34 C 403/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 18 922,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , částky , částka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel , jméno FO, (dále jen také „ Společnost“) prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřel s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku , částka, , která měla být žalovaným splacena nejpozději dne , datum, . Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit s poplatkem ve výši , částka, , který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku. Žalovaný uhradil částku , částka, , která byla použita na úhradu jistiny. Vedle jistiny dluhu ve výši , částka, se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za upomínku ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, , účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, .

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač byla soudem vyzván.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).

4. Z formuláře pro standardní informace soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace vztahující se k úvěru.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi , jméno FO, a žalovaným. Smlouvou se Společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši , částka, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do 30 dnů od odeslání finančním prostředků žalovanému (, datum, ), přičemž celková částka ke splacení činila , částka, (čl. II bod 2 písm.b). Úroková sazba činila 36 % ročně. V článku VIII. bod 1 si strany sjednaly, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky, má Společnost nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly Společnosti v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, byla na bankovní účet Společnosti připsána platba , částka, z účtu č. , č. účtu, .

7. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, z bankovního účtu Společnosti odešla platba , částka, na účet č. , č. účtu, .

8. Z výpisu úkonů ze dne , datum, soud zjistil, že dle interního systému žalobkyně byly realizovány tyto úkony k vymožení pohledávky za žalovaným: telefonický hovor, obyčejný dopis, cesta terénního pracovníka.

9. Mezi , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem žalobkyně ze dne , datum, .

10. Společnost opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky, a to dne , datum, , , datum, ,, datum, , , datum, .

11. Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě do , datum, .

12. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a , datum, byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky.

13. Z provedeného dokazování vyplynulo, že Společnost uzavřela s žalovaným dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, společně poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, . Žalovaný uhradil pouze , částka, . , jméno FO, Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.

15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZSÚ“ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 o. z., kterou uzavřela Společnost s žalovaným coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Žalobkyně neprokázala, že Společnost ověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.

21. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018).

22. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet23. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

24. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. V posuzovaném případě žalobkyně neprokázala, že Společnost před uzavřením smlouvy s žalovaným ověřovala úvěruschopnost žalovaného. V důsledku toho je úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 ZSÚ, neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu.

26. Společnost tedy poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši , částka, . Soud proto uložil žalovanému v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši , částka, (výrok I.), která je rozdílem poskytnuté částky , částka, a uhrazené částky , částka, . Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu. Ve zbývajícím rozsahu musela být tedy žaloba zamítnuta (výrok II.).

27. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 ZSÚ, a proto ji určil soud. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil ani nedoložil ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, tak byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

28. K postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni došlo v souladu s § 1879 o.z.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad III.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.