36 C 238/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 5 880 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 975 Kč od 6. 2. 2021 do 7. 2. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 975 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 6. 2022 domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Teplicích zaplacení částky 10 880 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 1 2021 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně k uvedenému ničeho konkrétního neuvedla. V rozsahu 2 405 Kč žalobkyně žalobou uplatnila rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z 5 000 Kč od 6. 2. 2021 do 2. 6. 2022 a částku 5 000 Kč coby 5 x 500 Kč za 5 odeslaných upomínek.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Usnesením [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyslovil Okresní soud v Teplicích svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 4. 2023, doložka právní moci byla Okresním soudem v Teplicích vyznačena dne 18. 4. 2023.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tato je datována dnem 6. 1. 2021 a měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Smlouva měla být uzavřena dálkově přes internet, kdy žalovaná ji měla podepsat zadáním PIN kódu [číslo]. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se částku 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky měla zavázat žalobkyni vrátit nejpozději do třiceti dnů.

5. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy.

6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 6. 1. 2021 zaslala finanční prostředky ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

7. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že [číslo obč. průkazu] byl vystaven na jméno [celé jméno žalované].

8. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 1. 2022, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána dne 1. 2. 2022.

9. Z výpisu z účtu ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že uvedeného dne byla na účet žalobkyně připsána platba 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet]„ [příjmení] [jméno]“.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaná spolu dne 6. 1. 2021 uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky společně s poplatkem žalobkyni. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostala se tak se splacením do prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2022, a to ve lhůtě tří dnů.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

21. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

22. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

23. V daném případě žalobkyně konkrétně netvrdila, jak úvěruschopnost žalované zkoumala, ani neprokázala, že tuto vůbec zkoumala. S ohledem na uvedené má soud za to, žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

24. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 5 000 Kč (tj. žalobkyní poskytnuté finanční prostředky žalované) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla odeslána dne 1. 2. 2022 s lhůtou tří dnů a před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.). Pro úplnost osud uvádí, že pokud jde o částku 2 500 Kč coby náklady na uplatnění pohledávky za odeslané upomínky, pak soud má za to, že svým charakterem se jedná o smluvní pokutu, nikoli o příslušenstvím v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky; soud však celou smlouvu posoudil jako neplatnou (viz výše). Z důvodu nadbytečnosti proto soud k důkazu neprováděl upomínku z 19. 2. 2021, 26. 2. 2021, 22. 3. 2021, 12. 2. 2021 a 7. 3. 2021.

26. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná co do částky 5 000 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 5 880 Kč. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.