36 C 24/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 875 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 895 Kč spolu s : -) úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení; -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 173 Kč; a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 300 Kč na účelně vynaložených nákladech spojených s uplatněním pohledávky zamítá.

III. Žaloba se ohledně částky 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky zamítá.

IV. Žaloba se ohledně částky 1 010 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatnění zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1 975,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 895 Kč s příslušenstvím z titulu úvěru poskytnutého na základě smlouvy číslo ze dne 28. 12. 2021, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč (27 500 Kč vyplatila žalobkyně přímo žalovanému a 2 500 Kč zprostředkovateli úvěru) a žalovaný se jej zavázal spolu se sjednaným úrokem vrátit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dle oznámení o zesplatnění ze dne 25. 10. 2022. Žalobkyně dále žalobou požadovala přiznat 300 Kč na účelně vynaložených nákladech spojených s uplatněním pohledávky, 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky a 1 010 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatnění. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, přičemž zohledňovány byly i normativní náklady na bydlení a výše životního a existenčního minima.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru číslo ze dne 3. 1. 2022 (datum podpisu žalovaného dle ověřovací doložky) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v částce 27 500 Kč bezhotovostně na účet č. bankovní účet, v částce 2 500 Kč pak na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se tuto částku spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně zavázal vrátit žalobkyni, a to 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč Součástí smlouvy jako str. 3-6 jsou učiněna další ujednání, psaná drobným písmem, kdy text je rozdělen do dvou sloupců; v čl. IV bodu 2. těchto ujednání jsou uvedeny smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky či celého zesplatněného zbytku úvěru; v čl. IV. bodu 4 je pak uvedeno ujednání ohledně závazku žalovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Přílohou číslo smlouvy pak byly úvěrové podmínky a přílohou číslo formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Z potvrzení o platbě ze dne 3. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne zaslala na účet č. bankovní účet částku 27 500 Kč a na účet č. bankovní účet částku 2 500 Kč.

5. Z dokumentu nazvaného„ tabulka umoření“ soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné ve věci.

6. Z dokumentu nazvaného„ bonita smlouvy“ soud zjistil, že dlužná jistina úvěru ke dni zesplatnění byla 19 568 Kč a k tomu žalovaný neuhradil další 3 splátky úvěru po 1 500 Kč.

7. Z čestného prohlášení ze dne 24. 8. 2022 soud zjistil, že k odeslání upomínek uvedených v příloze žalobkyně mělo dojít dne 24. 8. 2022. V příloze je uveden žalovaný.

8. Z dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 3. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl výši svých měsíčních příjmů 95 000 Kč, resp. 64 800 Kč; výši výdajů žalovaný uvedl 12 000 Kč coby náklady na bydlení (9 000 Kč nájemné + služby a energie) a 15 000 Kč na splátky úvěrů. Jako disponibilní zůstatek příjmu je uvedena částka 37 800 Kč. Z připojené nájemní smlouvy soud zjistil, že v ní žalovaný vystupuje jako nájemce a výše nájemného byla sjednána ve výši 7 000 Kč a 2 000 Kč zálohy na služby.

9. Z dokumentu nazvaného„ čestné prohlášení – závazky spotřebitele“ soud zjistil, že zde žalovaný uvedl, že má splácí úvěr splátkami v měsíční výši 7 000 Kč a dále hradí výživné ve výši 8 000 Kč/měsíc.

10. Z dokumentu čestné prohlášení„ výdaje spotřebitele“ soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném shodně jako v dokumentech„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ a„ čestné prohlášení – závazky spotřebitele“.

11. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že lustrace byla provedena ke dni 28. 12. 2021 a na žalovaného nebyla evidována žádná exekuce.

12. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že lustrace byla provedena dne 28. 12. 2021 a žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku.

