36 C 275/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 637,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 430 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 10 207,32 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 651,25 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 853,37 Kč -) úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 454,74 Kč od 15. 12. 2022 do 16. 6. 2023; -) úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 024,74 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení; -) úrokem ve výši 18,48 % ročně z částky 7 454,74 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2023 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 14 637,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 5. 2021 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 6. 5. 2021 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, finanční prostředky byly poskytnuty žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 10 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru (celkem tedy 20 477 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 52 týdenních splátkách ve výši 394 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 383 Kč).

4. Z tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná zaplatila na svůj dluh celkem částku 5 570 Kč.

5. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, dosažené vzdělání má základní, má jednu vyživovací povinnost, automobil nevlastní, jejím příjmem je mateřská/rodičovská dovolená ve výši 10 000 Kč/měsíc. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla žalovaná částku 2 500 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 6. 2023, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do 16. 6. 2023.

9. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradila toliko 5 570 Kč) a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu ve lhůtě do 16. 6. 2023.

10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

21. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

22. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

23. V daném případě má soud za prokázané, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo ze strany žalobkyně (resp. jejího právního předchůdce) nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat – pomine-li soud skutečnost, že údaje v žádosti nebyly jakkoli doloženy, tak i z takto nedoložených údajů jasně vyplývá, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované – z žádosti jasně vyplývá, že žalobkyně má jednu vyživovací povinnost, příjem má pouze z rodičovské/mateřské dovolené (tedy nepracuje a stará se o nezletilé dítě), což už samo o sobě mělo vést právního předchůdce žalobkyně k větší obezřetnosti a podrobnějšímu zkoumání ekonomické situace žalované, když již na první pohled je zřejmé, že pouze z 10 000 Kč je velmi obtížné, ne-li nemožné zajistit základní bytové a životní potřeba dvou lidí (dospělého člověka a dítěte). Odhad měsíčních výdajů na pouze 2 500 Kč se tak již na první pohled nejeví jako reálný a měl právního předchůdce žalobkyně vést k větší obezřetnosti a individuálnímu (nikoli formulářovému) zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Protože tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 4 430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 430 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení (tj. čerpané částka úvěru ve výši 10 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 5 570 Kč; výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 16. 6. 2023, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

25. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 4 430 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 10 207,32 Kč. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.