34 C 91/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Alicí Karpíškovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka , IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 94 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 135 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 000 Kč od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 46 524,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu v , adresa, společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 6 728 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 170 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na základě smlouvy o objednávce vozidla ze dne , datum, si objednal elektrické vozidlo , anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , za celkovou kupní cenu 1 253 100 Kč. Dne , datum, byl spolu s žalovaným účastníkem dopravní nehody, která se stala v , adresa, . Žalovaný byl za způsobení této dopravní nehody pravomocně uznán vinným. V době uvedené nehody mělo uvedené vozidlo najeto 386 km a jeho první registrace proběhla dne , datum, . Náklady na opravu vozidla dosáhly částky 777 036,51 Kč včetně DPH. Žalobce byl sice částečně odškodněn, avšak po opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň jeho původní obvyklé ceny. Žalobce tvrdí, že mu vznikla majetková újma spočívající v rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a jeho obvyklou cenou po opravě. Výše majetkové újmy dle žalobce činí 200 000 Kč, ale žalobce zohlednil již vyplacené pojistné plnění ve výši 30 000 Kč, tudíž požadovaná částka činí 170 000 Kč. Pokles hodnoty opraveného vozidla činí dle žalobce 16 % z jeho původní obvyklé ceny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vedlejší účastník při prvním jednání uvedl, že žalobci celkem vyplatil částku 71 000 Kč, přičemž tato částka vychází z jeho vlastního výpočtu. Nezpochybňuje, že vozidlo bylo v době nehody nové (do jednoho roku provozu), avšak 16% pokles hodnoty považuje za nepřiměřeně vysoký. Dále nesouhlasí s požadovaným úrokem z prodlení od , datum, , neboť žalobce podle něj neučinil potřebný procesní úkon směrem k žalovanému (předžalobní výzvu).

4. Při jednání konaném dne , datum, žalobce částečně vzal žalobu zpět, neboť mu vedlejší účastník dne , datum, uhradil částku 41 000 Kč. Usnesením soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení v rozsahu částky 41 000 Kč a příslušenství zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

5. V souvislosti se závěry znaleckého posudku žalobce podáním ze dne , datum, (ve spojení s podáním ze dne , datum, ) vzal žalobu zpět i v rozsahu částky 35 000 Kč. Usnesením soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

6. Ze smlouvy o objednávce vozidla soud zjistil, že žalobce si u společnosti , právnická osoba, objednal vozidlo , anonymizováno, za cenu 1 253 100 Kč včetně DPH. Cena zahrnovala samotné vozidlo (1 199 200 Kč), tažné zařízení (28 400 Kč) a poplatek za doručení dokumentace (25 500 Kč).

7. Z listiny vyhotovené Policií ČR označené jako „Potvrzení o účasti na dopravní nehodě“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce a žalovaný byly účastníky dopravní nehody, ke které došlo na místní komunikaci , adresa, . V důsledku dopravní nehody vznikla na vozidle , Anonymizováno, převozní RZ , SPZ, , řízeném žalobcem, škoda v předběžné výši 500 000 Kč a na vozidle BMW, RZ , SPZ, , řízeném žalovaným, škoda 20 000 Kč. U vozidla žalobce došlo k poškození předního nárazníku, předního víka motoru, levé přední směrovky, levého předního světla, podlahy vozidla, čelního sklo, deformaci levého předního blatníku, levého předního disku, levé přední pneumatiky, levého předního závěsu kola, airbagu řidiče, spolujezdce, bočního airbagu řidiče, spolujezdce, poškození celé levé části vozidla.

8. Z vyrozumění ze dne , datum, soud zjistil, že šetření dopravní nehody za účasti vozidla , Anonymizováno, , převozní RZ , SPZ, , bylo ukončeno.

9. Dopisem právního zástupce žalobce ze dne , datum, byl vedlejší účastník vyzván k výplatě pojistného plnění do , datum, , a to v souvislosti se škodou vzniklou na vozidle , Anonymizováno, , která vznikla žalobci jako poškozenému při dopravní nehodě dne , datum, , které byl účastníkem.

10. Z oznámení o likvidaci pojistné události č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že vedlejší účastník stanovil výši újmy na vozidle RZ , SPZ, částkou 30 000 Kč.

11. Z kalkulace opravy ze dne , datum, , vypracované společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že náklady na opravu , Anonymizováno, (VIN: , VIN kód, činily 777 036,51 Kč včetně DPH. Vozidlo mělo najeto 386 km.

12. Z daňového dokladu č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že , právnická osoba, . vyúčtovala žalobci za opravu vozidla VIN , VIN kód, částku 777 036,51 Kč vč. DPH se splatností , datum, . Oprava byla provedena za použití nových dílů a postupů výrobce , Anonymizováno, .

13. Dopisem ze dne , datum, byl vedlejší účastník opětovně vyzván k výplatě pojistného plnění do , datum, .

14. Z rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným z přestupku podle § , Anonymizováno, zákona o silničním provozu, když dne , datum, v , Anonymizováno, . v , adresa, nezvládl řízení vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , přejel do protisměru a narazil do vozidla , Anonymizováno, , převozní registrační značky , SPZ, řízeného žalobcem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .

15. Z dokumentace vedlejšího účastníka k pojistné události č. , hodnota, (výpočet znehodnocení, likvidační zpráva, oznámení o likvidaci pojistné události) soud zjistil, že žalobci bylo nejprve vyplaceno 30 000 Kč jako náhrada za ztrátu tržní ceny vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, . Následně byla výše znehodnocení vozidla stanovena na 71 000 Kč, přičemž žalobce byl o této skutečnosti informován dopisem ze dne , datum, . Vedlejší účastník při výpočtu znehodnocení vycházel z výchozí hodnoty vozidla před a po poškození, kterou stanovil částkou 1 035 620 Kč, z míry obvyklého snížení užitných vlastností vozidla odpovídající době provozu (1 rok) a počtu najetých kilometrů (335 km), neboli základní amortizace, která dle vedlejšího účastníka činí 16,62 %. Odečtením částky odpovídající skutečné amortizaci vozidla od výchozí hodnoty dospěl k časové hodnotě vozidla před poškozením vozidla (864 000 Kč) a po opravě poškození (804 300 Kč) a za použití koeficientu prodejnosti 1,19, který stanovil na základě průzkumu prodejnosti trhu s ojetými vozidly v ČR, určil vedlejší účastník obvyklou cenu vozidla před poškozením (1 028 000 Kč) a po poškození (957 000 Kč). Rozdíl těchto částek je 71 000 Kč.

16. Ze znaleckého posudku č. , číslo, ze dne , datum, , vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním znalcem v oborech strojírenství (odvětví autoopravárenství) a ekonomiky (oceňování hmotných movitých věcí), soud zjistil následující. Úkolem znalce bylo určit rozdíl obvyklých cen vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , těsně před okamžikem jeho poškození a obvyklé ceny po dokončení jeho opravy. Znalec vycházel ze zjištění, že posuzované vozidlo, jehož základní údaje zjistil z technického osvědčení vozidla, bylo před poškozením téměř nové, bez závad a nevykazovalo žádné faktory, které by snižovaly jeho hodnotu tržní oproti hodnotě časové. Na vozidle bylo nutné provést opravy středně závažného charakteru, které zahrnovaly výměnu některých dílů skeletu nebo provedení rovnocenných prací většího rozsahu na více než třech částech karoserie, a to i současně, včetně výměny dílů, které nejsou součástí skeletu. Výpočty byly znalcem provedeny dle metodiky Znaleckého standardu č. I/2022. Znalec při výpočtu vycházel z výchozí hodnoty vozidla před a po poškození, kterou stanovil dle faktury za prodej vozidla ve výši 1 253 100 Kč, z míry obvyklého snížení užitných vlastností vozidla odpovídající době provozu (tzv. ZAD) 1 roku a počtu najetých kilometrů (tzv. ZAP) 335 km neboli základní amortizace, která dle znalce činí 17,2 %. Odečtením částky odpovídající skutečné amortizaci vozidla od výchozí hodnoty dospěl k časové hodnotě vozidla před poškozením (1 040 000 Kč) a po poškození vozidla (979 000 Kč). Dále znalec uvedl, že uvedený Znalecký standard č. I/2022 neumožňuje rozdělení kalendářního roku na měsíce při výpočtu základní amortizace. Vzhledem k tomu, že znalecký standard neumožňuje rozlišit měsíce v rámci prvního roku provozu a automaticky stanoví amortizaci (tzv. ZAD) ve výši 33 %, což může vést k nepřesnostem, zejména u vozidel mladších než jeden rok, kompenzoval znalec tuto metodickou nepřesnost použitím vhodně zvoleného koeficientu prodejnosti, který měl zajistit, aby se tržní hodnota téměř nového vozidla a hodnota vozidla staršího o 10 měsíců po opravě co nejvíce přiblížily reálným tržním cenám. V daném případě znalec použil koeficient prodejnosti (dále také „KP“) 1,1 pro vozidlo před poškozením, aby kompenzoval výše uvedené omezení Standardu a lépe reflektoval jeho skutečnou tržní hodnotu. Pro vozidlo po opravě pak zvolil koeficient 1, neboť poptávka po vozidle s doloženou opravou je nižší. Koeficienty byly stanoveny na základě porovnání s cenovými nabídkami srovnatelných vozidel dostupných na internetových portálech nejblíže datu ocenění. Znalec k posudku připojil pět nabídek totožných nebo obdobných vozidel, přičemž jednu z nich (s nájezdem 11 000 km) vyloučil z důvodu výrazně vyššího počtu najetých kilometrů. Vzhledem k omezenému množství dostupných vozidel na trhu znalec vycházel z dostupných dat. Vynásobením časové hodnoty vozidla před a po poškození pomocí uvedených koeficientu prodejnosti pak určil obvyklou cenu vozidla před poškozením ve výši 1 144 000 Kč a po opravě poškozeného vozidla ve výši 979 000 Kč. Rozdíl obvyklých cen (újma) činí 165 000 Kč.

