36 C 155/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 200 977,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 161 124,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 161 124,59 Kč od 3. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 39 852,85 Kč a: -) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 327,05 Kč od 17. 1. 2017 do 18. 9. 2018; -) úrokem 13,4 % ročně z částky 198 993,44 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení; -) co do kladného rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 161 124,59 Kč od 3. 10. 2018 do zaplacení a součtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 22 466,51 Kč od 17. 1. 2017 do 18. 9. 2018 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 198 993,44 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení; zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 9 760,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 5. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala zaplacení částky 200 977,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 1. 2017 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 199 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o revolvingový úvěr ze dne 17. 1. 2017, když žalovaný doložil příjem ve výši 27 403 Kč a zároveň uvedl, celkový čistý příjem domácnosti je 40 000 Kč. Výdaje banka odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Z externích zdrojů banka dále zjistil, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek ve výši 2 827 Kč. V průběhu řízení žalobkyně dále doplnila, že žalovaný úvěr čerpal následovně: 17. 1. 2017 částku 199 000,00 Kč, 16. 5. 2017 částku 5 600,00 Kč, 21. 8. 2017 částku 2 000,00 Kč, 22. 8.2017 částku 2 200,00 Kč, 25. 9. 2017 částku 1 300,00 Kč, 27. 10. 2017 částku 1 400,00 Kč, 20. 11. 2017 částku 1 300,00 Kč, 18. 12. 2017 částku 1 470,00 Kč, 24. 1. 2018 částku 1 150,00 Kč, 16. 2. 2018 částku 1 320,00 Kč, 22. 3. 2018 částku 1 100,00 Kč a dne 23. 4. 2018 částku 1 890,00 Kč; celkem tedy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 219 730 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 58 605,41 Kč.

2. Usnesením č. j. 68 C 1174/2020-58 ze dne 24. 5. 2021 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem; usnesení nabylo právní moci dne 20. 11. 2021.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru soud zjistil, že tato byla dne 17. 1. 2017 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve formě úvěrového rámce až do výše 199 000 Kč, a to s opakovaným čerpáním, přičemž první čerpání úvěru bylo sjednáno ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Měsíční splátka jistiny a úroku byla základně sjednána ve výši 1,80 % úvěrového rámce, tj. 3 582 Kč.

5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný, vč. poštovního archu soud zjistil, že přípisem ze dne 18. 9. 2018 [právnická osoba] oznámila žalovanému, že prohlašuje jeho úvěr [číslo] [bankovní účet] za splatný, a to ke dni 18. 9. 2018. Nesplacenou jistinu banka evidovala ve výši 198 993,44 Kč. Banka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 2. 10. 2018.

6. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 16. 1. 2017 soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného, [právnická osoba] s. r. o. potvrdil, že výše čistého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců byla ve výši 256 298 Kč, za poslední 3 měsíce pak čistý příjem ve výši 27 403 Kč.

7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 2. 3. 2022 soud zjistil, že původní věřitel sdělil, že úvěruschopnost byla hodnocena individuálně, výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 17. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, vzdělání má základní, je ženatý, je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], kdy průměrný příjem za 3 měsíce byl 27 403 Kč a celkový čistý příjem domácnosti je 40 000 Kč. Počet vyživovaných osob uvedl žalovaný 0.

9. Z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 121-146 soud zjistil, že tento je za období 01/ 2017 až 06/2020 a jsou z něj patrná poskytnutí finančních prostředků žalovanému původním věřitelem, a to konkrétně 17. 1. 2017 částku 199 000,00 Kč, 16. 5. 2017 částku 5 600,00 Kč, 21. 8. 2017 částku 2 000,00 Kč, 22. 8. 2017 částku 2 200,00 Kč, 25. 9. 2017 částku 1 300,00 Kč, 27. 10. 2017 částku 1 400,00 Kč, 20. 11. 2017 částku 1 300,00 Kč, 18. 12. 2017 částku 1 470,00 Kč, 24. 1. 2018 částku 1 150,00 Kč, 16. 2. 2018 částku 1 320,00 Kč, 22. 3. 2018 částku 1 100,00 Kč a dne 23. 4. 2018 částku 1 890,00 Kč. Celková výše splátek uhrazených žalovaným pak činila částku 58 605,41 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným.

11. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 20. 2. 2020 (č. l. 18) soud zjistil, že výše jistiny po splatnosti je 198 993,44 Kč, celková dlužná částka je však uvedena 234 771 Kč, když obsahuje rovněž dlužné úroky, poplatky a pokuty (úrok smluvní ve výši 11 327,05 Kč; úrok z prodlení ve výši 21 098,28 Kč z jistiny a 1 368,23 Kč z úroku; poplatky, pojištění a pokuty ve výši 1 984 Kč).

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2020, vč. podacího archu, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 3. 2020, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to bez uvedení konkrétního mezního data pro úhradu. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 6. 4. 2020.

14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 219 730 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, avšak svůj dluh nehradil řádně a včas, přičemž na svůj dluh uhradil toliko 58 605,41 Kč a dostal se s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní upomínkou odeslanou dne 6. 4. 2020. Před tím banka vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu a do 2. 10. 2018.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. V daném případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z doložené výše příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši 27 403 Kč. Z potvrzení o příjmech žalovaného však rovněž vyplývá, že za posledních 12 měsíců byla výše příjmů žalovaného celkem 256 298 Kč, tj. cca 21 358 Kč/měsíčn. Průměrná měsíční výše příjmů žalovaného za poslední rok se tak od průměrného příjmu v posledních 3 měsících lišila tedy asi o 6 tisíc korun. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) se však i přes tento značný rozdíl dále příjmy žalovaného nezabývala a nezkoumala tak ani zdali tento rozdíl nebyl způsoben např. mimořádnými odměnami vyplácenými zpravidla ke konci kalendářního roku (potvrzení bylo vystaveno v lednu 2017). Skutečnost, zdali byl čistý příjem žalovaného ve výši 27 403 Kč/měsíc nebo 21 358 Kč/měsíc, je v daném případě přitom již poměrně zásadní, když navíc dle tvrzení žalobkyně žalovaný již měl povinnost platit z tohoto příjmu splátky ve výši 2 827 Kč/měsíc. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by je vůbec zkoumala, resp. že by je zkoumala řádně (žalobkyně pouze neurčitě uvedla, že vycházela z dat ČSÚ). V této souvislosti soud rovněž zdůrazňuje, že jestliže žalobkyně jakkoli zohledňovala i celkový příjem domácnosti, pak měla rovněž zohledňovat výdaje, resp. ekonomickou situaci celé domácnosti, nikoliv pouze žalovaného. S ohledem na vše uvedené tak není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně (resp. její právní předchůdce) k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť z údajů poskytnutých žalovaným a zjištěných žalobkyní (právním předchůdcem) naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Soud tak má za to, že žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

29. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 161 124,59 Kč (tj. čerpané částky revolvingového úvěru ve výši 219 730 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 58 605,41 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 161 124,59 Kč od 3. 10. 2018 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v přípise/výzvě zesplatnění úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

31. Pro úplnost soud uvádí, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl následující důkazy: sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od [datum]; všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014; vysvětlení některých pojmů a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 760,75 Kč, přičemž tato částka představuje 26,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,73 %; soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum]). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající se z částky 9 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 750 Kč ve výši 4 987,50 Kč.