36 C 274/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 89 424,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 360 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 54 064,03 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 790,83 Kč; -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 387,28 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 926,13 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 537,01 Kč; -) úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 28 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; -) úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 13 779,40 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 3. 2023; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 779,40 Kč od 15. 12. 2022 do 24. 3. 2023; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 419,40 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 5. 2023 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 89 424,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 2. 2020 a 9. 6. 2020 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 18 000 Kč a 28 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného v obou případech společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 13. 2. 2020 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 18 000 Kč spolu s úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru (celkem tedy 41 318 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 530 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 508 Kč).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 9. 6. 2020 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 18 000 Kč spolu s úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru (celkem tedy 65 034 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 21 měsíčních splátkách ve výši 3 097 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 3 094 Kč).

5. Z tabulka umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem částku 10 640 Kč.

6. Z tabulka umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

7. Ze zákaznické karty ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, aktuálně žije s partnerem/partnerkou, důvodem žádosti o úvěr jsou nečekané výdaje, nemá žádné vyživované osoby, nemá automobil, pracuje jako dělník s čistým měsíčním příjmem 18 202 Kč. Jako další příjem domácnosti bez uvedení specifikace) je uvedena částka 15 000 Kč. Své výdaje žalovaný odhadl částkou 5 000 Kč.

8. Ze zákaznické karty ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí jako„ spoluvlastník“, má středoškolské vzdělání, aktuálně žije s partnerem/partnerkou, důvodem žádosti o úvěr jsou nečekané výdaje, nemá žádné vyživované osoby, je vlastníkem automobilu, pracuje jako dělník s čistým měsíčním příjmem 32 378Kč. Jako další příjem domácnosti bez uvedení specifikace) je uvedena částka 20 000 Kč. Své výdaje žalovaný odhadl částkou 10 000 Kč a k tomu ještě 2 385 Kč coby splátky dřívějších závazků.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde jsou uvedeny pohledávky za žalovaným.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2023, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 24. 3. 2023.

12. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dvě smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 46 000 Kč. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 10 640 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 24. 3. 2023.

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. V daném případě má soud za prokázané, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně (resp. jejího právního předchůdce) nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat – pomine-li soud skutečnost, že údaje v žádosti nebyly jakkoli doloženy, tak přesto žalobkyně prokazatelně při posuzování obou žádostí o úvěr vycházela toliko z tvrzeného celkového příjmu domácnosti žalovaného, neuvažovala samostatně pouze výši příjmu žalovaného, případně naopak výdaje celé domácnosti, neboť pokud žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jakkoli uvažovala celkové příjmy domácnosti, pak ale měla rovněž zkoumat i pravidelné celkové výdaje celé domácnosti, nikoliv pouze žalovaného. Protože žalobkyně, resp. její právní předchůdce, tak nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 35 360 Kč (tj. čerpané částka úvěrů ve výši 46 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 10 640 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 360 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 24. 3. 2023, když před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

28. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 35 360 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 54 064,03 Kč. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.