13. Z výplatní pásky žalovaného za 11/2021 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl ve výši 93 905 Kč.

14. Z výplatní pásky žalovaného za 10/2021 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl ve výši 99 435 Kč.

15. Z upomínek ze dne 24. 8. 2022 a 24. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k úhradě dluhu.

16. Z předžalobní upomínky a zesplatnění pro smlouvu číslo ze dne 25. 10. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši e výši 30 000 Kč, a to v částce 27 500 Kč bezhotovostně na účet č. bankovní účet, v částce 2 500 Kč pak na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se tuto částku spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně zavázal vrátit žalobkyni, a to 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč Součástí smlouvy jako str. 3-6 jsou učiněna další ujednání, psaná drobným písmem, kdy text je rozdělen do dvou sloupců; v čl. IV bodu 2. těchto ujednání jsou uvedeny smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky či celého zesplatněného zbytku úvěru; v čl. IV. bodu 4 je pak uvedeno ujednání ohledně závazku žalovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou.

18. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

27. Po právní stránce byla věc soudem posouzena tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas. Protože žalovaný dluh neuhradil, dostal se ode dne následujícího po zesplatnění úvěru (tj. od 24. 4. 2014) do prodlení (§ 1968 OZ), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 OZ), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 OZ). Pro úplnost soud dodává, že má za to, že v projednávané věci žalobkyně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavky ust. § 86 z. s. ú., když rozdíl mezi měsíční výší příjmů a výdajů byl zcela zjevně postačující k úhradě splátek poskytnutého úvěru, přičemž v rámci prověřování socio-ekonomické situace dlužníka, včetně lustrací v databázích CEE a ISIR nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vyžadovaly zvláštní a zvýšenou pozornost při celkovém hodnocení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, ani skutečnosti, které by vedly k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu co do částky 22 895 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 173 Kč důvodnou a vyhověl jí (výrok I.).

28. Pokud jde o částky ve výši 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky a 1 010 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatnění, požadované dle čl. IV. bod 2 úvěrové smlouvy, má soud za to, že ani v jednom případě nebyla smluvní pokuta sjednána platně. V projednávané věci žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele; smluvní pokuta však dle názoru soudu nebyla ujednána přímo ve smlouvě o úvěru - ačkoliv dle číslování stran se ujednání o smluvní pokutě pokouší vypadat jako přímá součást smluvních ujednání, z uspořádání textu je zřejmé, že str. 3 až 6 smlouvy jsou z větší části pouze bez dalšího připojené všeobecné obchodní podmínky, jejichž text je – v porovnání se zbytkem smlouvy – nepřehledný, složitě formulovaný a psaný malým písmem. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu (např. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013) přitom platí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Je-li ujednání o smluvní pokutě uvedeno pouze v obchodních podmínkách, nikoli ve smlouvě samotné, je takové ujednání neplatné. Soud má za to, že žalobkyně se vtělením předmětného textu v podstatě snažila obejít citovanou judikaturu, tak obecná zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele (ust. § 1810 a násl. o. z.), když text spotřebitelské smlouvy má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný a naopak obchodní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby v nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě bylo skryto ujednání, jež je pro spotřebitele nevýhodné a o kterých se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. ujednání o smluvní pokutě). Nepoctivému jednání přitom nelze poskytovat právní ochranu (obdobně rovněž ust. §6 a § 8 o. z.). S ohledem na uvedené tak soud oba nároky vyplývající ze smluvních pokut zamítl (výrok III. a IV.).

29. Pokud jde o částku ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) coby náklad spojený s uplatněním pohledávky v podobě nákladu na zaslání upomínky k úhradě dluhu, tak soud žalobu v této části neshledal důvodnou. Dle názoru soudu se v této části jedná o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy o smluvní pokutu (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni upomínky při nehrazení vyúčtování nebyla sjednána v samotné úvěrové smlouvě (viz výše již předchozí odstavec), shledal soud ujednání o úhradě smluvní pokuty v podobě upomínky podle § 1753 o. z. a ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013) neúčinným, a proto žalobu co do částky 300 Kč zamítl (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok V.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 975,88 Kč, přičemž tato částka představuje 78,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 702 Kč (do tarifní hodnoty se nezapočítává částka 1 173 Kč, která je příslušenstvím jistiny) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

31. Pro úplnost soud uvádí, že tím, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu sama nesprávně kategorizovala částku 1 173 Kč jako jistinu, nikoli příslušenství, vznikl jí přeplatek na soudním poplatku ve výši 47 Kč, který se v souladu s ust. § 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nevrací, jelikož nepřesahuje 50 Kč, žalobkyni však byl nahrazen v rámci náhrady nákladů řízení.

32. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.