36 C 120/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 69 935 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 884 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 40 051 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 933 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 85,51 % ročně z částky 39 650,10 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 1 976,26 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 39 650,10 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 170 438 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 69 935 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 933 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 85,51 % ročně z částky 39 650,10 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 ve výši 1 976,26 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 39 650,10 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 170 438 Kč.

2. Žalobou uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala dne , datum, a na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované na účet uvedený ve smlouvě téhož dne úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem ve výši 85,51 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 372 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem 2023. Ve splátce úvěru byla zahrnuta i částka 413 Kč za pojištění schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou sjednaných splátek, přičemž celkem zaplatila 3 splátky po 3 372 Kč. Žalobkyni vzniklo dle bodu 6.1 smlouvy právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou 4. a 5. splátky v délce 30 dnů ve výši dvakrát 499 Kč splatnou ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, a dále dle bodu 6.2 smlouvy právo na smluvní pokutu za prodlení s úhradou 2., 4., a 5. splátky v délce 15 dnů ve výši třikrát 200 Kč splatnou ve lhůtě 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou 4. splátky splatné 17. 1. 2024 o délce 65 dnů, došlo v souladu s bodem 6.4 smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 24. 3. 2024, kdy byla žalovaná povinna uhradit celou nezaplacenou jistinu úvěru včetně úroků zahrnutých v posledních třech splátkách před zesplatněním úvěru, které se ke dni zesplatnění staly součástí jistiny, a žalobkyně může požadovat úroky z prodlení z celé této nové jistiny ve výši 48 096,94 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů. Pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění byla v bodě 6.5 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny. Žalovaná však svůj dluh žalobkyni neuhradila ani po předžalobní výzvě.

3. Ke způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z informací a dokladů získaných od žalované, zejména z prohlášení žalované a dokladů o příjmech. Ověřila i úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI, jakož i skutečnost, žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, že neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad její totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

4. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, a výdajů žalované ve výši , částka, a byly jí také doloženy výpisy z účtu žalované. Uvedla, že příjem žalované ověřila z doložených listin a ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalované (ta uvedla, že její výdaje za bydleni činí , částka, měsíčně) a ověřila si také z veřejných registrů informaci o jejích případných dalších závazcích. Zjistila, že příjem žalované měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez výrazného omezení životního standardu žalované.

5. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení byla pasivní.

6. Soud věc projednal na jednání konaném dne , datum, podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované, která se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.

7. Dle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ke dni , datum, měla žalobkyně od , datum, povolení České národní banky k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

8. Dle předsmluvního formuláře, jenž nebyl žalovanou podepsán, byla žalovaná seznámena se základními vlastnostmi a náklady spotřebitelského úvěru ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, .

9. Z fotokopie občanského průkazu plyne, že při sjednávání úvěru byla pořízena fotokopie občanského průkazu žalované.

10. Z výpisu z běžného účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu žalované, přičemž počáteční zůstatek činil , částka, a konečný zůstatek byl ve výši , částka, . Z výpisu se podává příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši , částka, . Odchozí platby se týkaly nákupu potravin a jídla, oblečení a byly přeposílány platby opakující se osobě (, jméno FO, ).

11. Z výpisu z běžného účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu žalované, přičemž počáteční zůstatek činil , částka, a konečný zůstatek byl ve výši minus , částka, . Z výpisu se podává příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši , částka, a nemocenské od ČSSZ ve výši , částka, . Odchozí platby se týkaly nákupu potravin a jídla, oblečení a byly přeposílány platby opakující se osobě (, jméno FO, ).

12. Z výpisu z běžného účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu žalované, přičemž počáteční zůstatek činil minus , částka, a konečný zůstatek byl ve výši , částka, , přičemž dne , datum, byl žalované poskytnut žalobkyní předmětný úvěr ve výši , částka, . Z výpisu se podává příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši , částka, . Odchozí platby se týkaly nákupu potravin a jídla, oblečení a byly přeposílány platby různým opakujícím se osobám (, jméno FO, , , jméno FO, ).

13. Z listiny označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , přičemž doručením oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

14. Z listin označených jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, a dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že je žalovaná jedinečným kódem podepsala dne , datum, a žalobkyně návrh akceptovala dne téhož dne. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit částku 142 032 Kč plus pojištění v 48 měsíčních splátkách po 3 372 Kč včetně pojištění splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 85,51 % ročně. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů bylo v čl. 6.1 smluvních ujednání sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 499 Kč a pro případ prodlení o délce 15 dnů byl v čl. 6.2 sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 200 Kč, obě se splatností ve lhůtě 10 dnů od vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů bylo v čl. 6.3 smluvních ujednání sjednáno automatické zesplatnění úvěru, kdy se stávají splatnými celá jistina úvěru a úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině a veškeré smluvní pokuty. Pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den následující po jeho zesplatnění byla v čl. 6.5 smlouvy sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení.

15. Z listiny označené jako karta klienta soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 10 116 Kč, když byly uhrazeny 3 splátky po 3 372 Kč.

16. Dle výpisu záznamů z registru SOLUS nebyl u žalované evidován žádný záznam.

17. Z listiny hodnocení klienta vyplývá, že pravidelný měsíční příjem žalované činil , částka, měsíčně čistého, plynul ze zaměstnání, pracovní poměr uzavřen na dobu neurčitou. Výdaje byly započítány jako životní minimum ve výši , částka, a náklady na bydlení ve výši , částka, , splátky uvedeny s nulou, ostatní výdaje také s nulou.

18. Dle výzvy k zaplacení ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dvou splátek, s jejichž úhradou je v prodlení, náhrady nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem automaticky k zesplatnění celého úvěru.

