36 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 630 355,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 524 950,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 524 950,26 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 105 405,60 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem ve výši 35 276,20 Kč od 26. 8. 2019 do 22. 9. 2021; -) úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 627 216,60 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení; -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 31 909,56 Kč od 26. 8. 2019 do 22. 9. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 627 216,60 Kč od 23. 9. 2021 do 4. 10. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102 266,34 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení; zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 31 526,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 11. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 630 355,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 8. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 594 929,00 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 11,90 % p. a, a dále poplatky dle platného Ceníku žalobkyně. Žalovaný se dále zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 8 619 Kč, vždy nejpozději do 10. dne v měsíci. Žalovaný však nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudil její pracovník tak, že zkontroloval žalovaným uvedený příjem 16 701 Kč na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u žalobkyně. Žalovaný dále dle žalobkyně v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, nájemné ve výši 1 000 Kč, žalobkyně však zohlednila vlastní interní model a stanovila výdaje žalovaného částkou 5 202 Kč. Žalobkyně dále z vlastních systémů zjistila, že žalovanému byl již poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč a splátkou 83 Kč, revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a splátkou 250 Kč, kreditní karta s limitem 45 000 Kč a splátkou 2 250 Kč a úvěr 6 851 Kč Poslední dva citované závazky přitom byly v rámci úvěrové žádosti zkonsolidovány a nová splátka úvěru byla ve výši 8 619 Kč, celkové splátkové zatížení žalovaného pak ve výši 8 952 Kč. Žalobkyně rovněž ověřila, že s žalovaným nebylo vedeno insolvenční řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 594 929 Kč, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,9 % ročně, splátka úvěru ve výši 8 619 Kč, splatná vždy do 10. dne v měsíci. Úvěr byl částečně poskytnut jako účelový, a to ke konsolidaci dřívějších úvěrů nebo půjček žalovaného – úvěru ve výši 47 250 Kč u věřitele [anonymizováno] [právnická osoba] a úvěru ve výši 427 679 Kč u žalobkyně. Na konsolidaci dluhů tak byla určena celkem částka 474 929 Kč, zbytek finančních prostředků byl žalovaný oprávněn využít dle vlastní vůle.

4. Z výpisu z úvěrového účtu„ podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 8. 2019 finanční prostředky ve výši 594 929 Kč. Žalovaný pak čerpal úvěr třemi dílčími transakcemi ve dnech 26. 8. 2019 (dvě transakce) a 29. 8. 2019 (jedna transakce). Soud dále zjistil, že žalovaný celkem žalobkyni v souvislosti s úvěrem na účtu č. [bankovní účet] uhradil částku 69 978,74 Kč, a to následovně: datum; popis transakce; částka 10. 9. 2019; Bezhotovostní splátka úvěru; 8 619,00 Kč 10. 10. 2019; Bezhotovostní splátka úvěru; 8 619,00 Kč 11. 11. 2019; Bezhotovostní splátka úvěru; 8 619,00 Kč 10. 12. 2019; Bezhotovostní splátka úvěru; 8 619,00 Kč 10. 1. 2020; Bezhotovostní splátka úvěru; 8 619,00 Kč 10. 2. 2020; Bezhotovostní splátka úvěru; 8 619,00 Kč 10. 3. 2020; Bezhotovostní splátka úvěru; 8 619,00 Kč 26. 8. 2019; Splátka poplatku; 5 000,00 Kč 2. 9. 2019; Splátka poplatku; 18,89 Kč 5. 9. 2019; Splátka poplatku; 89,11 Kč 5. 10. 2019; Splátka poplatku; 560,00 Kč 7. 11. 2019; Splátka poplatku; 560,00 Kč 6. 12. 2019; Splátka poplatku; 560,00 Kč 10. 1. 2020; Splátka poplatku; 560,00 Kč 10. 2. 2020; Splátka poplatku; 560,00 Kč 10. 3. 2020; Splátka poplatku; 560,00 Kč 14. 4. 2020; Splátka poplatku; 123,30 Kč 14. 4. 2020; Splátka poplatku; 436,70 Kč 10. 8. 2020; Splátka poplatku; 560,00 Kč 15. 9. 2020; Splátka poplatku; 57,74 Kč <b>CELKEM;; 69 978,74 Kč</b> 5. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 23. 1. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně měla žalovaného vyzvat k úhradě celého zbytku úvěru ve výši 630 356 Kč, který prohlásila za splatný ke dni 22. 1. 2021. Doklad o odeslání nebyl žalobkyní předložen.

6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 08/ 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 203,12 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 7 219 Kč, celkem na účet přišlo 49 227 Kč a z účtu odešlo 42 210,19 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 2. 8. 2018 byla připsána částka 20 986,50 Kč coby řádně čerpaný kontokorent, dne 9. 8. 2018 byla připsána mzda ve výši 14 963 Kč od společnosti [právnická osoba], celkem 13 000 Kč bylo žalovanému uhrazeno paní„ [příjmení] [příjmení]“.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 09/ 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 7 219 Kč, konečný zůstatek byl ve výši - 139,80 Kč, celkem na účet přišlo 16 028,40 Kč a z účtu odešlo 23 388,13 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 10. 9. 2018 byla připsána mzda ve výši 14 751 Kč od společnosti [právnická osoba] Z výpisu jsou rovněž patrné splátky úvěrů v celkové výši 3 430 Kč (operace dne 10. 9. 2018, 17. 9. 2018 a 19. 9. 2018).

