34 C 406/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro náklady neprovdané matky – výbavička

I. Žaloba o zaplacení částky částka na výbavičku nezletilého dítěte se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném mimo jiné i uhrazení nákladů spojených s pořízením výbavičky pro nezletilého jméno FO, a to ve výši částka. Uvedla, že s žalovaným žila ve společné domácnosti od roku Anonymizováno do Anonymizováno. Dne datum se narodil syn, jehož otcem je žalovaný. Žalovaný otcovství zpochybňuje. Na pořízení výbavičky zaplatila žalobkyně částku částka a žalovaný ji přispěl částkou částka. Žalobkyně je na rodičovské dovolené, měsíčně pobírá rodičovský příspěvek ve výši částka, příspěvek na bydlení ve výši částka a na syna pobírá částku částka. Žalovaný je zaměstnán jako Anonymizováno s měsíčním příjmem částka.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že není otcem nezletilého dítěte.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. K jednání se dostavila žalobkyně a po předchozí omluvě se nedostavil žalovaný, o odročení jednání nepožádal a souhlasil, aby soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

4. S žalobkyní předložených dokladů soud zjistil, že žalobkyně v období od datum do datum vynaložila náklady spojené s pořízením oblečení, autosedačky, hygienických prostředků, přípravků pro nezletilé dítě v celkové částce částka.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum, č.j. spisová značka bylo zjištěno, že ve věci nezletilého jméno FO, nar. datum, soud rozhodl tak, že určil, že jeho otcem je žalovaný. Zároveň soud rozhodl o tom, že se nezletilý jméno FO svěřuje do péče žalobkyně a žalovanému stanovil platit výživné na nezletilého jméno FO v částce částka s účinností od narození dítěte, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci jsou rodiči nezletilého jméno FO, nar. datum. Žalobkyně, jako matka již narozeného dítěte, podala k nadepsanému soudu žalobu na uhrazení nákladů spojených s pořízením výbavičky na dítě. Žalobkyně vynaložila v souvislosti s pořízením výbavičky na nezletilého částku ve výši částka.

7. Soud neprovedl dokazování výslechem účastníků, zpráv o výdělku žalovaného, rodným listem žalovaného, spisem zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na níže učiněný právní závěr.

8. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „je o. z.“, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

9. Podle § 920 odst. 2 je o. z., soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem.

10. Podle § 920 odst. 3 je o. z., soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu mateřská dovolená.

11. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru. Žalobkyně se jako matka již narozeného dítěte domáhala částky, kterou vynaložila na pořízení výbavičky dítěte. Ustanovení § 920 odst. 1 o. z. neumožňuje, aby soud žalobkyni přiznal náklady spočívající v příspěvku na tzv. výbavičku pro dítě. Toto ustanovení pokrývá výhradně potřeby matky (na těhotenské ošacení a obuv, zvláštní potravinové doplňky a léky, hygienické pomůcky, náklady spojené s hospitalizací apod.), nikoliv dítěte, nelze tedy v jeho rámci uplatňovat náklady na pořízení výbavičky pro novorozence. Tyto náklady jsou zohledněny při stanovování výživného pro nezletilé dítě (viz např. rozhodnutí KS České Budějovice 3 Co 23/66 = Rc 25/1967). Soud tedy žalobu zcela zamítl, když judikatura již dávno dovodila, že nelze za náklady matky považovat náklady spojené s obstaráním výbavičky pro dítě, neboť jde o majetková práva dítěte, která jsou hrazena v rámci plnění vyživovací povinnosti k dítěti. Této částky je potřeba se domáhat v rámci výživného na nezletilého.

12. V dané věci se nejednalo o návrh podaný těhotnou ženou, kterým by nárok uplatnila dle § 920 odst. 3 o. z., proti muži, jehož otcovství je pravděpodobné, ale jednalo se o návrh matky již narozeného dítěte, a proto tu nebyly podmínky pro uložení zvláštního předběžného opatření ve smyslu ustanovení § 920 odst. 3 o. z., kterým by přicházelo v úvahu přiznat těhotné ženě i náklady na výbavičku v rámci částky potřebné k zajištění výživy dítěte poskytnuté předem. Soud tedy posoudil uplatněný nárok jako nárok matky již narozeného dítěte podle ustanovení § 920 odst. 1 o. z., které však neumožňuje přiznat náklady na výživu dítěte, a tedy ani náklady na tzv. výbavičku pro dítě (viz bod 11). Vzhledem k již určenému otcovství k dítěti je možné, aby o nákladech na výbavičku bylo rozhodnuto v řízení o výchově a výživě dítěte v rámci rozhodnutí o výživném pro dítě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn.5 Cz 44/87).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad II.) se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak žalovaný náhradu nákladů nepožadoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Žalobkyně byla v řízení dle § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb. osvobozena od placení soudního poplatku, avšak žalovaný byl ve věci úspěšný, a proto soud o přenesení poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, nerozhodoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.