19. Dle výzvy k zaplacení ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě tří splátek splatných dne 17. 1. 2024, 17. 2. 2024 a 17. 3. 2024, náhrady nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem automaticky k zesplatnění celého úvěru.

20. Oznámením ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 50 933 Kč, jelikož došlo k zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalované.

21. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím archem vyplývá, že žalobkyně žalovanou urgovala k úhradě dlužné částky.

22. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro věc.

23. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Žalovaná za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsala dne , datum, listinu označenou jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, “. Žalobkyně návrh žalované akceptovala oznámením o schválení úvěru. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 372 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 142 032 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 85,51 % ročně. V případě prodlení žalované s úhradou splátky či její části o více než 15 dnů je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 200 Kč a v případě prodlení žalované s úhradou splátky či její části o více než 30 dnů je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalované s úhradou splátky o více než 65 dní dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Žalovaná měla při uzavření smlouvy pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši , částka, čistého (průměr mzdy a nemocenské za 3 měsíce před poskytnutím úvěru), což vyplynulo z výpisů z bankovního účtu žalované. Žalovaná poskytnutý úvěr ve výši 40 000 Kč zcela vyčerpala. Žalovaná uhradila celkem částku 10 116 Kč. Žalovaná byla žalobkyní několikrát vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky, úvěr byl předčasně zesplatněn pro neplnění povinností žalovanou. Předžalobní výzva byla žalované rovněž odeslána.

24. Soud má tedy za prokázané, že úvěrová smlouva byla uzavřena a že žalobkyně žalované částku 40 000 Kč v souladu se smlouvou poskytla.

25. Z tvrzení žalobkyně a listiny označené jako karta klienta, že žalovaná zaplatila 3 splátky po 3 372 Kč, tj. celkem částku 10 116 Kč, soud rovněž vychází, když žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by zaplatila více.

26. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 NOZ), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrované (žalované) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 NOZ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

32. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

33. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

34. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Jak sama žalobkyně uvedla, ověřila pouze příjmy žalované, které činily cca , částka, čistého měsíčně. Ohledně výdajů vycházela z pouhého, zjevně ničím nedoloženého, tvrzení žalované, že její výdaje na bydlení činí pouze , částka, měsíčně. Další výdaje žalované nezkoumala, když se spokojila se započtením životního minima žalované v částce , částka, . Stačilo přitom, aby žalobkyně chtěla po žalované předložit výpisy z účtu před poskytnutím úvěru a z nich by jednoduše zjistila, že žalovaná nebude mít na splácení úvěru, neboť výdaje žalované jsou mnohem vyšší než uvedla/než žalobkyně dovodila dle statistických dat. Z výpisu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek činil , částka, a konečný zůstatek byl ve výši , částka, a k , datum, byl konečný zůstatek byl ve výši minus , částka, . Je tedy zřejmé, že žalovaná by neměla dostatek finančních prostředků ke splácení úvěrových splátek ve výši 3 372 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaná utrácí měsíčně více než činí její příjem.

35. Pro úplnost soud uvádí, že rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci, nikoliv pro neunesení důkazního břemene žalobkyní. Proto žalobkyni ani neposkytl při jednání poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

36. Aby za dané situace bylo možné dovodit, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet, musela by se žalobkyně zabývat skutečnými výdaji žalované. Na to však žalobkyně zcela rezignovala a majetkovou (výdajovou) situaci žalované nijak nehodnotila. Pokud přesto žalované spotřebitelský úvěr poskytla, rozhodně tak neučinila v souladu se svými povinnostmi podle § 86 ZSÚ. Z podkladů, které si měla žalobkyně jednoduše od žalované opatřit (nájemní smlouvu, výpisy z účtu), by musela dospět k závěru, že žalované nebude mít z čeho splátky úvěru splácet. Žalobkyně se nemůže zprostit své zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované odkazem na to, že je povinností žalované řádně uvést své příjmy a výdaje a že žalobkyně z nich pak vychází důvěřujíce druhé smluvní straně. Pak by totiž smysl ZSÚ - ochrana spotřebitelů před přílišným zadlužováním a s tím spojeným sociálním propadem - byl popřen.

37. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 NOZ ve spojení s § 588 NOZ. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. O uvedené skutečnosti svědčí rovněž § 87 odst. 1 ZSÚ, podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Poněvadž je smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. NOZ, jelikož ochuzená žalobkyně přenechala obohacené žalované bez právního důvodu částku 40 000 Kč. Z žalobních tvrzení i listin vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 10 116 Kč.

39. Protože smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 40 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Protože žalovaná již zaplatila částku 10 116 Kč, soud jí výrokem I. uložil zaplatit rozdíl, tedy částku 29 884 Kč.

40. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ), nevznikl žalobkyni nárok na žalobou uplatněnou zbylou jistinu (když vše co žalovaná zaplatila je započteno na jistinu), smluvní pokuty, náklady spojené s vymáháním, úhrady za pojištění a úrok z úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do těchto částek výrokem II. zamítnout.

41. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

42. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci soud shledal, že za přiměřenou lhůtu lze považovat zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná ničeho sama neuvedla, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní.

43. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaná dosud v prodlení a nevznikla jí povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 NOZ). Nárok na zaplacení úroku z prodlení proto také není důvodný, proto byl také výrokem II. zamítnut. Tento právní názor je v souladu s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřeným v rozhodnutí č.j. 14 Co 132/2025-70.

44. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalované uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou jistinu ve výši 29 884 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci více úspěšná a náležela by jí proto poměrná část náhrady nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl jak uvedeno ve výroku III. rozsudku.