36 C 213/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 137 867,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 318 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 318 Kč od 3. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 44 549,33 Kč spolu s : -) úrokem ve výši 15 % ročně z částky 137 867,33 Kč od 14. 4. 2020 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 137 867,33 Kč od 14. 4. 2020 do 2. 10. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 549,33 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 93 318 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 3. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 137 867,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 12. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO [číslo] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 350 100 Kč, a to ke koupi motorového vozidla Opel Astra Sports Tourer Diesel. Úvěr s úroky ve výši 17,01 % ročně měl být splácen v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 911 Kč. Žalovaný však neplnil svoji povinnost platit pravidelné měsíční splátky, proto právní předchůdce žalobkyně realizoval zajišťovací převod práva, prostřednictvím inkasní agentury odebral žalovanému předmět financování, který zpeněžil, přičemž po konečném vyrovnání ze dne 19. 8. 2020 k úhradě zbývala částka 137 867,33 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně a v souladu se zákonem; úvěruschopnost byla posuzována na základě informací získaných od žalované, přičemž výši příjmu společnost [právnická osoba] ověřila potvrzením od zaměstnavatele.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 12. 2016, vč. splátkového kalendáře, předsmluvních informací a dodatků soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], IČO [číslo] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 350 100 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému k financování koupě vozidla Opel Astra Sports Tourer Diesel, [registrační značka] v celkové kupní ceně 389 000 Kč. Žalovaný se částku 350 100 Kč spolu s úrokem ve výši 15,78 % zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 6 911 Kč. Ve smlouvě byl sjednán zajišťovací převod práva k předmětnému vozidlu, a to k zajištění pohledávek vzniklých v souvislosti s úvěrovou smlouvou. Dne 12. 12. 2016 byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě, jehož předmětem byla změna adresy žalovaného z adresy [adresa žalovaného] adresu [adresa žalovaného]. Dne 19. 4. 2018 byl uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě, jehož předmětem byla změna výše splátek na 5 387 Kč a změna výše úrokové sazby na 7,6 %.

4. Z průvodní list leasingové smlouvy, vč. reportu údajů (č.l. 21) soud zjistil, že se jedná zřejmě o záznam výsledku automatických a poloautomatických kontrol žalovaného provedených společností [právnická osoba] Z reportu údajů vyplývá, že bylo zjištěno, že žalovaný figuruje jako dlužník (spoludlužník) u závazků s celkovou splátkovou zátěží ve výši 6 212 Kč/měsíc, přičemž zbývající výše těchto závazků je 567 693 Kč.

5. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 22. 11. 2016 (č. l. 22) soud zjistil, že jím zaměstnavatele žalovaného, paní [titul] [jméno] [příjmení] potvrzuje, že průměrných čistý měsíční příjem žalovaného byl 26 700 Kč.

6. Z žádosti o úvěr ze dne 1. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaný zde zejména uvedl informace ke svým poměrům pro účely žádosti úvěrové smlouvy z 2. 12. 2016. Žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, jeho dosažené vzdělání je výuční s maturitou. Ke svému příjmu uvedl, že je zaměstnán v soukromém sektoru s průměrnou výší příjmu 26 700 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jeho pravidelné měsíční úhrady závazků celkem jsou 6 612 Kč.

7. Z oznámení o uplatnění práva na okamžité splacení ze dne 13. 4. 2020, vč. vrácené obálky soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že požaduje okamžité splacení úvěru z důvodu podstatného porušení úvěrové smlouvy. Z přiložené vrácené obálky vyplývá, že výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného].

8. Z protokolu o převzetí předmětu koupě ze dne 2. 12. 2016 soud zjistil, že se jedná o potvrzení společnosti [právnická osoba] a žalovaného o tom, že si žalovaný převzal vozidlo Opel Astra Sports Tourer Diesel, [registrační značka].

