35 C 83/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 28 417,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 331,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 8. 2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 6 086,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 979,37 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 Kč od 20. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 678,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, jak jej uplatnila žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2019, na zaplacení částky 28 417,54 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Dle žalobkyně její nárok vznikl z titulu užívání bytu [číslo] o souhrnné podlahové ploše 66,4 m2, nacházející se v 6. nadzemním podlaží v Budově, v obytném domě na adrese [adresa žalovaného] (dále jen„ byt“), který je ve vlastnictví žalobkyně, žalovaným na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2012, ve znění dodatků č. 1 až 5, a to na dobu určitou do 28. 2. 2017, a dále z titulu užívání téhož bytu po skončení nájmu do dne 30. 4. 2017, kdy byl žalobkyni ze strany žalovaného byt předán. Z titulu užívání bytu na základě nájemní smlouvy pak žalobkyně nárokuje jednak za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 na vyúčtovaných službách spojených s užíváním bytu částku ve výši 22 331,17 Kč, splatnou dne 31. 7. 2017 dle předloženého vyúčtování, když žalovaný za toto období na vzniklou spotřebu ve výši 63 019,17 Kč uhradil pouze 40 688 Kč; a dále nárokuje za období od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2017 na službách spojených s užíváním bytu částku ve výši 5 979,37 Kč, splatnou dne 31. 7. 2018 dle předloženého vyúčtování, když žalovaný za toto období na vzniklou spotřebu ve výši 19 436,37 Kč uhradil pouze 13 457 Kč, přičemž z žaloby není zřejmé, jaká část těchto služeb připadá na nárok z titulu užívání bytu na základě nájemní smlouvy a jaká část na nárok z titulu po ukončení nájmu. Nakonec žalobkyně nárokuje za období 04/ 2017 náhradu paušální částky 107 Kč, která není předmětem vyúčtování, jako platby za služby spojené s užíváním bytu - domovník, správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV, splatnou dne 20. 4. 2020. Žalovaný na popsané nároky přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho nezaplatil, a proto se žalobkyně domáhá jejich zaplacení spolu se zákonným úrokem za období po jejich splatnosti.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu neaktivní a k jednání se ač řádně předvolán bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud věc proto projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.”). V nepřítomnosti účastníků soud provedl důkaz předloženými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

3. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 16. 4. 2020 (na č. l. 6) soud k věci zjistil, že se jedná o právnickou osobu, jejímž předmětem podnikání je mj. pronájem nemovitostí, a která je totožná s vlastníkem pozemku p. [číslo] v katastrálním území Ústí nad Labem, jehož součástí je právě též objekt k bydlení, v němž se nachází předmětný byt, jak soud zjistil z informací o pozemku ze dne 16. 4. 2020 (na č. l. 7).

4. Z nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2012 (na č. l. 8-12) soud k věci zjistil, že ta byla uzavřena dne 31. 5. 2012 mezi účastníky a jejím předmětem bylo užívání dotčeného bytu žalovaným pro období tří měsíců od 1. 6. 2012, a to za současné povinnosti žalovaného platit měsíční nájemné ve výši 4 030 Kč, a dále měsíční zálohy ve výši stanovené jednostranným měsíčním podáním žalobkyně, které se stává součástí smlouvy, a to s tím, že zálohově placené platby podléhají vyúčtování vždy každého 30. června následujícího kalendářního roku. Jak soud zjistil z dodatku č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 31. 8. 2012 (na č. l. 13), byl tímto nájem prodloužen do 28. 2. 2013 bez dalších změn smluvního vztahu; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 14. 2. 2013 (na č. l. 14) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2014 bez dalších změn smluvního vztahu; dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 26. 2. 2014 (na č. l. 15) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2015 a spolu s tím bylo měsíční nájemné stanoveno částkou 4 086 Kč, bez dalších změn smluvního vztahu, dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 19. 2. 2015 (na č. l. 16) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2016 bez dalších změn smluvního vztahu; a dodatkem [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 28. 2. 2016 (na č. l. 17) byl nájem prodloužen do 28. 2. 2017 bez dalších změn smluvního vztahu.

5. Z evidenčních listů nájemníka ze dne 31. 5. 2012 (na č. l. 18), ze dne 31. 8. 2012 (na č. l. 19) a ze dne 14. 2. 2013 (na č. l. 20) pak soud zjistil, že se jedná o podání žalobkyně, kterými byly stanoveny žalobkyní platby spojené s užíváním bytu, a to na platbách za domovníka, správu vodoměru SV a správa vodoměru TUV celkem 107 Kč měsíčně, a dále byly žalovanému stanoveny zálohy za osvětlení, SV do TUV, studenou vodu, teplou užitkovou vodu. Žalovaný stvrdil evidenční listy svým podpisem. Evidenční listy zjevně nekorespondují s výší nájemného, konkrétně s jeho navýšením od 27. 2. 2014, což však soud posoudil jako bez vlivu na předmět řízení (nároky plynoucí ze služeb spojených s užíváním bytu, nikoliv nájemného).

