36 C 282/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 41 795 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 874 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 874 Kč od 8. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 15 921 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 999 Kč od 21. 1. 2022 do 7. 7. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 125 Kč od 8. 7. 2022 do zaplacení; -) úrokem ve výši 1 128,24 Kč v sazbě 59,84 % p. a z částky 29 356,53 Kč od 21. 1. 2022 do 13. 2. 2022; -) úrokem ve výši 8,5 % p. a z částky 29 356,53 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 1. 2022 dosáhne částky 78 192 Kč; zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 502,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 7. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 41 795 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 8. 2021 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem 59,84 % p. a. splatit v 36 měsíčních splátkách po 2 063 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 2 x 2 063 Kč. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 33 695,91 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a 5 796,40 Kč, 800 Kč a 506 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z kopie občanského průkazu (č. l. 12-13) soud zjistil, že se jedná o kopii občanského průkazu žalované s datem platnosti do 11. 11. 2021.

4. Z potvrzení plateb transakční historie ze dne 3. 8. 2021 (č. l. 14 a 16) soud zjistil, že je zde uvedena příchozí platba na účet žalované u [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2021 ve výši 25 706 Kč a dále platby z 11. 6. 2021, 11. 5. 2021 a 12. 4. 2021, všechny ve výši 22 746 Kč, přičemž všechny platby byly provedeny z dalšího, spořicího účtu žalované [číslo] jednalo se o převod finančních prostředků mezi vlastními účty žalované.

5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za červenec 2021 (č. l. 15) soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 53,17 Kč, konečný zůstatek byl 73,57 Kč, kreditní obrat byl 29 206,03 Kč a debetní obrat byl 29 185,63 Kč. Dne 9. 7. 2021 byla na účet připsána částka 25 706 Kč a dne 19. 7. 2021 částka 3 500 Kč, obě platby z jiného účtu žalované [číslo]. Z výpisu dále vyplývá, že dne 12. 7. 2021 odešla platba ve výši 364,24 Kč na„ pohledávky.mon“.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovanou a jedná se de facto přímo o úvěrovou smlouvu, nikoli o její návrh. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem 59,84 % p. a. splatit v 36 měsíčních splátkách po 2 063 Kč.

7. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 4. 8. 2021, vč. dodejky soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo].

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o dokument zachycující poměry žalované. Žalovaná zde uvedla, že její pravidelný měsíční příjem je ve výši 23 000 Kč, a to formou „ ze zaměstnání“. Jako měsíční výdaje jsou zde uvedeny částky 3 860 Kč coby životní minimum, 5 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč ostatní, 6 000 Kč na splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné atd.). Dále bylo uvažováno 1 dítě s výdaji 3 000 Kč. Celkové uvažované měsíční výdaje tedy byly 18 860 Kč. Jako volné zdroje žalobkyně vyhodnotila částku 3 140 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, bydlí sama ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání s maturitou.

9. Z karty klienta soud zjistil, že se jedná o souhrn informací k úvěrové smlouvě [číslo]. Jsou zde uvedeny dvě úhrady žalovanou dne 14. 10. 2021 a 21. 11. 2021, obě ve výši 2 063 Kč.

10. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaná nemá žádný záznam.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 3. 8. 2021 žalobkyně zaslala částku 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

12. Z výpisu z NRKI ze dne 3. 8. 2021 soud zjistil, že obsahuje hodnocení žalované, kdy žalované obdržela skóre 233. Dle přiložené legendy tedy žalovaná spadá do Kategorie I. = nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Jedná se o nejhorší ze tří uváděných kategorií.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 6. 2022, vč. podacího archu (č. l. 43-44) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 21. 6. 2022.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 2 z. s. ú. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z informací uvedených žalovanou a výpisů z účtu žalované. Z předložených výpisů z účtů žalované jasně vyplývá, že žalovaná si na účet, který žalobkyně považovala za směrodatný pro posouzení úvěruschopnosti, přeposílala peníze sama, a to ze svého jiného účtu. Skutečnou výši příjmu žalované tedy soud nemá za prokázanou, soud nemá za prokázané ani to, že žalobkyně pravidelný příjem měla, když žalovaná jinak příjem žalované neověřovala. Již samotná skutečnost, že žalovaná dokládá výši příjmu přeposíláním finančních prostředků mezi svými účty, mělo vést žalobkyni k větší pečlivosti při zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně se však bez dalšího spokojila s tvrzením žalované o výši jejího příjmu a jedním výpisem z účtu, přičemž žalobkyně se obdobně spokojila s pouhým odhadem nákladů žalované. Žalobkyně se podrobněji nezabývala ani tvrzenými výdaji 6 000 Kč na jiné půjčky, úvěry a podobné závazky, a to přesto, že její skóre dle lustrace v NRKI bylo velmi nepříznivé, spadající do nejhorší možné kategorie při poskytování úvěrů. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

28. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 25 874 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 30 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 2 x 2 063 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 874 Kč od 8. 7. 2022 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v upomínce, když před tím žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že byl připraven žalobkyni při jednání poučit o neunesení břemene důkazního, jelikož se však žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem. Soud má za to, že řetězení substitučních plných mocí není s ohledem na ust. § 25 o. s. ř. ve spojení s ust. § 26 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii možné, neboť soud citovaná zákonná ustanovení vykládá tak, že zplnomocnit dalšího zmocněnce substituční plnou mocí může pouze původně klientem přímo pověřený advokát, dalším substitučním zmocněncům již zákon tuto možnost nepřiznává. Opačný výklad by navíc dle soudu vedl k popření toho, že advokacie je vykonávána zásadně osobně a že si účastník pro řízení volí konkrétního advokáta osobně, nikoliv takto zprostředkovaně.

29. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

30. Dále pokud jde o žalobkyní navrhované důkazy: úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu; předsmluvní formulář; informační dokument o pojistném produktu; informace o pojištění; přihláška do pojištění; příloha č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru; dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru; prohlášení klientů; výzva k zaplacení ze dne 16. 12. 2021; výzva k zaplacení ze dne 17. 1. 2022; oznámení ze dne 19. 1. 2022; pak tyto soud pro nadbytečnost neprováděl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 502,04 Kč, přičemž tato částka představuje 13,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,52 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,48 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 11. 1. 2023). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 672 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 795 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Samostatný úkon za doplnění žaloby ze dne 12. 8. 2022 soud žalobkyni nepřiznal, když tímto podáním byly doplňovány skutečnosti, které měly být z povahy věci již obsahem samotné žaloby.