35 C 158/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizováno 5 slov jméno , příjmení jméno , SGN číslo , země zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 8 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 164 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 3 836 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 516 Kč za období od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 836 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 12 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 516 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 7,05 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 7,50 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8,75 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 9 % z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ PF“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“), na jejímž základě poskytla PF žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (dále jen„ půjčka“), které žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy o půjčce převzal. Žalovaný se zavázal vrátit PF částku 20 352 Kč složenou z půjčky ve výši 12 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč, přičemž půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, přičemž při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měla PF podle čl. 8 smluvních podmínek právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na níž byla sjednána, a tedy dne [datum]. Žalobkyně od PF neobdržela informace o jednotlivých úhradách žalovaného, nýbrž pouze informaci o celkové výši úhrad ve výši 3 836 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení sporné pohledávky na předchůdkyni žalobkyně [příjmení] [jméno] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky ke dni jejího postoupení činila 16 516 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila předchůdkyně žalobkyně spornou pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum]. Žalovaný však na spornou pohledávku po jejím postoupení neuhradil ničeho. Žalovaný byl v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzván k úhradě dlužné částky poslední upomínkou ze dne [datum].

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, jenž leč řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že PF poskytla žalovanému dne [datum] půjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit PF v 53 týdenních splátkách (vždy 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o půjčce) po 384 Kč. Žalovaný se pak v souvislosti s půjčkou zavázal zaplatit PF souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, pročež celková částka, již byl povinen na základě smlouvy o půjčce PF zaplatit činila 20 352 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že půjčku v hotovosti převzal.

6. Ze smluvních podmínek, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi PF a žalovaným, přičemž z článku 1 smluvních podmínek se podává RPSN při 53 splátkách dlužné částky ve výši 206,8 %. Z článku 8 smluvních podmínek soud zjistil, že PF je oprávněna požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky, pokud žalovaný nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky PF za žalovaným ve výši 16 516 Kč na předchůdkyni žalobkyně. Žalovanému bylo PF oznámeno postoupení sporných pohledávek na předchůdkyni žalobkyně, když mu bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu ze dne [datum]. V oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení sporné pohledávky na žalobkyni. Z poštovního podacího archu se pak podává, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum].

9. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky.

10. Z výpisů z [anonymizováno] obchodního rejstříku a z [anonymizováno] obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně.

11. Z databáze České národní banky soud zjistil, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu činily: v červnu 2007 13,16 %, v červenci 2007 13,18 %, v srpnu 2007 13,12 %, v září 2007 13,12 %, v říjnu 2007 13,15 %, v listopadu 2007 13,12 %, v prosinci 2007 13,32 %, v lednu 2008 13,30 %, v únoru 2008 13,28 %, v březnu 2008 13,35 %, v dubnu 2008 13,28 %, v květnu 2008 13,27 % a v červnu 2008 13,31 %.

12. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Na předchůdkyni žalobkyně a následně na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným ve výši z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi PF a žalovaným. Žalovaný si při uzavření smlouvy o půjčce převzal od PF v hotovosti částku 12 000 Kč, za což se zavázal vrátit PF částku 20 352 Kč tvořenou jistinou ve výši 12 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč Částku ve výši 20 352 Kč se pak zavázal vrátit v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

13. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Protože PF smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku za žalovaným na předchůdkyni žalobkyně, která následně spornou pohledávku postoupila na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

17. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

18. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Protože smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], a tedy před účinností o.z. ([datum]), posuzoval soud projednávanou věc podle právních předpisů platných do [datum].

20. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

22. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Podle § 517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění (odst. 1). Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (odst. 2).

24. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi PF, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., neboť PF byla povinna přenechat žalovanému věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 12 000 Kč), a žalovaný se zavázal po uplynutí dohodnuté doby vrátit PF věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaný pak v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o půjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o půjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

25. Soud má za prokázané, že žalovanému byla PF poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 12 000 Kč, když převzetí půjčené částky stvrdil žalovaný svým podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaný se pak zavázal půjčku splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 352 Kč v 53 týdenních splátkách po 384 Kč.

