36 C 247/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13 443,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 944,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 499 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 517,64 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 345,64 Kč, úrokem ve výši 37,9 % ročně z částky 12 944,50 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 944,50 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně u zdejšího soudu dne datum podala žalobu, kterou se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši částka, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši 37,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. (dále také jen jako „Anonymizováno“), uzavřela se žalovanou dne 5. 3. 2024 smlouvu o půjčce č. hodnota, dle které se zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Banka žalované úvěr poskytla, žalovaná však úvěr řádně nesplácela a banka tak úvěr zesplatnila k datu 17. 3. 2025. Žalobkyně dále tvrdila, že banka před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 944,50 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 517,64 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 345,64 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499,00 Kč a úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena bankou na společnost právnická osoba a ta jí potom postoupila na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení před podáním žaloby, žalovaná však ničeho neuhradila.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Soud věc při nařízeném jednání projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

5. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná přes internet požádala společnost právnická osoba. o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč a banka její návrh schválila (návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota a její akceptace). Banka žalované částku 15 000 Kč dne 5. 3. 2024 poskytla na její bankovní účet (výpis z účtu žalované). Žalovaná hradila úvěr nepravidelně, zaplatila jen celkem částku 2 055,30 Kč (výpis Anonymizováno, výpis z účtu žalované). Banka dopisem ze dne 17. 3. 2025 úvěr zesplatnila pro porušování smlouvy žalovanou (dopis). Žalovaná byla upomenuta o zaplacení předžalobní výzvou před podáním žaloby (výzva zástupce žalobkyně). Mezi bankou a společností právnická osoba byla dne 13. 12. 2023 uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, která byla dodatkována dne 27. 5. 2025 a její součástí bylo postoupení pohledávky za žalovanou (smlouvy a dodatky včetně přílohy s pohledávkami za žalovanou). Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne 6. 6. 2025 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí bylo postoupení pohledávky za žalovanou (smlouva s přílohami). Žalobkyně netvrdila a nedoložila nic, co by svědčilo o tom, že před poskytnutím úvěru žalované bylo řádně prověřeno, zda bude žalovaná schopna úvěr splácet. Z výpisu z účtu žalované za období leden 2000 až březen 2024 vyplývá, že žalovaná neměla žádný stabilní příjem ze zaměstnání, měla jen občasný příjem (např. dne datum od právnická osoba ve výši 13 285 Kč) a že před zápůjčkou od banky měla několik dřívějších zápůjček/úvěrů/dluhů, jednak u banky samotné, a také u právnická osoba, právnická osoba. a je zřejmé, že splácela staré půjčky/úvěry novými, u většiny z nich byla po splatnosti (výpis z účtu žalované).

6. Soud má tedy za prokázané, že banka žalované poskytla částku 15 000 Kč.

7. Soud vychází z toho, že žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 2 055,30 Kč.

8. Právně soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, prokázala právní skutečnost osvědčující postoupení pohledávky smlouvami o postoupení a oznámeními o postoupení (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 NOZ), podle níž byla úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrované (žalované) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 NOZ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

16. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

17. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Bylo prokázáno, že žalovaná měla příjem jen občasný a zároveň měla několik dřívějších dluhů jak u samotné banky, tak u dalších poskytovatelů úvěrů, přičemž u většiny z nich byla několikrát po splatnosti jednotlivých splátek. Za této situace neměl být žalované žádný další úvěr poskytnut.

18. Jelikož soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 NOZ ve spojení s § 588 NOZ. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. O uvedené skutečnosti svědčí rovněž § 87 odst. 1 ZSÚ, podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Poněvadž je smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, posoudil soud právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. NOZ, jelikož ochuzená právní předchůdkyně žalobkyně přenechala obohacené žalované bez právního důvodu částku 15 000 Kč.

20. Protože smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně, když právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, ale bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč, má právní předchůdkyně žalobkyně (nyní žalobkyně) nárok na vrácení bezdůvodného obohacení v této výši. Protože žalovaná zaplatila celkem 2 055,30 Kč (nic jiného netvrdila a neprokazovala), soud jí výrokem I. uložil zaplatit rozdíl mezi poskytnutou částkou a zaplacenou částku, tedy částku 12 944,50 Kč.

21. Protože soud shledal uzavřenou smlouvu o úvěru neplatnou z důvodů shora uvedených a nárok nynější žalobkyně byl posuzován dle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. NOZ), nevznikl žalobkyni nárok na žalobou uplatněnou smluvní úrok a poplatky, soudu nezbylo než žalobu co do této částky výrokem II. zamítnout.

22. Dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ je dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Pokud je mezi účastníky spor o to, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Z toho tedy vyplývá, že zákon lhůtu splatnosti nestanoví a pokud nedojde k dohodě mezi věřitelem a dlužníkem o splacení (příp. faktickému splacení dlužníkem tak, že je s tím věřitel spokojen), musí určit dobu splatnosti soud. V této věci soud shledal, že za přiměřenou lhůtu lze považovat zákonnou třídenní lhůtu od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná ničeho sama neuvedla, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní.

24. Vzhledem k tomu, že splatnost dluhu nastane až ve lhůtě stanovené soudem, tedy dluh dosud není splatný, není žalovaná dosud v prodlení a nevznikla jí povinnost hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 NOZ). Nárok na zaplacení úroku z prodlení proto také není důvodný, proto byl také výrokem II. zamítnut. Tento právní názor je v souladu s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřeným v rozhodnutí č.j. 14 Co 132/2025-70.

25. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalované uložil zaplatit žalobkyni jen dlužnou jistinu ve výši 12 944,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je v zásadě shodný, když zamítnuté příslušenství je nutno kapitalizovat ke dni vyhlášení rozsudku, proto soud rozhodl jak uvedeno ve výroku III. rozsudku a náklady řízení žádnému z účastníků nepřiznal.

27. Ostatně soud by žalobkyni žádné náklady řízení nepřiznal, ani kdyby byla ve věci (více) úspěšná, neboť náklady vynaložené na toto řízení nejsou účelné. Žalobkyně proti žalované v rozmezí několika dnů podala ke zdejšímu soudu celkem 4 žaloby (kromě tohoto řízení také řízení vedená pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka), které měly podobný skutkový základ (nezaplacené úvěry) a žalobkyni v těchto řízeních náklady řízení (dle úspěchu ve věci) byly přiznány. Tomuto postupu žalobkyně nelze nic vytknout potud, že žalobkyně má právo podat jakoukoliv žalobu proti komukoliv, dokonce i více žalob i v rychlé časové souslednosti. Nemůže však očekávat, že soud náklady na další a další žaloby shledá účelnými. Postup žalobkyně, kdy pohledávky proti žalované uplatnila samostatnými žalobami, je sice možný, avšak současně nehospodárný a vede ke zvyšování nákladů řízení, což nemůže jít k tíži žalované. Soud v tomto směru odkazuje na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2930/09, odst. 16, přičemž uvádí, že již nemohlo dojít ke spojení věcí soudem, neboť to nebylo možné s ohledem na pořadí nápadu věcí ke zdejšímu soudu a na stav (fázi) řízení v jednotlivých řízeních. V podrobnostech soud odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu č.j. spisová značka a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. spisová značka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu nebo prostřednictvím exekuce.