36 C 216/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 560 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 710 Kč představující smluvní pokutu ve výši 2 560 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se: -) co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 578,63 Kč; -) co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč; -) co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 11. 2021 do 18. 3. 2022; zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 630,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 3. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 18 560 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 4. 2021 a 29. 4. 2021 spolu právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 28. 5. 2021. Žalobkyně požadovala po žalovaném rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 2 560 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 20. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 2 710 Kč představující smluvní pokutu ve výši 2 560 Kč a příslušenství (kapitalizovaný úrok) ve výši 150 Kč zpět. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř., a řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. zastavil.

4. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že tato uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. Poskytnuté finanční prostředky s se žalovaný zavázal vrátit do 28. 5. 2021.

5. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 29. 4. 2021 soud zjistil, že se jedná v podstatě o dodatek smlouvy z 28. 4. 2021 a tato uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. Poskytnuté finanční prostředky s se žalovaný zavázal vrátit do 28. 5. 2021.

6. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za den 27. 4. 2021 soud zjistil, že tento den byla na účet žalobkyně připsána částka 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného].

7. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za den 28. 4. 2021 soud zjistil, že tento den byla z účtu žalobkyně odeslána částka 13 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného].

8. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za den 29. 4. 2021 soud zjistil, že tento den byla z účtu žalobkyně odeslána částka 13 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného].

9. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, že podrobněji upravují právní vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2022, vč. přílohy uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným.

11. Z upomínek ze dne 11. 6. 2021, 20. 6. 2021, 28. 6. 2021, 15. 11. 2021 a 15. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] měla vyzvat žalovaného k úhradě dluhu; k žádné z upomínek nebyl přiložen doklad o odeslání žalovanému.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021, vč. podacího archu soud zjistil, že jím bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2022, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 18. 3. 2022.

14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do 28. 5. 2021. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 18. 3. 2021.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Již tento nedostatek sám o sobě by postačuje k tom, že soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 16 000 Kč (tj. čerpané částka úvěru) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 19. 3. 2022 do zaplacení (výrok I.; datum běhu úroku z prodlení soud stanovil podle předžalobní upomínky, když před jejím zasláním žalovaný k úhradě prokazatelně vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 630,90 Kč, přičemž tato částka představuje 72,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 560 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.