26. Pokud jde o souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, soud jej posoudil podle jeho obsahu jako úplatu za užívání půjčené jistiny, a tedy jako úrok podle § 658 odst. 1 obč. zák. Nejde totiž o nic jiného než o„ odměnu“ za zapůjčení finančních prostředků. Podle smluvních podmínek činí při splácení půjčky v 53 splátkách RPSN 206,8 % Cena peněz přitom zahrnuje nejen čistý zisk z půjčené jistiny, ale i náklady spojené s poskytnutím úvěru. PF tedy půjčku ve výši 12 000 Kč poskytovala za částku 8 352 Kč označenou jako souhrnný poplatek, přičemž soud tuto cenu peněz přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že půjčka byla úročena úrokem ve výši 68,47 % ročně. Dle statistiky vedené Českou národní bankou byla obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v červnu 2007 až v červnu 2008 v rozsahu 13,12 % až 13,35 % ročně. V daném případě tak úrok 68,47 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více než pětkrát, a tedy několikanásobně než je obvyklé.

27. Otázkou přiměřenosti výše úroků se mnohokrát zabýval i Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), který dovodil, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

28. V souladu s právními závěry dovozenými Nejvyšším soudem tak soud dospěl k závěru, že úrok sjednaný ve smlouvě o půjčce je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák.

29. Soud se pak dále zabýval oddělitelností ujednání o úroku od ostatních ujednání smlouvy o půjčce, přičemž dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je její integrální součástí. Z předtištěného formuláře smlouvy o půjčce a smluvních podmínek totiž vyplývá, že byla pevně stanovena výše RPSN (v případě 53 týdenních splátek 206,8 %) a z ní vyplývala výše splátek a výše úroku (souhrnného poplatku), když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN a s tím související akceptace úroku by nedošlo k poskytnutí půjčky žalovanému. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný úrok, jenž byl ve smlouvě o půjčce označený jako souhrnný poplatek činí absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 a § 41 obč. zák.

30. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že mezi PF a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě PF poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Uzavřená smlouva o půjčce je však ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, pročež soud posoudil právní vztah mezi PF a žalovaným jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák., konkrétně jako plnění z neplatného právního úkonu (§ 451 odst. 2 obč. zák.), jelikož ochuzená PF přenechala obohacenému žalovanému bez právního důvodu částku 12 000 Kč.

31. Z žalobních tvrzení přitom vyplynulo, že žalovaný PF uhradil částku 3 836 Kč (částka 20 352 Kč, kterou měl podle smlouvy o půjčce uhradit, ponížená o částku 16 516 Kč, která podle žalobkyně zbývá doplatit a jejíhož zaplacení se domáhá projednávanou žalobou) a sama žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na spornou pohledávku uhradil PF částku 3 836 Kč.

32. Nezbývá tak než uzavřít, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 8 164 Kč (12 000 Kč - 3 836 Kč), o níž se na úkor PF bezdůvodně obohatil. Poněvadž v případě povinnosti vydat bezdůvodné obohacení není splatnost tohoto závazku stanovena, uplatní se pro určení počátku prodlení žalovaného pravidlo podle § 563 obč. zák., podle něhož není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005). Žalobkyně, resp. PF vyzvala žalovaného k vydání dlužné částky poprvé v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jež bylo žalovanému odesláno [datum], a v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Za den doručení pak lze mít třetí den od odeslání (srov. obdobně současnou právní úpravu v § 573 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník), pročež bylo oznámení doručeno žalovanému dne [datum] a poslední den určené lhůty byl den [datum], přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodného obohacení. Lze mít tedy za to, že se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne [datum] a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši stanovené v § 1 nařízení.

33. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 8 164 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

34. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 3 836 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 516 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 3 836 Kč od [datum] do zaplacení.

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

36. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu a neúspěchu každé ze stran sporu byla v zásadě shodná.