36 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 200 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 16 000 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 733,33 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 3 305,47 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 5. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 800 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 200 Kč od 29. 5. 2020 do zaplacení; -) úrokem ve výši 19,07 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 6. 2021 u Okresního soudu v Mostě domáhala zaplacení částky 34 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 1. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 1 800 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Usnesením č. j. 46 C 245/2021-32 ze dne 3. 11. 2021 vyslovil Okresní soud v Mostě svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla dne 14. 1. 2019 uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly poskytnuty žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 20 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 16 000 Kč (celkem tedy 36 000 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč.

5. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, je zaměstnána u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 20 400 Kč, jiný příjem žalovaná neuvedla. Žalovaná dále uvedla, že nemá jiné úvěry/zápůjčky. Běžné měsíční výdaje žalované byla 6 500 Kč a dále osobní výdaje ve výši 4 000 Kč [právnická osoba] tak vyhodnotila, že použitelný příjem žalované je ve výši 9 900 Kč 6. Z pracovní smlouvy na č.l. 45 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a [právnická osoba], kdy žalovaná coby zaměstnanec měla do zaměstnání nastoupit dne 23. 10. 2018, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s 3 měsíční zkušební dobou. Mzda byla sjednána ve výši 30 000 Kč hrubého/měsíc. Ze smlouvy byla předložena pouze první a poslední strana, zbytek smlouvy předložen nebyl.

7. Z printscreenu z mobilního bankovnictví na č. l. 46 (líc) soud zjistil, že žalované byla dne 5. 12. 2018 vyplacena zaměstnavatelem částka 20 379 Kč.

8. Z printscreenu z mobilního bankovnictví na č. l. 46 (rub) soud zjistil, že žalované byla dne 5. 12. 2018 vyplacena zaměstnavatelem částka 16 488 Kč.

9. Z výplatní pásky na č.l. 47 soud nezjistil ničeho, neboť tato byla zcela nečitelná.

10. Ze smlouvy o podnájmu na č. l. 47-48 soud zjistil, že jí uzavřela dne 27. 11. 2018 žalovaná a nájemce bytové jednotky nacházející se na adrese [adresa]. Ze smlouvy byla předložena pouze první a poslední strana, zbytek smlouvy předložen nebyl. Ze smlouvy není zřejmá výše nájemného.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, vč. informací o zpracování údajů a podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

13. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do 28. 5. 2021.

14. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 16 000 Kč (celkem tedy 36 000 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by ona či její právní předchůdce zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými požadavky. Právní předchůdce žalobkyně dle provedeného dokazování vycházel primárně z údajů uvedených žalovanou, které částečně ověřil oproti žalovanou předloženým dokumentům. Žalovaná sice předložila k doložení svého příjmu pracovní smlouva, z této však vyplývá, že žalovaná nastoupila do zaměstnání na konci měsíce 10/ 2018 a měla tříměsíční zkušební dobu; v době podpisu úvěrové smlouvy ještě tříměsíční zkušební doba neuplynula a bez dalšího tak nelze učinit závěr o pravidelnosti a výši měsíčního příjmu žalované; žalobkyně se však touto skutečností vůbec nezabývala. V této souvislosti jako nedostačující hodnotí soud i to, že žalovaná doložila, že v měsíci prosinci 2018 jí na účet coby mzda byla připsána částka cca 36 000 Kč; nadto doložení příjmu za pouhý jediný měsíc je obecně nedostatečné, neboť nedostatečně vypovídá o ekonomické situaci dlužníka, a to zejména za situace, jedná-li se o doložení příjmu za měsíc prosinec, kdy výše příjmu bývá ovlivněna vyplácením mimořádných zaměstnaneckých odměn. Pokud jde o výdaje, soud nemá za prokázané, že je právní předchůdce žalobkyně řádně ověřil, když předložená nájemní smlouva je neúplná a není z ní zřejmá výše nájemného. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

29. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 18 200 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 20 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 1 800 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 200 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 28. 5. 2021, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

31. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 18 200 Kč, tedy z 53 %, žalovaná byla úspěšná co do částky 16 000 Kč, tedy ze 47 %. Žalobkyně však rovněž nebyla úspěšná ohledně většiny příslušenství. S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný.