34 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 373 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 373 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 373 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 373 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 373 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne datum po vzájemné fyzické potyčce způsobil jméno příjmení, datum narození zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalovaný byl za toto jednání Příkazem anonymizována dvě slova okres ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací anonymizováno číslo číslo uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. Příkaz nabyl právní moci dne datum. Žalobkyně v souvislosti s léčením poškozeného vynaložila částku 8 373 Kč. Žalovaný byl dopisem ze dne datum, který mu byl doručen dne datum vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od doručení výzvy. Lhůta k uhrazení uplynula dne datum a od datum je žalovaný v prodlení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žalobkyní předložených listin soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl Příkazem anonymizována dvě slova okres ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací anonymizováno číslo číslo uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., kterého se měl dopustit tím, že dne datum způsobil jméno příjmení, datum narození po vzájemné fyzické potyčce zranění, které se vyžádalo lékařské ošetření. Příkaz nabyl právní moci dne datum. Na léčbu poškozeného, pojištěnce žalobkyně, byla vynaložena částka 8 373 Kč a tato částka byla žalobkyní vůči žalovanému uplatněna ve výzvě k zaplacení ze dne datum Lhůta k plnění by stanovena 30 dnů, přičemž žalovaný převzal výzvu dne datum.

5. Podle § 55 odst. 1, zákona č. 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

6. Po právní stránce má soud za to, že žalovaný v příčinné souvislosti se svým jednáním, za které byl výše uvedeným rozhodnutím uznán vinným, způsobil ublížení na zdraví jméno příjmení, které si vyžádalo lékařskou péči. Neboť byly naplněny podmínky pro náhradu nákladů na hrazené služby vynaložených v důsledku protiprávního jednání vůči pojištěnci podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, soud žalobě zcela vyhověl.

7. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyl ujednán čas plnění, je žalovaný povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, co byl o to žalobkyní požádán (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalobkyně soudu doložila, že prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne datum s lhůtou plnění 30 dnů, přičemž písemnost se žalobkyni vrátila s tím, že na uvedené adrese adresát neznámý. Doložením dokladu o odeslání předmětné listiny prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nelze prokázat, že se listina dostala do dispozice žalovaného, neboť ust. § 573 o.z. zakotvuje domněnku dojití zásilky jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (srov. nález II.ÚS 2403/19). Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byl o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena dne datum. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující z hlediska prodlení s plněním a povinnosti platit úroky z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Splatnost dluhu nastala dne datum, tedy první den po doručení žaloby žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost zaplatit dlužnou částku v den následující po dni doručení žaloby, čímž se od datum ocitl v prodlení (ust. § 1968 o.z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky 8 373 Kč a zákonného úroku z prodlení od datum vyhověl (výrok I.) a v části zákonného úroku z prodlení od datum do datum žalobu zamítl (výrok II.).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (žaloba, výzva).

10. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.