36 C 252/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 284 808,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 256 575,04 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256 575,04 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 28 233,20 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem ve výši 5 541,40 Kč od 18. 2. 2022 do 1. 5. 2023; -) úrokem 7,99 % ročně z částky 280 540,20 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení; -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 286,45 Kč od 18. 2. 2022 do 1. 5. 2023; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 280 540,20 Kč od 2. 5. 2023 do 16. 5. 2023; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 965,16 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení; zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 26 533,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 6. 2023 domáhala zaplacení částky 284 808,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 2. 2022 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 283 445 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost právnická osoba zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, částečně ověřovaných dle doložených výpisů z účtu žalovaného z jiné banky. Výdaje banka odhadla na základě vlastního ekonomického modelu a normativních nákladů na bydlení ve výši 6 943 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato byla dne 18. 2. 2022 uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO a žalovaným. právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 283 445 Kč. Měsíční splátka jistiny a úroku byla sjednána ve výši 4 025 Kč. Úvěr byl poskytnut v částce 93 445 Kč jako tzv. konsolidační, tedy jeho poskytnutím mělo dojít k úhradě tří již existujících dluhů u společnosti právnická osoba a dvou již existujících dluhů u právnická osoba bank!; použití zbylé částky úvěru bylo zcela na úvaze žalovaného.

4. Z výzvy ze dne 30. 12. 2022 soud zjistil, že jím společnost právnická osoba vyzývala žalovaného k úhřadě 15 420 Kč, k výzvě nebyl přiložen doklad o odeslání žalovanému.

5. Z rozhodnutí o okamžitém zesplatnění ze dne 1. 2. 2023, vč. podacího archu, soud zjistil, že tímto přípisem měla společnost právnická osoba oznámit žalovanému zesplatnění celého zbytku nesplacené části úvěru. Přípis neobsahuje výslovnou výzvu k úhradě, ani lhůtu, k jaké má být dluh uhrazen.

6. Z vyjádření právnická osoba k posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že původní věřitel ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sdělil, že žalovaný uvedl v žádosti příjem ve výši 23 587 Kč, banka sama zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti již 14 úvěrových produktů, nová splátková zátěž byla (po konsolidaci úvěrů) v předpokládané výši 12 675 Kč Žalovaný dále uvedl své výdaje částkou 0 Kč, banka však stanovila životní výdaje klienta na základě ekonomického modelu a normativních nákladů na bydlení částkou 6 943 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 29 soud zjistil, že jsou z něj patrná poskytnutí finančních prostředků žalovanému původním věřitelem, a to konkrétně 18.

2. částkou 190 000 Kč a dne 23. 2. 2022 částkou - 93 445 Kč (tj. celkem 283 445 Kč). Celková výše částky uhrazené žalovaným pak činila částku 26 869,96 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023, vč. přílohy č. 1, uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde není uvedena pohledávka za žalovaným.

9. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období 1. 12. 2021 až 10. 2. 2022 soud zjistil, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného a že se jedná o výpis transakcí v uvedeném období. Z výpisu je zřejmé připsání mzdy dne 9. 12. 2021 ve výši 26 721 Kč, dne 11. 1. 2022 ve výši 20 506 Kč a dne 9. 2. 2022 ve výši 23 536 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že žalovaný často provozoval hazardní hry (z výpisu je neznatelných minimálně 22 transakcí, které souvisí s hazardními hrami) a často čerpal úvěr (z výpisu je neznatelných minimálně 68 transakcí, které souvisí s čerpáním finančních prostředků žalovaným z půjček a úvěrů).

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 5. 2023, vč. podacího archu, soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 5. 2023, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 9. 5. 2023.

12. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 283 445 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet, avšak svůj dluh nehradil řádně a včas, přičemž na svůj dluh uhradil toliko 26 869,96 Kč a dostal se s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní upomínkou odeslanou dne 9. 5. 2023.

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. V daném případě žalobkyně (resp. její právní předchůdce) při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z doložené výše příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši okolo 23 587 Kč. Z výpisu je však zřejmé, že žalovaný často provozoval hazardní hry (z výpisu je neznatelných minimálně 22 transakcí, které souvisí s hazardními hrami) a často čerpal různé úvěry (z výpisu je neznatelných minimálně 68 transakcí, které souvisí s čerpáním finančních prostředků žalovaným z půjček a úvěrů). Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) se však i přes tento značný počet rizikových transakcí seznatelných z výpisu z účtu žalovaného se v podstatě vůbec nezabývala skutečnými majetkovými poměry žalovaného, zejména jeho skutečnými měsíčními výdaji. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by je vůbec zkoumala, resp. že by je zkoumala řádně (žalobkyně pouze neurčitě uvedla, že vycházela ze svého vlastního ekonomického modelu a normativních nákladů na bydlení, kdy uvažovala částku 6 943 Kč měsíčně).„ Přitěžující“ okolností pro žalobkyni je i to, že úvěr byl částečně poskytnut jako konsolidační, avšak pouze toliko v rozsahu cca 90 000 Kč, ve zbytku 190 000 Kč byly finanční prostředky žalovanému poskytnuty„ navíc“, a to za situace, kdy jednak již tehdy potřeboval konsolidaci dosavadních úvěrů, jednak výpisy z jeho účtu naznačovali ekonomické problémy, když v podstatě předložený výpis z účtu obsahoval pouze transakce úvěrů a hazardních her. S ohledem na vše uvedené tak není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně (resp. její právní předchůdce) k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť z údajů poskytnutých žalovaným a zjištěných žalobkyní (právním předchůdcem) naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Soud tak má za to, že žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

27. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 256 575,04 Kč (tj. čerpané částky úvěru ve výši 283 445 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 26 869,96 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256 575,04 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce, když před ní žalovaný prokazatelně k úhradě celé dlužné částky vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

29. Pro úplnost soud uvádí, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl následující důkazy: ceník pro soukromou klientelu; všeobecné obchodní podmínky právnická osoba; stav úvěru v minulosti (č. l. 25).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 533,19 Kč, přičemž tato částka představuje 64,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,72 %; soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 18. 11. 2023). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 393 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 284 808,24 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 730 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 550 Kč ve výši 5 155,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).