36 C 208/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 81 004 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 000 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 32 004 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 062,50 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 13 251,39 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 50 000 Kč od 19. 12. 2020 do 3. 11. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 000 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 49 000 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení; -) úrokem ve výši 29 % ročně z částky 50 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 11. 2021 u Okresního soudu v Tachově domáhala zaplacení částky 81 004 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 1. 2018 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Zápůjčka měla být splacena nejpozději do 24. 1. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Usnesením č. j. 4 C 85/2022-12 ze dne 18. 3. 2022 vyslovil Okresní soud v Tachově svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 19. 1. 2018 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 50 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 32 004 Kč (celkem tedy 82 004 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 3 417 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 3 413 Kč).

5. Z tabulka umoření ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaná zaplatila na svůj dluh celkem částku 1 000 Kč.

6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že důvodem čerpání zápůjčky je financování vybavení domácnosti; ke svým poměrům uvedla, že bydlí v nájmu, dosažené vzdělání má základní, je svobodná s jednou vyživovanou osobou, pracovala jako operátorka výroby u [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 262 Kč; další čisté příjmy domácnosti (bez bližší specifikace) jsou ve výši 19 780 Kč. Běžné měsíční výdaje žalované jsou 6 000 Kč. Žalovaná uvedla, že údaje v žádosti dokládá pracovní smlouvou a výplatními páskami za tři měsíce.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 10. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do 3. 11. 2021.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 32 004 Kč (celkem tedy 82 004 Kč) v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 3 417 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 3 413 Kč). Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradila toliko 1 000 Kč) a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu do 3. 11. 2021.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

22. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

23. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

24. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

25. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 49 000 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 50 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 1 000 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 000 Kč od 4. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 3. 11. 2021, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně byla v řízení úspěšný z 40,24 %, žalovaná byla úspěšná z 59,76 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství (obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08), které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 19. 10. 2022. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.