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 10/ 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl - 139,80 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 4 003,81 Kč, celkem na účet přišlo 28 520Kč a z účtu odešlo 24 376,39 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 10. 10. 2018 byla připsána mzda ve výši 14 140 Kč od společnosti [právnická osoba] Z výpisu jsou rovněž patrné splátky úvěrů v celkové výši 3 180 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 11/ 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 4 003,81 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 154 252,63 Kč, celkem na účet přišlo 197 541,60 Kč a z účtu odešlo 47 292,78 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 30. 11. 2018 byla připsána částka 175 000 Kč o [právnická osoba], dne 9. 11. 2018 byla připsána mzda ve výši 14 464 Kč od společnosti [právnická osoba]

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 12/ 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 154 252,63 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 19 135,97 Kč, celkem na účet přišlo 40 868,90 Kč a z účtu odešlo 175 985,56 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 97. 12. 2018 byla připsána mzda ve výši 25 706 Kč od [právnická osoba] ČR. Z účtu nevyplývá odeslání jedné velké platby, částka 175 985,56 Kč je tvořena větším množstvím menších plateb u obchodníků a výběry v hotovosti.

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 01/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 19 135,97 Kč, konečný zůstatek byl ve výši - 568,12 Kč, celkem na účet přišlo 16 821 Kč a z účtu odešlo 36 525,09 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 10. 2019 byla připsána mzda ve výši 15 620 Kč od společnosti [právnická osoba]

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 02/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl - 568,12 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 19 036,02 Kč, celkem na účet přišlo 75 880,02 Kč a z účtu odešlo 56 275,88 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 8. 2. 2019 byla připsána částka 51 553,70 Kč coby řádně čerpaný kontokorent, dne 11. 2. 2019 byla připsána mzda ve výši 14 409 Kč od společnosti [právnická osoba], celkem 9 759,22 Kč bylo žalovanému uhrazeno od [právnická osoba].

13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 03/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 19 036,02 Kč, konečný zůstatek byl ve výši - 794,29 Kč, celkem na účet přišlo 32 090,90 Kč a z účtu odešlo 51 921,21 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, 18 000 Kč byl vklad v hotovosti, dne 11. 3. 2019 byla připsána mzda ve výši 12 704 Kč od společnosti [právnická osoba] Dne 5. 3. 2019 z účtu žalovaného odešla platba ve výši 4 850 Kč coby nájemné. Dne 13. 3. 2019 z účtu žalovaného odešla částka 6 433 Kč coby splátka dřívějšího úvěru.

14. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 04/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl - 794,29 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 4 909,68 Kč, celkem na účet přišlo 22 944 Kč a z účtu odešlo 17 240,03 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 9. 4. 2019 byla připsána mzda ve výši 3 960 Kč od společnosti [právnická osoba] a dne 16. 4. 2019 částka 6 806 Kč od ČSSZ. Dne 15. 4. 2019 z účtu žalovaného odešla částka 6 433 Kč coby splátka dřívějšího úvěru.

15. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 05/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 4 909,68 Kč, konečný zůstatek byl ve výši - 113,26 Kč, celkem na účet přišlo 18 199 Kč a z účtu odešlo 23 221,94 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne [datum] byla připsána mzda ve výši 468 Kč od společnosti [právnická osoba] a dne 16. 5. 2019 částka 12 852 Kč od ČSSZ. Z výpisu z účtu jsou rovněž patrné splátky předchozích úvěrů ve výši minimálně 7 151 Kč.

16. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 06/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl - 113,26 Kč, konečný zůstatek byl ve výši - 1 042,55 Kč, celkem na účet přišlo 21 850,20 Kč a z účtu odešlo 22 779,49 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 7. 6. 2019 byla připsána částka ve výši 15 171 Kč od [právnická osoba] CZECH REPUBLIC. Dne 13. 6. 2019 z účtu žalovaného odešla částka 6 433 Kč coby splátka dřívějšího úvěru.

17. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 07/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl - 1 042,55 Kč, konečný zůstatek byl ve výši - 1 121,50 Kč, celkem na účet přišlo 20 463,60 Kč a z účtu odešlo 20 542,55 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 7. 8. 2019 byla připsána částka ve výši 18 647 Kč od [právnická osoba] CZECH REPUBLIC. Z výpisu z účtu jsou rovněž patrné splátky předchozích úvěrů ve výši minimálně 7 151 Kč.

18. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 08/ 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl - 1 121,50 Kč. Pokud jde o příjmy na účtu, dne 4. 7. 2019 byla částka ve výši 16 284 Kč od [právnická osoba] CZECH REPUBLIC. Dne 26. 8. 2019 byla připsána částka 124 235,17 z úvěru uplatněného žalobkyní v tomto řízení.

