36 C 28/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 43 633,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 081 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 081 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala: -) zaplacení částky 34 552,36 Kč; -) úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 675,36 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 16. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 43 633,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 8. 2021 mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč Tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 25 368 Kč se žalovaná zavázal vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Žalovaná však na svůj dluh uhradila toliko 519 Kč. Žalobou jsou dále uplatňovány i doplňkové služby související s úvěrovou smlouvou. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními. Konkrétně posoudila úvěruschopnost žalované podle Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (součást úvěrové smlouvy), a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si v této souvislosti od žalované vyžádala kopii občanského průkazu, doklad o příjmech a výpis z bankovního účtu žalovaného. Dále posoudila úvěruschopnost žalované podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] včetně příloh a potvrzovací e-mailů soud zjistil, že tato byla dne 25. 8. 2021 prostředky dálkové komunikace uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to tak, že částka 9 600 Kč bude vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet] a částku ve výši 2 400 Kč si věřitel započte na náklady s poskytnutím úvěru. Žalovaná se částku 12 000 Kč spolu s úrokem v celkové výši 25 368 Kč, celkem tedy 37 368 Kč zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Přílohu č. 1 tvořilo posouzení úvěruschopnosti žalované, ze kterého soud zjistil, že žalovaná je svobodná, příjem byl uveden 12 004 Kč; náklady na bydlení jsou uvedeny ve výši 3 000 Kč, splátky na další finanční závazky ve výši 1 000 Kč (úvěr u [právnická osoba]). Lustrace v databázích SOLUS, AML, Insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů a interní databáze jsou uvedeny jako negativní. Finanční zůstatek žalované je tak vypočten částkou 7 485 Kč. Přílohou smlouvy jsou rovněž předsmluvní informace.

4. Z potvrzení o bezhotovostní platbě na částku 9 600 Kč ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, žalobkyně dne 27. 8. 2021 odeslala na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 9 600 Kč.

5. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalované vyplacení úvěru tak, že částka 9 600 Kč byla vyplacena na účet žalované č. [bankovní účet] a částku ve výši 2 400 Kč si věřitel (žalobkyně) započetl na náklady s poskytnutím úvěru.

6. Z upomínky ze dne20. 10. 2021, vč. podacího lístku soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky 519 Kč, resp. 819 Kč.

7. Z upomínky ze dne 5. 11. 2021, vč. podacího lístku soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky 1 319 Kč.

8. Ze zesplatnění úvěru, poslední předžalobní upomínky s oznámením o převzetí právního zastoupení 21. 11. 2021, vč. plné moci a podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně zesplatnila celou jistinu úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě celé částky 43 672,44 Kč ve lhůtě do 3. 1. 2022. Z výzvy dále vyplývá, že žalovaná na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 519 Kč.

9. Z lustrace v insolvenčním rejstříku pro žalovanou (č.l. 71) soud zjistil, že s žalovanou nebylo ke dni 20. 8. 2021 vedeno insolvenční řízení.

10. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí z 27. 8. 2021 (č.l. 70) soud zjistil, že žalovaná nebyla v tomto registru evidována.

11. Z výpisu z databáze SOLUS (č.l. 72) soud zjistil, že žalovaná byla bez negativního záznamu.

12. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období 07/ 2021 (č.l. 74-80) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl 306,05 Kč a konečný zůstatek byl 847,21 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že obrat na účtu v tomto měsíci byl kredit 33 790 Kč a debet 33 248,84 Kč. Dne 15. 7. 2021 přišla žalované platba ve výši 12 004 Kč od ČSSZ.

13. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] za období 05/ 2021 (č.l. 94-95) soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu byl 10 633,12 Kč a konečný zůstatek byl 1 178,58 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že obrat na účtu v tomto měsíci byl kredit 44 460 Kč a debet 53 914,54 Kč. Dne 14. 5. 2021 přišla žalované platba ve výši 12 004 Kč od ČSSZ.

14. Z kopie občanského průkazu žalované [číslo] (č.l. 108-109) soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.

15. Z lustrace neplatných dokladů (č.l. 73) soud zjistil, že žalobkyně ověřila platnost občanského průkazu žalovaného [číslo].

16. Z kopie rodného listu žalované (č. l. 110) soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.

17. Z potvrzení ČSSZ ze dne 28. 12. 2020 (č.l. 111) soud zjistil, že žalované byl přiznán invalidní důchod třetího stupně ve výši 12 004 Kč.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

30. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

31. V daném případě žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z provedených lustrací, doložené výše příjmů žalované od ČČSZ ve výši 12 004 Kč/měsíc a výpisů z účtů za měsíce 05/ 2021 a 07/ 2021. Potvrzení ČSSZ a oba výpisy z účtu dokládají, že výše měsíčního příjmu žalované byla 12 004 Kč, a to coby invalidní důchod třetího stupně. Oba výpisy z účtu však zároveň dokládají, že reálné měsíční výdaje žalované byly zřejmě vyšší než 3 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč na předchozí závazky, neboť v měsíci 05/ 2021 byly výdaje žalované ve výši 53 914,54 Kč a v měsíci 07/ 2021 ve výši 33 248,84 Kč. Vyvstává tedy otázka, z čeho žalovaná své výdaje, které navíc několikanásobně převyšují její deklarovaný příjem, financovala, to vše za situace, kdy z výpisů (počátečních a konečných zůstatků) nevyplývá, že by žalovaná měla na účtu odpovídající úspory. Ze shora uvedeného vyplývá, že za těchto okolností se žalobkyně jednak měla podrobněji zabývat výší příjmů a výdajů a obecně skutečnou ekonomickou situací žalované. Žalobkyně takto nepostupovala a zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo ze strany žalobkyně nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

32. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 9 081 Kč (tj. skutečně čerpaná částka úvěru ve výši 9 600 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 519 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 081 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

34. Pro úplnost soud uvádí, že následující důkazní návrhy žalobkyně: souhlas k inkasu (č.l. 19), potvrzení o platbě ze dne 26. 8. 2021 (č. l. 20), Přloha A – Metodka a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti klienta (č. l. 62-64; nebylo označeno jako důkazní návrh), znalecký posudek [číslo] licence ČNB (č.l. 65), certifikáty [webová adresa] (č.l. 66-67), přípis z 18. 11. 2019 (č.l. 68-69), pro nadbytečnost neprováděl.

35. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 9 081 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 34 552,36 Kč. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.