36 C 100/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 21 613,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 860 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 11 753,10 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 988,57 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 3 884, 30 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 176,48 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 316,48 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 9 860 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení; -) úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 176,48 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 7. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 21 613,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 9. 2018 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Zápůjčka měla být splacena nejpozději do 18. 11. 2019. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 140 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 24. 9. 2018 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 14 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 12 283 Kč (celkem tedy 26 283 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 382 Kč).

4. Z tabulka umoření ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem částku 4 140 Kč.

5. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný a má základní vzdělání. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, automobil nevlastní. Žalovaný rovněž uvedl, že pracuje jako operátor u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 12 404 Kč; jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 5 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá zápůjčku u jiné společnosti a údaje dokládá pracovní smlouvou a bankovními výpisy.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 6. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 13. 7. 2021.

9. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období [číslo] (č. l. 26-27) soud zjistil, že počáteční zůstatek byl ve výši 6 619,34 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 7 523,12 Kč. Kreditní obrat byl 26 923,02 Kč, debetní obrat byl 26 019,24 Kč. Dne 12. 7. 2018 byla na účet žalovaného připsána částka 10 204 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba]. Téhož data z účtu žalovaného odešly dvě platby ve prospěch [právnická osoba] ve výši 400 Kč a 1 700 Kč. Dne 18. 7. 2018 odešla z účtu žalovaného platba ve výši 3 000 Kč ve prospěch [právnická osoba].

10. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období [číslo] (č. l. 27-28) soud zjistil, že počáteční zůstatek byl ve výši 19 867,45 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 284,50 Kč. Kreditní obrat byl 21 503,06 Kč, debetní obrat byl 41 086,01 Kč. Dne 12. 8. 2018 byla na účet žalovaného připsána částka 14 603 Kč od [právnická osoba] S.R.O. Téhož data z účtu žalovaného odešla platba ve prospěch [právnická osoba] ve výši 1 700 Kč. Dne 18. 8. 2018 odešla z účtu žalovaného platba ve výši 3 000 Kč ve prospěch [právnická osoba].

11. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 12 283 Kč (celkem tedy 26 283 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 382 Kč). Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 4 140 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 13. 7. 2021.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

24. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

25. V daném případě žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně. Žalobkyně vycházela zejména u údajů poskytnutých žalovaným, které ověřila z předložených výpisů z běžného účtu žalovaného. Při hlubší analýze údajů poskytnutých žalovaným však není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně (resp. její právní předchůdce) k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že nemá závazky u jiných úvěrových společností, z obou výpisů však vyplývá, že žalovaný splácel závazky u [právnická osoba] a [anonymizováno]. Obdobně předložené výpisy z účtu nepodporují ani údaj o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného – žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč, debetní obraty na účtu však byly ve výši 26 019,24 Kč a 41 086,01 Kč. Z údajů v zákaznické kartě naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků (pravidelný příjem v průměrné výši 12 404 Kč) uhradit. Již tento nedostatek sám o sobě postačuje k tom, že soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

26. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 9 860 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 14 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 4 140 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 860 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 13. 7. 2021, když před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

28. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 9 860 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 11 753,10 Kč. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.