34 C 514/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 11 535,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, částky , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhala vydání soudního rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalované umožněno opakovaně čerpat peněžní prostředky až do celkové výše , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaná se zavázala vrátit čerpané peněžní prostředky spolu s příslušenstvím, tvořeným zejména poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny, a to formou denních splátek. První splátka byla sjednána jako splatná dne , datum, , přičemž konec kreditního období měl nastat dne , datum, . Dne , datum, byla žalované na její bankovní účet vyplacena částka , částka, . Dle smluvních ujednání je žalobkyně v případě prodlení žalované oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná částka uplatněná žalobou se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, , představující smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, . Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů a dále nahlédnutím do centrální evidence exekucí.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač soudem vyzvána.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

4. Ze Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnou žalované částku až do výše , částka, oproti povinnosti žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky v denních splátkách ve výši uvedené v čl. 5 VOP, přičemž splatnost první splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná k 29. dni následující po dni výpočtu denní splátky. Datum splatnosti úvěru byl stanoven na den , datum, . Mezi smluvními stranami byla ujednána denní úroková sazba ve výši 1,066 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Dle smluvních ujednání je žalobkyně v případě prodlení žalované oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

5. Z přílohy předpisu denních splátek soud zjistil, že výše denních splátek, které žalovaná měla žalobkyni platit činí , částka, a sestává se z jistiny, úroku a poplatku6. Z autorizace ověření totožnosti ke dni , datum, soud zjistil, že žalovaná je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, .

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poukázala na bankovní účet , č. účtu, dne , datum, částku , částka, .

8. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na tento účet byla připsána platba , částka, od žalobkyně.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr a sdělila, že žije v domácnosti sama, její ověřený měsíční čistý příjem činí , částka, , měsíční čistý příjem jí uvedený činí , částka, . Měsíční výdaje uvedla žalovaná v částce , částka, , disponibilní příjem , částka, .

10. Z identifikovaných příjmů soud nezjistil žádné významné skutečnosti, neboť z nich není zřejmý počáteční a konečný zůstatek v tom kterém měsíci na bankovním účtu žalované. Na sjetině jsou uvedeny pouze příjmy žalované nikoliv její měsíční výdaje před uzavřením úvěrové smlouvy.

11. Dne , datum, žalobkyně vypověděla žalované úvěrovou smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě částky , částka, .

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky , částka, do tří dnů. Téhož dne byla písemnost odeslána (podací lístek).

13. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru nejpozději do , datum, . Žalovaná ničeho nevrátila.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále také „ZSÚ“ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou coby spotřebitelem, proto soud právní vztahy mezi účastníky posuzoval dle zákona č. 267/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, [Právní rozhledy 21/2018 s. 757] či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

20. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

22. V posuzovaném případě příjmy žalované a schopnost žalované splácet úvěr posoudila žalobkyně na základě údajů sdělených žalovanou, kde uvedla měsíční příjem a výdaje. Z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalovaná předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a z identifikovaných příjmů nelze zjistit výdaje žalované ani počáteční a konečný stav na bankovním účtu v tom kterém měsíci před uzavřením úvěrové smlouvy. Není zřejmé, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru prověřovala informace o žalované v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, centrální evidenci exekucí a či si vyžádala historické výpisy z účtu žalované, z nichž by byla zřejmá struktura příjmů a výdajů žalované a její finanční rezerva. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem odborné péče, ale pouze formálně, vycházela pouze z údajů žalované o jejích poměrech a výdajích. K posouzení úvěruschopnosti žalované bylo povinností žalobkyně prověřit závazky, náklady a další výdaje žalované.

23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně rezignovala především na prověření závazků výdajů žalované, je třeba uzavřít, že neprověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. V důsledku toho je úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).

24. Žalobkyně se k jednání nedostavila o odročení jednání nepožádala a soud jí tak nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že žalobkyně je povinna tvrdit a označit důkazy pro svá tvrzení o tom, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace při posuzování úvěruschopnosti žalované získala.

25. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši , částka, . Soud proto uložil žalované v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ, aby uhradila žalobkyni jistinu jí požadovanou ve výši , částka, (výrok I.). Důsledkem neplatnosti smlouvy je i to, že žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok, poplatky, smluvní pokutu. Ve zbývajícím rozsahu musela být tedy žaloba zamítnuta (výrok II.).

26. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době splatnosti poskytnuté jistiny ve smyslu ust. 87 ZSÚ, a proto ji určil soud. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, netvrdila ani nedoložila ničeho ke svým majetkovým poměrům. Proto soud neshledal žádného důvodu stanovit delší dobu plnění a odchýlit se od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím. Doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru v prodlení.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad III.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci úspěšnější má tak vůči žalobkyni v obecné rovině nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná však v průběhu řízení zůstala zcela pasivní a žádné náklady ji tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.