19. Z printscreenu ze systému CCB na č. l. 26 (jež součástí vyjádření žalobkyně) soud zjistil, že u žalovaného bylo evidováno 5 existujících kontraktů – revolvingový úvěr u žalobkyně s úvěrovým limitem 5 000 Kč, kontokorentní úvěr u žalobkyně s úvěrovým limitem 1 000 Kč, kreditní karta u žalobkyně s úvěrovým limitem 5 000 Kč, spotřební úvěr u žalobkyně ve výši 436 145 Kč a splátková kreditní karta u jiného věřitele s úvěrovým limitem 45 000 Kč.

20. Z upomínky ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně měla žalovaného vyzvat k úhradě částky 19 421 Kč.

21. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 9. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 5 dnů od odeslání předmětné výzvy. Výzva byla odeslána v pátek 24. 9. 2021 s podacím číslem RR914523735CZ.

22. Ze sledování zásilky RR914523735CZ soud zjistil, že předmětná zásilka byla žalovanému doručována ve středu dne 29. 9. 2021.

23. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: p žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 594 929 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkou ve výši 8 619 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 69 978,74 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. V podrobnostech se pak soud pro zjednodušení odkazuje na shora uvedené skutečnosti.

24. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

31. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

35. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

36. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

37. V daném případě má soud za prokázané, že z provedeného dokazování jasně vyplývá, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonnými požadavky. V prvé řadě soud musí poukázat na skutečnost, že v době poskytnutí úvěru žalobkyní bylo žalovanému čerstvě 21 let, přesto měl již dluhy v řádech statisíců korun, neboť jak uvádí sama žalobkyně, úvěr byl částečně co do částky 474 929 Kč poskytnut jako konsolidační (uvedené vyplývá i z databáze CCB a úvěrové smlouvy). Už samotná skutečnost, že se jednalo o konsolidační úvěr, mělo vést žalobkyni k větší obezřetnosti, neboť nutnost konsolidace dřívějších úvěrů může naznačovat počínající problémy s úhradou existujících závazků. I pouhá zevrubnější analýza výpisů z běžného účtu žalovaného tyto počínající finanční potíže žalovaného přitom jasně indikuje – příjem žalovaného ze zaměstnání se pohyboval v posledních 12 měsících mezi 14 000 Kč až 16 000 Kč, zůstatky na účtu byly často mínusové, tzn. výdaje žalovaného byly pravidelně vyšší než jeho příjmy, a to dokonce za situace, kdy na účet žalovaného byly připisovány finanční prostředky z jiných půjček/úvěrů, vkladů v hotovosti apod. Navíc úhrn obratů na běžném účtu sám o sobě nemusí být vždy vypovídající o reálné ekonomické situaci žalovaného, když výše obratu může být zkreslena„ přeposíláním“ peněz mezi účty (nejen žalovaného, ale i dalších osob) apod. Výpisy z účtu naopak jasně naznačují zcela nezodpovědné finanční jednání žalovaného, který byl během pouhého jediného měsíce (12/ 2018) schopen utratit částku 175 985,56 Kč za„ běžné“ platby u obchodníků. Žalobkyně však přesto, tj. přes nízký věk žalovaného, jeho nízké doložené pravidelné příjmy neplynoucí z půjček a úvěrů, zjevnou existenci dalších finančních závazků a zjevné nezodpovědné finanční chování žalovaného nejenže poskytla žalovanému finanční prostředky ke konsolidaci závazků, ale ještě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 120 000 Kč„ navíc“. Z uvedeného tak dle názoru soudu zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Z uvedeného rovněž jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

38. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 524 950,26 Kč (tj. čerpané částka úvěru ve výši 594 929 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 69 978,74 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 524 950,26 Kč od 5. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 a § 1959 písm. e) o. z., když předžalobní upomínka byla odeslána v pátek 24. 9. 2021 žalovanému byla doručována dne [datum] a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl; v této souvislosti soud doplňuje, že důkaz sledováním zásilky RR914523735CZ prováděl jako soudcovský důkaz v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř., když lhůta stanovená v předžalobní upomínce„ 5 dnů od odeslání výzvy“ byla vzhledem ke dni podání těsně před víkendem od počátku zjevně nesplnitelná, avšak soud musel stanovit okamžik splatnosti nároku žalobkyně). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

39. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

40. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na vše shora uvedené pro nadbytečnost neprováděl následující důkazy: všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]; sazebník poplatků.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 526,08 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 %; pro účely zjištění poměru úspěchu ve věci soud zohlednil i veškeré žalobou uplatněné příslušenství, které soud pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí – celkem tak bylo žalobou uplatněno 786 855,54 Kč, žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 560 902,16 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 215 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající se z částky 10 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; žaloba vč. jejího doplnění; účast u jednání) a z částky 5 430 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 985,94 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 195,94 Kč ve výši 8 651,15 Kč.