17. Vedlejší účastník namítal, že Znalecký standard č. I/2022 není vhodný pro oceňování elektromobilů. Dále zpochybnil použití koeficientu prodejnosti 1,1, který podle něj znalec nedostatečně odůvodnil. Uvedl, že znalec vycházel pouze z nabídek na portálu Tipcars, které často uvádějí ceny vyšší než původní kupní cena vozidla, přičemž se jedná o nabídkové, nikoliv reálné prodejní ceny. Navíc výbava vozidel nebyla srovnatelná. Podle vedlejšího účastníka je koeficient 1,1 pouze úvahou znalce bez dostatečných podkladů. Pokud by byl použit koeficient 1, výsledná hodnota by odpovídala výpočtu vedlejšího účastníka (1 040 000 Kč vs. 979 000 Kč), což by bylo akceptovatelné. Dále namítal, že výchozí hodnotou měla být výhradně fakturovaná cena, nikoliv odhad dle nabídek. Upozornil také na to, že u elektromobilů dochází k rychlejšímu poklesu hodnoty než u vozidel se spalovacím motorem, což má vliv na jejich prodejnost. Vedlejší účastník rovněž namítal, že měl být použit Znalecký standard č. I/2005, který byl v době vzniku škody platný. Dále uvedl, že pokud byl použit standard č. I/2022, měly být použity stejné koeficienty prodejnosti před i po opravě poškození (KP1 = KP2). Konečně namítal, že Standard č. I/2022 vyžaduje minimálně deset srovnatelných vzorků, zatímco znalec použil pouze tři.

