Okresní soud v Ústí nad Labem · Rozsudek

34 C 472/2020

č. j. 34 C 472/2020-48

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-01-07 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSUL:2022:34.C.472.2020.3

  1. OS Ústí n.L. 34 C 472/2020-48
  2. OS Ústí n.L. 34 C 472/2020-55
  3. OS Ústí n.L. 34 C 472/2020-54
Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 korun s úrokem z prodlení, protože se přepravovala bez platného jízdního dokladu a tím uzavřela přepravní smlouvu. Soud se opřel o § 2550 a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., kterým je osoba ve věku šestnácti let považována za způsobilou k uzavření smlouvy o přepravě. Žalobu v částce 1 500 korun zamítl, protože žalovaná nemohla v plném rozsahu posoudit důsledky cestování bez jízdného a její finanční situace neumožňuje splácení smluvní pokuty. Rozsudek o náhradě nákladů řízení byl vydán na základě § 148 odst. 1 o. s. ř. a bude upřesněn samostatným usnesením.

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 24 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám České republiky – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení, která bude určena samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum při jízdě na lince číslo linky anonymizováno, městské hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč za jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaná ovšem požadované dlužné přepravné ani přirážku nezaplatila.

2. Žalovaná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka z řad advokátů uvedla, že by soud měl posoudit, zda byla dostatečně rozumově a volně vyspělá k tomu, aby uzavřela přepravní smlouvu. Žalovaná byla svěřena do péče babičky, která byla povinna zajišťovat její životní potřeby, tedy i peníze na jízdné. Zápis z kontroly není žalovanou podepsán a číslo občanského průkazu nebylo možno ověřit.

3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole má soud za prokázané, že žalovaná se přepravovala prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne datum na lince číslo linky anonymizováno dopravního prostředku. Na výzvu kontrolora se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činila 24 Kč a přirážka k jízdnému byla stanovena žalobkyní smluvními přepravními podmínkami na částku 1 500 Kč. Ze zápisu dále vyplývá, že žalovaná cestovala bez doprovodu dospělé osoby a zápis o provedené odmítla podepsat. Občanský průkaz, jehož údaj je obsahem zápisu, patří žalované, jak vyplývá ze sdělení Ministerstva vnitra. V době přepravy bylo žalované 16 let. Žalovaná byla rozhodnutím nadepsaného soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací svěřena do péče babičky, jméno příjmení. Žalovaná pravidelně navštěvovala základní školu, kde prospěchem patřila ke slabším žákům. Majetková situace rodiny není příznivá, neboť je zatížena dluhy a exekucemi (zpráva OSPOD).

4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osoby, dle které se dopravce (žalobkyně) zavazuje přepravit cestujícího (žalovaná) do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Tím, že žalovaná dobrovolně nastoupila do vozidla, akceptovala podmínky, za nichž je přeprava uskutečňována, včetně možnosti být kontrolována, popř. i sankcionována. Žalovaná se přepravovala bez platné jízdenky, a tudíž se neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a je tak povinna uhradit žalobkyni dle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. (resp. § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb.) jízdné ve výši 24 Kč. Soud je toho názoru, že člověk ve věku šestnácti let, což byl věk žalované v rozhodné době, je způsobilý k tomu, aby mohl nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. Soud tedy žalobě vyhověl v částce 24 Kč.

5. Jelikož žalovaná nezaplatila jízdné, ocitla se v prodlení s plněním peněžitého závazku dnem následujícím po jeho splatnosti, která nastala v den provedení přepravní kontroly. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 p. a.

6. Přirážka ve výši 1 500 Kč je smluvní pokutou ve smyslu ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. Soud je toho názoru, že žalovaná s ohledem na věk nemohla v celém svém rozsahu posoudit důsledky spojené s cestováním bez platného jízdního dokladu, tedy povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Žalovaná ani není fakticky schopna splnit své povinnosti z přepravní smlouvy týkající se smluvní pokuty, a uložením této povinnosti by do dospělosti vstupovala se závazky, jež by pro ní mohly mít nežádoucí efekt. Soud tak žalobu v částce 1 500 Kč s příslušenstvím zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení státu se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyně byla z převážné části neúspěšná; je proto povinna nahradit státu náklady, které stát v tomto řízení platil. Jelikož však o odměně ustanoveného advokáta (opatrovníka) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a tyto náklady dosud nebyly zaplaceny, soud podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl v rozsudku toliko o základu práva státu na náhradu nákladů řízení s tím, že až bude o nákladech pravomocně rozhodnuto a tyto budou vyplaceny, určí soud výši náhrady samostatným usnesením 8. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod pro stanovení jiné lhůty. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.