36 C 119/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 800 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 11 936 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 285 Kč od 28. 3. 2020 do 11. 3. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 485 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení; -) úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 800 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení; -) náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč; zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 179,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 4. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 25 736 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 2. 2020 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 13 800 Kč. Zápůjčka spolu s poplatkem ve výši 4 485 Kč měla být splacena nejpozději do 27. 3. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného (žalovaný měl uvést, že zaměstnán jako slévač na plný úvazek na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 22 193 Kč; žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bezdětný, bydlí u rodičů, jeho měsíční výdaje jsou ve výši 2 500 Kč) a lustrací v Centrální evidenci exekucí. Protože výdaje žalovaného byly nižší než částka nezabavitelného minima, vzala žalobkyně coby měsíční výdaje za směrodatnou částku nezabavitelného minima ve výši 7 772 Kč. Jelikož příjmy žalovaného byly 22 193 Kč, výdaje 7 772 Kč, pak žalovanému zbývala částka 14 421 Kč, ze které mohl zápůjčku splatit.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tato je datována dnem 26. 2. 2020 a měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva měla být uzavřena dálkově přes internet, kdy žalovaný ji měl podepsat zadáním PIN kódu [číslo]. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 13 800 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se částku 13 800 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 485 Kč (celkem tedy 18 285 Kč) měl zavázat žalobkyni vrátit nejpozději do 27. 3. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazku obsahuje smlouva ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady na vymáhání (cena za písemnou upomínku je uvedena ve výši 500 Kč za kus).

4. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně za období 1. 2. 2020 až 28. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně dne 26. 2. 2020 zaslala finanční prostředky ve výši 13 800 Kč na účet č. [bankovní účet].

6. Z výpisu z účtu žalobkyně za období 1. 12. 2018 až 31. 12. 2018 soud zjistil, že na účet žalobkyně dne 16. 12. 2018 byla připsána částka 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] na jméno [celé jméno žalovaného].

7. Z výplatní pásky žalovaného za 01/2020 soud zjistil, že v tento měsíc byl čistý příjem žalovaného ve výši 22 193 Kč. Z výplatní pásky dále vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] a z příjmu mu nebyly prováděny exekuční srážky.

8. Ze sjetiny z nahlédnutí do Centrální evidence exekucí soud zjistil, že v období od 17. 12. 2018 do 1. 3. 2021 neměl žalovaný žádnou exekuci.

9. Z upomínky ze dne 3. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání.

10. Z upomínky ze dne 10. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání.

11. Z upomínky ze dne 17. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání.

12. Z upomínky ze dne 26. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; chybí doklad o odeslání.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 3. 2021, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána dne 3. 3. 2021.

14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu dne 26. 2. 2020 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 13 800 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky společně s poplatkem výši 4 485 Kč (celkem tedy 18 285 Kč) vrátit do 27. 3. 2020. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal se tak se splacením do prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu dne 3. 3. 2021, a to ve lhůtě tří dnů.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

27. V daném případě žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z provedených lustrací v Centrální evidenci exekucí, doložené výše příjmů žalovaného za měsíc 01/2020 a z částky„ nezabavitelného minima“ ve výši 7 772 Kč. Žalobkyně pak konkrétně uvedla, že jelikož příjmy žalovaného byly 22 193 Kč, výdaje 7 772 Kč, pak žalovanému zbývala částka 14 421 Kč, ze které mohl zápůjčku splatit. Tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného však byl nedostatečný, když celá úvaha žalobkyně o dostatečném příjmu žalovaného je chybná. V prvé řadě je třeba poukázat na skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 800 Kč, vrátit měl žalovaný však celkem částku 18 285 Kč, a to vše ve lhůtě jednoho měsíce (půjčka byla poskytnuta dne 26. 2. 2020, splatnost byla dne 27. 3. 2020). Pokud tedy žalobkyně uvažovala, že žalovaný má k dispozici měsíčně volné finanční prostředky ve výši 14 421 Kč, pak bez dalšího není jednak zřejmé, proč by si žalovaný půjčoval finanční prostředky ve výši 13 800 Kč se splatností do jednoho měsíce, jednak není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k závěru, že s měsíčními volnými finančními prostředky ve výši 14 421 Kč bude žalovaný v rámci 30 dnů schopen uhradit částku 18 285 Kč (tj. jistina + poplatek za poskytnutí úvěru), tedy částku, která zjevně svou výší překračuje výši žalobkyní vypočítaných volných finančních prostředků žalovaného. Nadto má soud za to, že ověření výše příjmu z jediné výplatní pásky je pro účely zkoumání úvěruschopnosti zcela nepostačující. Protože tedy žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

28. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 13 800 Kč (tj. žalobkyní poskytnuté finanční prostředky žalovanému) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 800 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla odeslána dne 3. 3. 2021 s lhůtou tří dnů a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.). Pokud jde o částku 2 000 Kč, coby náklady na uplatnění pohledávky za odeslané upomínky, pak je soud nemá za prokázané, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně předmětné upomínky žalovanému skutečně odeslala.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 179,70 Kč, přičemž tato částka představuje 7,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 030 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.