuhradil. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky vody, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ) dnem následujícím po splatnosti uvedené faktury a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 NOZ, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. K námitkám žalovaného soud uvádí, že podle § 17 zákona č. 274/2001 Sb. je žalovaný jako odběratel nejen povinen umožnit přístup k vodoměru, ale chránit jej před poškozením. Má-li pak pochybnosti o správnosti měření nebo zjistí-li závadu má právo požadovat jeho přezkoušení (§ 17 odst. 3). Žalovaný o přezkoušení správnosti měření vodoměru nepožádal. Pokud žalovaný neodebíral vodu, dle jeho tvrzení od roku 2012, a přesto smluvní vztah s žalobkyní neukončil a učinil tak až v roce 2019, vyúčtování spotřeby vody nereklamoval, nepožádal o přezkoušení správnosti měření vodoměru, a po vyúčtování z roku 2017 neukončil dodávky vody a spoléhal se pouze na písemné oznámení o tom, že chce zrušit odběrné místo, pak lze uzavřít, že takové jednání je nutno vyhodnotit jako lehkovážné k tíži žalovaného. Žalovaný jako podnikatel si musí být vědom i toho, že pokud uzavírá smluvní vztah o dodávce vody a poté co se rozhodne dodávky vody ukončit, pak musí řádně ukončit i smlouvou založený vztah. Pakliže smlouva byla učiněna v písemné podobě, pak smluvní vztah lze ukončit pouze písemně.

6. Žalovaný soudu nepředložil důkazy, kterými by svá tvrzení potvrdil.

7. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, sepis žaloby, 2x účast na jednání). Žalobkyně však požadovala na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč za výzvu a sepis žaloby a ve zbytku se náhrady nákladů vzdala, a proto jí soud přiznal částku 1 600 Kč (SOP + 600 Kč).

9. Lhůtu k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod pro stanovení jiné lhůty.