6. Z protokolu o předání a převzetí bytu (na č. l. 21) soud zjistil toliko, že žalovaný řádně předal byt zást. žalobkyně a ten byt převzal, což stvrdili svými podpisy na listině. Naopak z listiny nikterak nevyplývá, kdy došlo k předání a převzetí bytu, neboť listina neobsahuje jakoukoliv dataci předání/převzetí, datum ke kterému došlo k ukončení nájmu, ani jakékoliv jiné datum.

7. Z opisu karty úhrad nájemného z bytu za období [číslo] (na č. l. 22-24) soud zjistil, že se zjevně jedná o výtisk z evidenčního systému žalobkyně, obsahující seznam evidovaných plateb ve vztahu k bytu a žalovanému, který neobsahuje žádný zjevný autentifikační znak (např. podpis zúčastněných) a neplynou z něj pro věc zjevně a konkrétně žádné rozhodné skutečnosti, když soud nemohl žalobkyni v její nepřítomnosti poučit o nutnosti doplnění návrhu tohoto důkazního prostředku.

8. Z vyúčtování služeb za období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2016 ze dne 19. 4. 2017, včetně dodejky, (na č. l. 25-26) soud zjistil, že v souvislosti s užíváním bytu vyúčtovala žalobkyně žalovanému na službách spojených s jeho užíváním za rok 2016 částku 63 019,17 Kč, když nedoplatek ve výši 27 813 Kč (včetně dluhu z minulých let) požadovala zaplatit do 31. 7. 2017, vyúčtování bylo žalovanému odesláno 28. 4. 2017. Z vyúčtování služeb za období 1. 1. 2017 – 30. 4. 2017 ze dne 20. 4. 2018, včetně dodejky, (na č. l. 27-29) soud zjistil, že v souvislosti s užíváním bytu vyúčtovala žalobkyně žalovanému službách spojených s jeho užíváním za uvedenou část roku 2017 částku 19 436 Kč, když nedoplatek ve výši 29 158 Kč (včetně dluhu z minulých let) požadovala zaplatit do 31. 7. 2018, vyúčtování bylo žalovanému odesláno s uložením na poště dne 2. 5. 2018.

9. Jak soud zjistil z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 3. 2020 včetně dodejky (na č. l. 30-31), touto vyzvala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 27 313 Kč, jako nezaplacené pohledávky z titulu užívání bytu na základě shora popsané nájemní smlouvy, ve znění jejích dodatků, a to do sedmi dnů od doručení výzvy. Právní důvod vzniku pohledávky ani odůvodnění její výše výzva neobsahuje. Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 3. 2020.

10. Po provedeném dokazování, při zvážení všech důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

11. Žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2012, ve znění dodatků č. 1 až 5, byt ve vlastnictví žalobkyně, a to v období od 1. 6. 2012 do 28. 2. 2017, jak vzal soud za prokázané z předložené nájemní smlouvy a jejích dodatků. Z těchto soud také zjistil povinnosti žalovaného platit vedle nájemného též služby spojené s užíváním bytu, podléhající ročnímu vyúčtování, ve výši dle předložených evidenčních listů. Za žalované období tak vnikla žalovanému povinnost v roce 2016 zaplatit žalobkyni na uvedených službách dle příslušného vyúčtování částku 63 019,17 Kč, na kterou však, jak žalobkyně uvedla, uhradil (na zálohách) pouze částku 40 688 Kč a nedoplatek ve výši 22 331,17 Kč. Ve výši zaplacení popsané pohledávky soud vyšel z žalobních tvrzení, když žalovaný netvrdil zaplacení pohledávky v jiné (vyšší) výši, ani taková úhrada nevyplynula z provedeného dokazování. Splatnost pohledávky je pak dána v souladu s nájemní smlouvou a vyúčtování dnem 31. 7. 2017. Naopak z provedeného dokazování nelze postavit najisto zda, popřípadě v jaké výši, vznikl žalovanému nedoplatek na službách s užíváním bytu za dobu trvání nájmu v roce 2017, tj. od 1. 1. 2017 do 28. 2. 2017, když žalobkyně vyúčtovala tyto služby pouze ve vyúčtování za období od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2017, tedy včetně období po skončení nájmu, přičemž zároveň uvedla, že žalovaný za uvedené období v souvislosti s užíváním bytu uhradil částku 13 457 Kč, tj. částku překračující i zálohy za uvedené dva měsíce. Nakonec se žalobkyni nepodařilo ani prokázat, že žalovaný užíval byt právě až do 30. 4. 2017, když taková skutečnost nebyla prokázána žádnou z důkazních listin, z nichž sice vyplynulo účtování služeb i za toto období, ale nikoliv samotné užívání bytu žalovaným, vzhledem k tomu, že protokol o předání/převzetí bytu nebyl jakkoliv datován. Soud proto vyšel toliko z užíváním bytu jen po dobu trvání nájmu, které byť ne zcela vylučuje jiné užití bytu žalobkyní či jinou osobou.

