36 C 24/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 875 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 895 Kč spolu s : -) úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení; -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 173 Kč; a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 300 Kč na účelně vynaložených nákladech spojených s uplatněním pohledávky zamítá.

III. Žaloba se ohledně částky 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky zamítá.

IV. Žaloba se ohledně částky 1 010 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatnění zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1 975,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 895 Kč s příslušenstvím z titulu úvěru poskytnutého na základě smlouvy [číslo] ze dne 28. 12. 2021, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč (27 500 Kč vyplatila žalobkyně přímo žalovanému a 2 500 Kč zprostředkovateli úvěru) a žalovaný se jej zavázal spolu se sjednaným úrokem vrátit v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dle oznámení o zesplatnění ze dne 25. 10. 2022. Žalobkyně dále žalobou požadovala přiznat 300 Kč na účelně vynaložených nákladech spojených s uplatněním pohledávky, 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky a 1 010 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatnění. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, přičemž zohledňovány byly i normativní náklady na bydlení a výše životního a existenčního minima.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 3. 1. 2022 (datum podpisu žalovaného dle ověřovací doložky) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v částce 27 500 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], v částce 2 500 Kč pak na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se tuto částku spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně zavázal vrátit žalobkyni, a to 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč Součástí smlouvy jako str. 3-6 jsou učiněna další ujednání, psaná drobným písmem, kdy text je rozdělen do dvou sloupců; v čl. IV bodu 2. těchto ujednání jsou uvedeny smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky či celého zesplatněného zbytku úvěru; v čl. IV. bodu 4 je pak uvedeno ujednání ohledně závazku žalovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Přílohou [číslo] smlouvy pak byly úvěrové podmínky a přílohou [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

4. Z potvrzení o platbě ze dne 3. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 27 500 Kč a na účet č. [bankovní účet] částku 2 500 Kč.

5. Z dokumentu nazvaného„ tabulka umoření“ soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné ve věci.

6. Z dokumentu nazvaného„ bonita smlouvy“ soud zjistil, že dlužná jistina úvěru ke dni zesplatnění byla 19 568 Kč a k tomu žalovaný neuhradil další 3 splátky úvěru po 1 500 Kč.

7. Z čestného prohlášení ze dne 24. 8. 2022 soud zjistil, že k odeslání upomínek uvedených v příloze žalobkyně mělo dojít dne 24. 8. 2022. V příloze je uveden žalovaný.

8. Z dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 3. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl výši svých měsíčních příjmů 95 000 Kč, resp. 64 800 Kč; výši výdajů žalovaný uvedl 12 000 Kč coby náklady na bydlení (9 000 Kč nájemné + služby a energie) a 15 000 Kč na splátky úvěrů. Jako disponibilní zůstatek příjmu je uvedena částka 37 800 Kč. Z připojené nájemní smlouvy soud zjistil, že v ní žalovaný vystupuje jako nájemce a výše nájemného byla sjednána ve výši 7 000 Kč a 2 000 Kč zálohy na služby.

9. Z dokumentu nazvaného„ čestné prohlášení – závazky spotřebitele“ soud zjistil, že zde žalovaný uvedl, že má splácí úvěr splátkami v měsíční výši 7 000 Kč a dále hradí výživné ve výši 8 000 Kč/měsíc.

10. Z dokumentu čestné prohlášení„ výdaje spotřebitele“ soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném shodně jako v dokumentech„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ a„ čestné prohlášení – závazky spotřebitele“.

11. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že lustrace byla provedena ke dni 28. 12. 2021 a na žalovaného nebyla evidována žádná exekuce.

12. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že lustrace byla provedena dne 28. 12. 2021 a žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku.

13. Z výplatní pásky žalovaného za 11/2021 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl ve výši 93 905 Kč.

14. Z výplatní pásky žalovaného za 10/2021 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl ve výši 99 435 Kč.

15. Z upomínek ze dne 24. 8. 2022 a 24. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k úhradě dluhu.

16. Z předžalobní upomínky a zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 25. 10. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši e výši 30 000 Kč, a to v částce 27 500 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], v částce 2 500 Kč pak na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se tuto částku spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně zavázal vrátit žalobkyni, a to 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč Součástí smlouvy jako str. 3-6 jsou učiněna další ujednání, psaná drobným písmem, kdy text je rozdělen do dvou sloupců; v čl. IV bodu 2. těchto ujednání jsou uvedeny smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky či celého zesplatněného zbytku úvěru; v čl. IV. bodu 4 je pak uvedeno ujednání ohledně závazku žalovaného k úhradě účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou.

18. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

27. Po právní stránce byla věc soudem posouzena tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas. Protože žalovaný dluh neuhradil, dostal se ode dne následujícího po zesplatnění úvěru (tj. od 24. 4. 2014) do prodlení (§ 1968 OZ), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 OZ), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 OZ). Pro úplnost soud dodává, že má za to, že v projednávané věci žalobkyně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavky ust. § 86 z. s. ú., když rozdíl mezi měsíční výší příjmů a výdajů byl zcela zjevně postačující k úhradě splátek poskytnutého úvěru, přičemž v rámci prověřování socio-ekonomické situace dlužníka, včetně lustrací v databázích CEE a ISIR nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vyžadovaly zvláštní a zvýšenou pozornost při celkovém hodnocení a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, ani skutečnosti, které by vedly k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu co do částky 22 895 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 895 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 173 Kč důvodnou a vyhověl jí (výrok I.).

28. Pokud jde o částky ve výši 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky a 1 010 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatnění, požadované dle čl. IV. bod 2 úvěrové smlouvy, má soud za to, že ani v jednom případě nebyla smluvní pokuta sjednána platně. V projednávané věci žalovaný uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele; smluvní pokuta však dle názoru soudu nebyla ujednána přímo ve smlouvě o úvěru - ačkoliv dle číslování stran se ujednání o smluvní pokutě pokouší vypadat jako přímá součást smluvních ujednání, z uspořádání textu je zřejmé, že str. 3 až 6 smlouvy jsou z větší části pouze bez dalšího připojené všeobecné obchodní podmínky, jejichž text je – v porovnání se zbytkem smlouvy – nepřehledný, složitě formulovaný a psaný malým písmem. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu (např. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013) přitom platí, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Je-li ujednání o smluvní pokutě uvedeno pouze v obchodních podmínkách, nikoli ve smlouvě samotné, je takové ujednání neplatné. Soud má za to, že žalobkyně se vtělením předmětného textu v podstatě snažila obejít citovanou judikaturu, tak obecná zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele (ust. § 1810 a násl. o. z.), když text spotřebitelské smlouvy má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný a naopak obchodní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby v nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě bylo skryto ujednání, jež je pro spotřebitele nevýhodné a o kterých se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. ujednání o smluvní pokutě). Nepoctivému jednání přitom nelze poskytovat právní ochranu (obdobně rovněž ust. §6 a § 8 o. z.). S ohledem na uvedené tak soud oba nároky vyplývající ze smluvních pokut zamítl (výrok III. a IV.).

29. Pokud jde o částku ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) coby náklad spojený s uplatněním pohledávky v podobě nákladu na zaslání upomínky k úhradě dluhu, tak soud žalobu v této části neshledal důvodnou. Dle názoru soudu se v této části jedná o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy o smluvní pokutu (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) a povinnost žalovaného uhradit žalobkyni upomínky při nehrazení vyúčtování nebyla sjednána v samotné úvěrové smlouvě (viz výše již předchozí odstavec), shledal soud ujednání o úhradě smluvní pokuty v podobě upomínky podle § 1753 o. z. a ustálené judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013) neúčinným, a proto žalobu co do částky 300 Kč zamítl (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok V.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 975,88 Kč, přičemž tato částka představuje 78,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 076 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 702 Kč (do tarifní hodnoty se nezapočítává částka 1 173 Kč, která je příslušenstvím jistiny) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

31. Pro úplnost soud uvádí, že tím, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu sama nesprávně kategorizovala částku 1 173 Kč jako jistinu, nikoli příslušenství, vznikl jí přeplatek na soudním poplatku ve výši 47 Kč, který se v souladu s ust. § 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nevrací, jelikož nepřesahuje 50 Kč, žalobkyni však byl nahrazen v rámci náhrady nákladů řízení.

32. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.