36 C 233/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 816 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 9 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 816 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 19 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 816 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 30. 8. 2023 se žalovanou úvěrovou smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 816 Kč. Úvěr měl být splácen po 364 Kč týdně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, úvěr byl proto zesplatněn. Žalovaná uhradila celkem částku 2 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil k jednání, které konal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Soud při jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny „evidenční karta klienta“ bylo zjištěno, že žalovaná je na mateřské dovolené a pracuje brigádně. Příjem z brigády má 3 691 Kč měsíčně a příjem z dávek státní podpory má 14 961 Kč měsíčně. Je nemajetná.

7. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , která byla podepsána oběma účastníky, soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytuje bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč, který je žalovaná povinna vrátit ve splátkách ve výši 363,60 Kč týdně. Byly sjednány různé poplatky a podmínky (s ohledem na právní posouzení věci soudem nepodstatné).

8. Z předžalobní výzvy odeslané dne 11. 10. 2024 bylo zjištěno, že touto žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení úvěru, a to do 7 dnů od doručení.

9. Z platební historie vyplývá, že žalovaná uhradila na úvěr částku 2 000 Kč.

10. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti pro věc.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně se žalovanou dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu a téhož dne jí poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr částku 2 000 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná byla v době poskytnutí úvěru na dávkách státní podpory (spolu s příjmem z brigády ve výši cca 3 700 Kč měsíčně) a je nemajetná.

12. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

13. Věc soud právně posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).

17. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.

18. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí ZSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnuté finanční prostředky dle smlouvy o úvěru, když úvěr, který je předmětem žaloby, žalované poskytla za situace, kdy žalovaná žila kromě drobných příjmů z brigád jen ze sociálních dávek a byla nemajetná. Soud proto shledal smlouvu o úvěru neplatnou.

19. Protože smlouva o úvěru je neplatná, když žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 12 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši podle ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Protože žalovaná zaplatila dle tvrzení žalobkyně jen částku 2 000 Kč, a jinou skutkovou verzi žalovaná neprokázala, soud výrokem I. uložil žalované žalobkyni zaplatit rozdíl mezi poskytnutým úvěrem a zaplacenou částkou, tedy částku 10 000 Kč.

20. Dle ZSÚ je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu soud podle možností spotřebitele (§ 87 odst. 2 ZSÚ).

21. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci soud shledal, že za přiměřenou lhůtu lze považovat zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaná ničeho sama neuvedla, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní.

22. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaná dosud v prodlení a nevznikla jí povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 NOZ). Nárok na zaplacení úroku z prodlení proto také není důvodný. Tento právní názor je v souladu s názorem Krajského soudu v , adresa, vyjádřeným v rozhodnutí č.j. , spisová značka, .

23. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalované uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Oba účastníci byli ve věci úspěšní každý z poloviny, proto soud rozhodl jak uvedeno ve výroku III. rozsudku a nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.