9. Z protokolu o odebrání vozidla ze dne 11. 5. 2020 soud zjistil, že obsahuje zaznamenání stavu vozidla ke dni jeho zpětnému odebrání společností [právnická osoba] od žalovaného.

10. Z protokolu o dražbě soud zjistil, že vozidlo Opel Astra Sports Tourer Diesel, [registrační značka] bylo vydraženo za částku 122 000 Kč, přičemž od této částky se odečetla ještě částka 7 381 Kč coby odměna komisionáře; čistý výnos dražby tedy byl 114 619 Kč.

11. Z protokolu o konečném vyrovnání při realizaci zajišťovacího převodu práva ze dne 19. 8. 2020, vč. vrácené obálky soud zjistil, že žalobkyně se jedná o vyúčtování vzájemných závazků mezi [právnická osoba] a žalovaným po prodeji vozidla Opel Astra Sports Tourer Diesel, [registrační značka]. Z protokolu vyplývá, že realizovaná prodejní cena předmětného vozidla byla 122 000 Kč Konečná částka k úhradě žalovaný byla stanovena na 137 867 Kč, přičemž tato se mimo jiné skládá z částky 16 357,52 Kč coby dlužných úvěrových splátek a částky 191 579,48 Kč coby zbylé nesplatné jistiny úvěru; ve zbytku se jedná o smluvní pokuty a poplatky. [právnická osoba] vyzvala žalovaného k úhradě celé částky, a to do 14 dnů od doručení předmětného protokolu. Z přiložené vrácené obálky s dodejkou vyplývá, že výzva byla odeslána dne 15. 9. 2020.

12. Ze smlouvy o převodu vybraného portfolia pohledávek a movitých věcí ze dne 25. 10. 2021, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 1. 2022, včetně vrácené obálky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 350 100 Kč k financování vozidla Opel Astra Sports Tourer Diesel, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal poskytovateli úvěru vrátit úvěr spolu s úrokem v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 6 911 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto realizoval zajišťovací převod práva a předmětné vozidlo prodal za 122 000 Kč s čistým výtěžkem 114 619 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu, prokazatelně částky 137 867 Kč do 14 dnů od doručení protokolu o konečném vyrovnání při realizaci zajišťovacího převodu práva ze dne 19. 8. 2020 [právnická osoba] coby právní předchůdce žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

27. V daném případě právní předchůdce žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházel zjevně pouze z údajů uvedených žalovaným a z doložené výše příjmů. Doložená výše příjmů žalovaného sice byla 26 700 Kč, bez řádného zkoumání výdajů žalovaného však nelze úvěruschopnost žalovaného řádně posoudit. Předpokládaná splátková zátěž ze smlouvy o úvěru byla 6 911 Kč, a to za situace, když žalovaný již splácel jiný závazek ve zbývající výši 567 693 Kč měsíčními splátkami ve výši 6 612 Kč. Žalovaný tak poskytnutím úvěru měl závazky v minimální celkové výši 917 793 Kč splácený splátkami v celkové minimální výši 13 523 Kč. Charakterem již existujících závazků žalovaného, ani běžnými měsíčními výdaji žalovaného se přitom právní předchůdce žalobkyně nezabýval vůbec. Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, neboť z předmětných dokumentů naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovanhoé zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

28. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 93 318 Kč (tj. zbývající finanční prostředky vypořádávané po prodeji vozidla po odečtení čistého výtěžku zpeněžení, tedy 16 357,52 Kč + 191 579,48 Kč - 114 619 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 318 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když protokol o konečném vyrovnání byl odeslán dne 15. 9. 2020 s lhůtou 14 dnů a před touto výzvou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl, když uplatnění práva na okamžité splacení mu bylo zasláno na špatnou – starou adresu, ačkoliv žalovaný řádně ohlásil změnu adresy). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobce byl v řízení úspěšný z 48,25 %, žalovaný byl úspěšný z 51,75 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství (obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08), které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 16. 11. 2022. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.