18. Z výpovědi znalce soud zjistil, že znaleckou činnost vykonává již 20 let a měsíčně zpracuje přibližně tři znalecké posudky. V dané věci znalec vypracoval posudek podle metodiky Znaleckého standardu č. I/2022, který je podle jeho vyjádření přesnější, rozsáhlejší a aktuálnější než předchozí standard z roku 2005. Přestože základní principy výpočtu a metodika zůstávají v obou verzích obdobné, standard z roku 2022 lépe reflektuje aktuální tržní podmínky, včetně vývoje trhu s elektromobily, a je použitelný i pro ocenění k roku 2020. Výpočet podle Znaleckého standartu č. I/2005 by byl prakticky stejný. Znalec uvedl, že Znalecký standard stanoví způsob výpočtu amortizace vozidla na základě jeho stáří (tzv. ZAD – za dobu provozu) a počtu najetých kilometrů (tzv. ZAP – započtení opotřebení). Tyto tabulky se plošně používají pro všechna vozidla, včetně elektromobilů. Standard však nepočítá s výjimečnými případy, kdy dojde k poškození prakticky nového vozidla, které ještě nebylo přihlášeno do provozu a mělo pouze převozní značky. Takové vozidlo je považováno za nové, neboť nemá technický průkaz a nebylo dosud registrováno. Dále znalec vysvětlil, že stanovení ceny v tomto případě bylo složité ze dvou důvodů: jednak se jednalo o elektromobil, pro který dosud neexistuje specializovaný Znalecký standard, a jednak bylo vozidlo v době poškození prakticky nové – mělo převozní značky a nebylo dosud přihlášeno do provozu, vozidlo nevykazovalo známky opotřebení. Podle znalce je takové vozidlo třeba považovat za nové, nikoliv zánovní. Znalec dále vysvětlil, že podle amortizační tabulky Znaleckého standardu č. I/2022 se po prvním roce provozu automaticky uplatňuje ZAD ve výši 33 %, bez ohledu na skutečné stáří v měsících. Standard nerozlišuje jednotlivé měsíce prvního roku. V daném případě by tedy použití této tabulky vedlo k nepřiměřenému snížení hodnoty vozidla, které fakticky nebylo roční a bylo téměř nové. Z tohoto důvodu znalec upravil časovou hodnotu vozidla směrem vzhůru pomocí tzv. koeficientu prodejnosti, ve výši 1,1, aby korigoval technickou (časovou) hodnotu vozidla na hodnotu tržní. Uvedl, že pokud by použil koeficient 1, došlo by k nepřesnosti, neboť by tím nebyla zohledněna skutečnost, že vozidlo bylo prakticky nové a amortizační tabulka v tomto ohledu neodpovídá realitě. Znalec uzavřel, že použitý koeficient 1,1 odpovídá reálné tržní hodnotě vozidla a byl zvolen za účelem vyvážení nepřiměřeného poklesu hodnoty způsobeného mechanickým použitím amortizační tabulky. Znalec uvedl, že koeficient prodejnosti nemusí být stejný pro výpočet ceny před a po poškození vozidla, protože každá tržní cena se vypočítává samostatně a koriguje se zvlášť. KP slouží k přiblížení technické (časové) ceny k tržní realitě a pokud by se KP neměnil, nebylo by možné zohlednit rozdíly ve stavu vozidla. V daném případě znalec použil KP 1,1 pro vozidlo před poškozením a KP 1,0 po opravě, aby reflektoval rozdíl v atraktivitě vozidla na trhu. Dále uvedl, že i kdyby použil průměrnou hodnotu mezi amortizací za stáří (33 %) a za najeté kilometry, výsledek by činil přibližně 16,5 %, což by stále bylo více, než odpovídá skutečnému stavu vozidla. Znalec uvedl, že vzhledem k nedostatečnému pokrytí specifik elektromobilů v metodice Standardu částečně vycházel i ze své odborné zkušenosti. Z výpovědi znalce soud zjistil, že při stanovení obvyklé ceny vozidla využil zejména databázi TipCars, která je pro znalce výhodná tím, že umožňuje zpětný přístup k historickým nabídkám vozidel. Takové statistické vstupy jiné inzertní servery zpravidla neposkytují. Znalec však při posuzování vycházel i z aktuálních nabídek na dalších serverech, včetně Sauto.cz a německých portálů jako mobile.de a AutoScout24, neboť trh s elektromobily v České republice je omezený. Vzhledem k tomu, že náklady na dovoz elektromobilu ze zahraničí jsou nízké, považoval tyto nabídky za relevantní. Znalec uvedl, že při porovnávání cen zohlednil stav vozidel, zejména počet najetých kilometrů, a výsledky si ručně přepočítával tak, aby co nejlépe odpovídaly reálné tržní hodnotě. Posuzoval desítky vozidel, přičemž inzerce uvedená v posudku slouží pouze jako ilustrativní výběr. Při porovnávání cen znalec využil inzerce z portálu TipCars, kde identifikoval čtyři relevantní nabídky. Dále pracoval s daty z dalších českých i zahraničních inzertních serverů (např. mobile.de, AutoScout24), které však do posudku nezahrnul z důvodu jejich rozsahu. Uvedl, že ceny nových vozidel se zpravidla příliš neliší od cen realizovaných, zejména pokud se jedná o vozidla s převozními značkami, která jsou považována za technicky nová. Znalec také upozornil, že trh s elektromobily je specifický – poptávka může být vyšší než nabídka, což může vést k tomu, že tržní cena vozidla převýší cenu katalogovou. Uvedl, že někteří kupující jsou ochotni zaplatit více za okamžitou dostupnost vozidla, než čekat na jeho dodání.

19. Soud neprovedl důkaz dodatkem ke znaleckému posudku, neboť jej s ohledem na přesvědčivé závěry ustanoveného znalce a skutečnost, že znalec se s námitkami vedlejšího účastníka řádně vypořádal v rámci svého výslechu před soudem, považoval za nadbytečný.

20. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobce si u společnosti , právnická osoba, objednal nové vozidlo , anonymizováno, za cenu 1 253 100 Kč včetně DPH. Vozidlo bylo v době dopravní nehody dne , datum, prakticky nové, mělo převozní registrační značku a najeto pouze 335 km. Nehoda byla způsobena žalovaným, který byl za její zavinění pravomocně uznán vinným v přestupkovém řízení. V důsledku nehody došlo k rozsáhlému poškození vozidla žalobce, přičemž náklady na opravu činily 777 036,51 Kč včetně DPH. Žalobce tvrdí, že i přes provedenou opravu došlo ke snížení tržní hodnoty vozidla o 16 %, což představuje majetkovou újmu, která nebyla dosud plně kompenzována. Tuto újmu žalobce vyčíslil na částku 200 000 Kč, která představovala rozdíl mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a jeho obvyklou cenou po opravě. Vedlejší účastník nejprve vyplatil žalobci částku 30 000 Kč jako náhradu za ztrátu tržní hodnoty vozidla, a proto se žalobce domáhal částky 170 000 Kč. Následně, po další komunikaci mezi žalobcem a vedlejším účastníkem, byla výše znehodnocení stanovena na 71 000 Kč. Tato částka je rozdílem mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením ve výši 1 028 000 Kč a po poškození 957 000 Kč. Při výpočtu vedlejší účastník použil koeficient prodejnosti 1,19. Vedlejší účastník následně dne , datum, doplatil žalobci s ohledem na svá zjištění dalších 41 000 Kč. Na jednání dne , datum, žalobce učinil částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 41 000 Kč, neboť tato částka mu byla uhrazena. Usnesením soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno, přičemž usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Předmětem řízení zůstala částka 129 000 Kč. Ustanovený soudní znalec dospěl k závěru, že uvedené vozidlo bylo před poškozením ve stavu téměř nového vozidla, bez závad a bez faktorů snižujících jeho tržní hodnotu. Poškození vyžadovala opravy středně závažného charakteru, včetně výměny částí skeletu a dalších dílů karoserie. Znalec stanovil časovou hodnotu vozidla před poškozením ve výši 1 040 000 Kč, časovou hodnotu vozidla po opravě ve výši 979 000 Kč. Nicméně, s ohledem na metodická omezení Znaleckého standardu č. I/2022 (zejména nemožnost zohlednit stáří vozidla v měsících), znalec použil koeficienty prodejnosti 1,1 pro vozidlo před poškozením (pro lepší odraz tržní hodnoty téměř nového vozu) a koeficient prodejnosti 1,0 pro vozidlo po opravě (kvůli nižší poptávce po opravovaném vozidle). Na základě těchto koeficientů určil obvyklou cenu vozidla před poškozením 1 144 000 Kč, obvyklou cenu vozidla po opravě 979 000 Kč a rozdíl obvyklých cen (újma): 165 000 Kč. Tento rozdíl představuje snížení tržní hodnoty vozidla v důsledku poškození. Amortizační tabulky Standardu č. I/2022 stanovují snížení hodnoty vozidla po prvním roce provozu plošně o 33 %, bez ohledu na skutečné stáří v měsících. Použití standardní amortizace by vedlo k nepřiměřenému snížení hodnoty, proto znalec upravil časovou hodnotu pomocí výše uvedených koeficientů prodejnosti. V dané věci postupoval znalec podle Znaleckého standardu č. I/2022, který považuje za přesnější a lépe reflektující aktuální tržní podmínky, včetně specifik trhu s elektromobily, než předchozí standard z roku 2005. Přestože základní metodika zůstává obdobná, nový standard umožňuje přesnější ocenění i zpětně k roku 2020. Neexistuje specializovaný Znalecký standard pro elektromobily, proto částečně znalec vycházel i ze své odborné zkušenosti. I při použití Standart č. I/2005 by dospěl ke stejným závěrům. Znalec tedy při stanovení obvyklé ceny vozidla zohlednil nejen technické parametry a amortizaci, ale i aktuální tržní situaci, specifika elektromobilů a skutečný stav vozidla, které bylo prakticky nové. Žalobce v souvislosti se závěry znaleckého posudku vzal žalobu částečně zpět i v rozsahu částky 35 000 Kč, a to podáním ze dne , datum, ve spojení s podáním ze dne , datum, . Usnesením soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení v tomto rozsahu rovněž zastaveno. Po těchto zpětvzetích zůstává předmětem řízení nárok žalobce na náhradu škody ve výši 94 000 Kč.

