36 C 236/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 483 705,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 374 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 374 712 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 113 864,26 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem ve výši 89 299,80 Kč od 21. 8. 2020 do 23. 11. 2021; -) úrokem ve výši 14,898 % ročně z částky 475 615,28 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení; -) co kladného rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 374 712 Kč od 4. 9. 2020 do 23. 11. 2021 a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 47 945,93 Kč od 4. 9. 2020 do 23. 11. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 100 903,28 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení; -) náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 230 Kč; -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 655,25 Kč od 4. 9. 2020 do 23. 11. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 500 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení; -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 137,13 Kč od 4. 9. 2020 do 23. 11. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 360,26 Kč od 24. 11.2021 do zaplacení. zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 412,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 483 705,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 1. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 477 798 Kč, a to k financování koupě motorového vozidla. Úvěr s úroky ve výši 14,898058 % ročně měl být splácen v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 538 Kč, celkem se žalovaný zavázal uhradit 819 648 Kč. Částka 483 705,54 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 475 615,28 Kč a ve zbytku se jedná o účtované smluvní pokuty, poplatky a úroková vyrovnání. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému údaje k úvěrové smlouvě před jejím podpisem.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 25. 1. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 477 798 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému k financování koupě vozidla Škoda OCTAVIA, [VIN kód]. Žalovaný se částku 477 798 Kč spolu s úrokem ve výši 14,898058 % zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 8 538 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 819 648 Kč.

5. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že se jedná o předpis splátek úvěru č. [spisová značka] s uvedením úhrad provedených žalovaným. Žalovaným v období od 18. 2. 2019 do 9. 12. 2019 uhradil celkem 103 086 Kč (12 x 8 538 Kč a 1x 630 Kč).

6. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 11. 2020, včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

7. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 8. 2020, vč. podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, a to do čtrnácti dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 8. 2020.

8. Z matričního listu klienta (č. l. 20) soud zjistil, že žalovaný zde uvedl informace ke svým poměrům pro účely žádosti úvěrové smlouvy. Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost, je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, jeho dosažené vzdělání je střední. Ke svému příjmu uvedl, že je zaměstnán u [anonymizována tři slova] s průměrnou výší čistého příjmu 45 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje celkem jsou 15 000 Kč.

9. Z úvěrové zprávy (č. l. 21-24) soud zjistil, že se jedná o prověření úvěrové historie žalovaného. Žalovaný měl evidováno 9 splátkových úvěrů a jeden kontokorent. Ze splátkových úvěrů byly již 4 ukončeny, zbylých 5 úvěrových smluv však trvalo. V prosinci 2018 žalovanému zbývalo na splátkových úvěrech uhradit celkem částku 1 281 561 Kč s měsíční splátkovou zátěží ve výši 12 549 Kč.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 477 798 Kč k financování vozidla Škoda OCTAVIA, [VIN kód]. Žalovaný se zavázal poskytovateli úvěru vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 14,898058 % zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 8 538 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 819 648 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil toliko 103 086 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, a to výzvou ze dne 20. 8. 2020 do čtrnácti dnů od sepsání výzvy.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

21. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

22. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

23. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. matriční kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Již tento nedostatek sám o sobě by postačuje k tom, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Nad rámec uvedeného však soud konstatuje, že ani při hlubší analýze údajů poskytnutých žalovaným a zjištěných žalobkyní, není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet - žalovaný měl ke dni poskytnutí úvěru na splátkových úvěrech již uhradit celkem částku 1 281 561 Kč s měsíční splátkovou zátěží ve výši 12 549 Kč. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat.

24. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 374 712 Kč (tj. poskytnuté finanční prostředky 477 798 Kč mínus uhrazené finanční prostředky ve výši 103 086 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 374 712 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil dle výzvy k zaplacení ze dne 20. 8. 2020 s lhůtou 14 dnů). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 412,86 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 16. 11. 2022). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 349 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 483 705,54 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 130 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 550 Kč ve výši 5 575,50 Kč.