12. Po provedeném dokazování tak soud neměl za prokázané, že by byl odevzdán žalobkyni až 30. 4. 2017 a tedy ani vznik nároku za období od 1. 3. 2017 do 30. 4. 2017, s čímž je spojeno též nedostatečné tvrzení o nárocích za období od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2017, které jak byly žalobou tvrzeny nelze oddělit od nedoložených nároků za období po konci nájemního vztahu, když žalobkyně se svou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., o nedostatcích svých tvrzení a jejich doložení.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Podle § 3074 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

15. Nejprve se soud zabýval nárokem žalobkyně na úhradu nájemného, resp. služeb spojených s užíváním bytu.

16. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

17. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

18. Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 občanského zákoníku obdobně.

19. Soud s ohledem na shora uvedená ustanovení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jakožto pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 občanského zákoníku, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt a nájemce se zavázal hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu (§ 2246 občanského zákoníku). Dle smlouvy a shora uvedených ustanovení tak žalovanému vznikla povinnost hradit nájemné a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu, když splatnost nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu byla sjednána nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který je nájemné požadováno.

20. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

21. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

22. Dle nájemní smlouvy tak byl žalovaný dle § 2247 občanského zákoníku povinen hradit vedle nájmu též zálohy na služby spojené s užíváním bytu, a to ve výši skutečné, dle provedeného vyúčtování.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy za rok 2016 řádně neplnil a dostal se do prodlení s jeho úhradou, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nájemného, resp. vyúčtovaných služeb, ale i na úhradu zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., běžících ode dne následujícího po splatnosti nájemného, resp. po sjednané splatnosti vyúčtování.

24. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě ohledně dluhu na službách spojených s užíváním bytu za rok 2016, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že uložil žalovanému nedoplatek dle vyúčtování v rozsahu, v jakém nebyl prokazatelně doposud uhrazen, k zaplacení, a to včetně zákonného úroku z prodlení po splatnosti dané vyúčtováním (výrok I.).

25. Žalobkyni se naopak nepodařilo prokázat, že by žalovaný užíval byt i po skončení nájemní smlouvy, a proto jí nepřiznal nárok na náhradu za pozdě odevzdaný byt (§ 2295 občanského zákoníku) za toto období, přičemž vzhledem k neprokázanosti této části žalobních nároků ji nemohl přiznat ani nárok na pohledávku z titulu úhrady služeb od 1. 1. 2017 do 28. 2. 2017, neboť tyto nebylo možné z žalobních tvrzení, jak byly natvrzeny, oddělit (vyčíslit) od nároků neprokázaných, za období následující, což by pravděpodobně nenastalo při prokázání užívání bytu v celém tvrzeném období, kdy by soud hleděl na uvedený nárok částečně jako náhradu za pozdě odevzdaný byt ve výši shodné s vyúčtováním; shodně s neprokázaností užíváním bytu po 28. 2. 2017 pak žalobkyně ani neprokázala vznik nároku za období 04/ 2017, jako náhrady paušální částky 107 Kč, která není předmětem vyúčtování, jako platby za služby spojené s užíváním bytu - domovník, správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV, která byla spojena právě s užíváním bytu za toto období. S ohledem na shora uvedené soud žalobu co do zaplacení nároků spojených s užíváním bytu v roce 2017 částečně zamítl (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 678,41 Kč, přičemž tato částka představuje 58,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,79 %, při vyčíslení předmětu řízení včetně příslušenství k datu rozhodnutí částkou 38 331,98 Kč, z nějž bylo žalobkyni přiznáno 30 364 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 421 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 417,54 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výši odměny za zastupování určil soud podle § 14b odst. 1 a. t., neboť žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů řízení, podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z rozhodovací praxe, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud se v otázce náhrady nákladů řízení zabýval též otázkou zda předžalobní výzva byla vzhledem ke své obecné a nepřesné formulaci dostatečnou ve smyslu § 142a o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že žalovaný byl před podáním žaloby ve výši přiznaného nároku vyzván dostatečně vymezením nájemního vztahu, pohledávky z něj vycházející, ve spojení s dříve zaslanými vyúčtováními.

27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.