21. Námitka vedlejšího účastníka, že Znalecký standard č. I/2022 není vhodný pro oceňování elektromobilů, a že měl být použit Znalecký standard č. I/2005 nebyla shledána důvodnou. Standard č. I/2022 je metodickou pomůckou, která není právně závazná a jejímž obsahem jsou doporučené postupy pro oceňování motorových vozidel a určení výše majetkové újmy způsobené jejich poškozením, nestanovuje však obligatorní postup při zpracování znaleckého posudku a lze jej použít i zpětně. Standard č. I/2022 neobsahuje zvláštní metodiku pro elektromobily, ale používá jednotné tabulky amortizace (ZAD a ZAP) pro všechna vozidla – tedy i elektromobily. Znalec tedy nemá k dispozici specifické pokyny pro elektromobily, a pokud je oceňuje, musí se opřít o obecné principy a případně vlastní odbornou zkušenost. Znalec výslovně uvedl, že standard č. I/2022 je přesnější, rozsáhlejší a lépe reflektuje aktuální tržní podmínky než předchozí standard z roku 2005, a že je použitelný i pro ocenění k roku 2020. Přestože Standard neobsahuje zvláštní ustanovení pro elektromobily, znalec uvedl, že metodika je aplikovatelná i na tento typ vozidel, a výpočet doplnil o vlastní odbornou zkušenost. Znalec uvedl, že výpočet podle Standardu č. I/2005 by byl prakticky stejný. Soud považuje tento postup za přiměřený a odborně podložený.

22. Znalec v posudku i ve své výpovědi podrobně vysvětlil, proč použil koeficient prodejnosti 1,1 pro vozidlo před poškozením. Uvedl, že amortizační tabulka Znaleckého standardu č. I/2022 stanoví snížení hodnoty o 33 % po prvním roce provozu, aniž by rozlišovala jednotlivé měsíce. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo prakticky nové (mělo převozní značky a nebylo přihlášeno do provozu), považoval by takové snížení za nepřiměřené. Koeficient 1,1 byl použit právě k vyvážení této metodické nepřesnosti a k přiblížení technické ceny reálné tržní hodnotě. Soud tento postup považuje za odborně zdůvodněný a přiměřený.

23. Znalec uvedl, že při stanovení obvyklé hodnoty vycházel z nabídek na portálu TipCars, který umožňuje zpětný přístup k historickým datům, a dále z databáze aktuálních nabídek na portálech Sauto.cz, mobile.de a AutoScout24. Přestože se jedná o nabídkové ceny, znalec uvedl, že u nových vozidel se tyto ceny zpravidla příliš neliší od cen realizovaných. Navíc ceny byly porovnávány s ohledem na stav vozidla, zejména počet najetých kilometrů. Znalec ve znaleckém posudku doložil veškeré relevantní dostupné nabídky, pro představu jejich cen na trhu a za co se reálně dají vozidla koupit při jakých kilometrech.

24. Vedlejší účastník namítal, že znalec použil pouze tři až čtyři srovnatelné nabídky, ačkoliv Standard č. I/2022 údajně vyžaduje deset. Znalec však uvedl, že posuzoval desítky vozidel a do posudku zahrnul pouze reprezentativní výběr. Vzhledem k typu vozidla a minimální četnosti jeho výskytu na trhu, je obtížné na trhu nalézt takto provedené verze elektromobilů. Znalec použil pět nabídek totožných vozidel nebo podobných. Pátou nabídku nezahrnul, z důvodu výrazně vyššího počtu najetých kilometrů než u ostatních vozidel. Toto vozidlo mělo najeto 11 000 km. Vzhledem k omezenému trhu s elektromobily v ČR a specifikům posuzovaného vozidla byly nalezeny vozidla, jež mají vypovídací schopnost v posuzovaném případě a posuzovaný počet 4 vozidel je pro daný případ dle soudu optimální. Znalec navíc doplnil posudek o vlastní odbornou zkušenost, což je v souladu s ustálenou znaleckou praxí.

25. Námitka, že koeficienty prodejnosti před a po poškození měly být totožné, není důvodná. Znalec vysvětlil, že každá tržní cena se stanovuje samostatně s ohledem na konkrétní stav vozidla a koriguje se zvlášť. Pokud by se KP neměnil, nebylo by možné zohlednit rozdíly ve stavu vozidla. Vozidlo po opravě má nižší atraktivitu na trhu, a proto je použití nižšího koeficientu odůvodněné. Soud tento přístup považuje za logický.

26. Výchozí hodnota, se kterou znalec pracoval byla fakturovanou cenou.

27. Soud neshledal námitky vedlejšího účastníka důvodnými. Znalecký posudek je přesvědčivý, metodicky správný a odpovídá odborným standardům. Výpočet je podložený a soud z něj při rozhodování vychází.

28. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.

29. Podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.

30. Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

31. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

32. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

33. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

34. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

35. Žalobce se domáhá náhrady škody ve výši 94 000 Kč z titulu poklesu tržní hodnoty vozidla po jeho opravě v důsledku dopravní nehody, kterou způsobil žalovaný. Žalovaný byl za způsobení nehody pravomocně uznán vinným, čímž byla prokázána jeho odpovědnost za vzniklou škodu (§ 2910 o. z.). Odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu nebyla v řízení zpochybněna. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce byl vlastníkem vozidla , anonymizováno, , které bylo v době dopravní nehody prakticky nové, a že k poškození došlo zaviněním žalovaného. Žalobce vozidlo následně nechal opravit, avšak žalobce tvrdí, že i přes opravu došlo ke snížení jeho tržní hodnoty, což představuje další majetkovou újmu.

36. Tento žalobcův nárok je v souladu s ustálenou judikaturou, která připouští, že i pokles tržní hodnoty opraveného vozidla může být samostatnou škodou, pokud je prokázán (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2500/2011). Skutečnou škodou se rozumí i snížení obvyklé tržní hodnoty věci, pokud k němu došlo v důsledku škodní události, a to i tehdy, byla-li věc následně opravena. Tuto interpretaci potvrzuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, podle něhož: „Jestliže byly poškozenému nahrazeny náklady na opravu vozidla po nehodě, avšak po provedené opravě se hodnota vozidla nedostala na úroveň původní obvyklé ceny, je zde stále majetková újma poškozeného, způsobená na vozidle, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je škůdce povinen.“37. Soud má za prokázané, že žalobci vznikla majetková újma ve smyslu § 2951 odst. 1 o.z., která nebyla dosud plně nahrazena. Vzhledem k tomu, že žalobce nepožaduje duplicitní náhradu nákladů na opravu, ale samostatnou náhradu za snížení tržní hodnoty vozidla, je jeho nárok důvodný. Skutečnost, že vozidlo bylo opraveno, nevylučuje nárok na náhradu této ztráty hodnoty, pokud oprava neobnovila původní tržní cenu. V dané věci soud na základě znaleckého posudku zjistil, že obvyklá cena vozidla žalobce před poškozením činila 1 144 000 Kč, zatímco po opravě byla stanovena na 979 000 Kč. Rozdíl v hodnotách činí 165 000 Kč, což představuje reálný pokles tržní hodnoty vozidla v důsledku nehody, a tedy majetkovou újmu, kterou je škůdce (resp. jeho pojišťovna) povinen nahradit. Vedlejší účastník již žalobci uhradil částku 71 000 Kč, přičemž žalobce v odpovídajícím rozsahu žalobu částečně zpětvzal a řízení bylo v tomto rozsahu pravomocně zastaveno. Předmětem řízení tak zůstává částka 94 000 Kč, která dosud nebyla kompenzována, a která odpovídá zbývající části prokázané majetkové újmy, a proto soud tuto částku žalobci přiznal ( výrok I.).

38. Vedlejší účastník namítal, že se žalovaný nedostal do prodlení od , datum, , neboť mu nebyla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva. Vzhledem k tomu, že se jedná o nárok na náhradu škody, nebyla mezi účastníky sjednána konkrétní doba splatnosti. V takovém případě je podle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen splnit svůj závazek bez zbytečného odkladu poté, co je k tomu věřitelem vyzván. Doba splatnosti dluhu tedy nastala první den poté, kdy byl o splnění žalovaný žalobkyní požádán, a to žalobou, která je považována za kvalifikovanou výzvu k plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004), a která byla žalovanému doručena dne , datum, . Splatnost dluhu tedy nastala následující den, tj. , datum, . Jelikož žalovaný svou povinnost nesplnil ani v tento den, dostal se do prodlení ode dne , datum, (§ 1968 o. z.). Od tohoto dne je povinen hradit žalobci úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do zaplacení dlužné částky (výrok I.). S ohledem na uvedené a částečné zpětvzetí žaloby soud zamítl zákonný úrok z částky 135 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 000 Kč od , datum, do , datum, .

39. V projednávané věci byla dána odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu. Neúspěch žalovaného ve sporu spočíval pouze v určení výše požadovaného plnění, kterou soud – vázán návrhem žalobce – stanovil na základě znaleckého posudku. Jelikož rozhodnutí o výši náhrady škody (majetkové újmy) záviselo právě na tomto posudku, jedná se o případ dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Podle ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3974/2015 ze dne 21. 9. 2016) je v takových případech základem pro určení výše náhrady nákladů řízení nikoliv částka požadovaná žalobou, ale až částka skutečně přisouzená. Z této částky se pak odvíjí i výše odměny advokáta. Je spravedlivé, aby v situaci, kdy žalobce nemůže přesně určit výši nároku bez odborného posouzení, byla pro účely náhrady nákladů řízení rozhodující částka přisouzená, nikoliv původně požadovaná.

40. O náhradě nákladů řízení tedy rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 524,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 15, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 000 Kč sestávající z částky 4 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky 4 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 4 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky 4 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky 4 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky 4 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. ve znění účinném od , datum, a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., ve znění účinném do , datum, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 260 Kč ve výši 6 564,60 Kč a dále zálohy na náklady spojené s provedením důkazu ze dne , datum, dle § 141 odst. 1 o.s.ř. v částce 4 000 Kč.

41. Dále soud připomíná, že vedlejší účastník má podle § 93 odst. 3 o. s. ř. stejná procesní práva a povinnosti jako účastník řízení, což zahrnuje i povinnost k náhradě nákladů řízení, a proto soud rozhodl, že náhradu nákladů řízení jsou žalovaný a vedlejší účastník povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně.

42. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

43. Vedlejší účastník namítal, že žalobce před podáním žaloby nezaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, a proto by mu neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Obecně platí, že pokud žalobce předžalobní výzvu neodešle, soud zpravidla náhradu nákladů nepřizná. Tato zásada však není absolutní a její aplikace závisí na okolnostech konkrétního případu. V projednávané věci žalobce předžalobní výzvu nezaslal nikoli z důvodu své nečinnosti, ale proto, že neznal identifikační údaje žalovaného, zejména jeho bydliště. Žalovaný nebyl znám ani z hlediska jiných údajů potřebných k jeho ztotožnění. Žalobce proto požádal soud o jejich sdělení. Soud této žádosti vyhověl a v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1424/07, který zdůrazňuje, že ochrana osobních údajů nesmí být zneužívána k maření výkonu práva na soudní ochranu, si vyžádal od Magistrátu města Ústí nad Labem rozhodnutí z přestupkového řízení, na jehož základě bylo možné žalovaného identifikovat. Teprve po podání žaloby a ztotožnění žalovaného došlo k částečnému plnění ze strany vedlejšího účastníka, a to ve výši 41 000 Kč. Žalobce tedy řízení nevyvolal zbytečně, ale byl k němu donucen okolnostmi, které nemohl ovlivnit. Soudní judikatura (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1336/2016) připouští, že i v případě absence předžalobní výzvy lze náklady řízení přiznat, pokud žalovaný ani po doručení žaloby dluh neuhradí nebo jinak nezanikne. Vedlejší účastník sice plnil částečně po podání žaloby, ale s ohledem na výsledek řízení a výše uvedené skutečnosti soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši a uložil jejich úhradu žalovanému a vedlejšímu účastníkovi (výrok III.).

44. Ustanovenému soudnímu znalci byla přiznána odměna ve výši 8 000 Kč za vyhotovení znaleckého posudku a dále částka 2 728 Kč za účast při jeho výslechu. Celková výše znalečného činí 10 728 Kč. Tato částka byla znalci vyplacena. Náklady na provedení důkazu znaleckým posudkem byly částečně kryty zálohou ve výši 4 000 Kč, kterou uhradil žalobce. V souladu s ustanovením § 141 odst. 1 občanského soudního řádu přiznává soud státu pouze tu část nákladů, která nebyla kryta zálohami. Zbývající částka k úhradě tedy činí 6 728 Kč. S ohledem na výsledek řízení soud uložil povinnost k úhradě této částky žalovanému a vedlejšímu účastníkovi (výrok IV.). Uvedenou částku je třeba uhradit na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, .

45. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena jako třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.