36 C 338/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 201 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 700 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 9 501 Kč spolu s : -) úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky ve výši 16 789 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 789 Kč od 27. 5. 2022 do 6. 6. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 089 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 7. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 22 201 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 16.7. 2021 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Úvěr měl být splacen v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 100 Kč splatných vždy do každého dvacátého dne daného měsíce na účet žalobkyně. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala zejména na základě informací získaných, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, přičemž zohledňovány byly i normativní náklady na bydlení a výše životního a existenčního minima.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 28. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně tohoto dne odeslala na účet č. [bankovní účet]. částku ve výši 20 000 Kč s [variabilní symbol].

4. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 28. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně tohoto dne odeslala na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 2 000 Kč s [variabilní symbol].

5. Z dokumentu nazvaného„ bonita smlouvy“ soud zjistil, že se jedná o přehled předpisu splátek a záznam úhrad k úvěrové smlouvě [číslo]. Z listiny vyplývá, že žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila celkem 7 300 Kč.

6. Z dokumentu„ tabulka umoření“ soud zjistil, že se jedná o detailní rozpis splátek žalobkyní poskytnutého úvěru žalované.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla dne 16. 7. 2021 uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, přičemž z toho v částce 2 000 Kč byly finanční prostředky použity přímo na úhradu provize zprostředkovatele a žalované byla vyplacena toliko částka 20 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se částku 22 000 Kč spolu s úrokem a poplatky v souhrnné výši, celkem tedy 27 500 Kč, zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 25 měsíčních splátkách ve výši 1 100 Kč Smlouva dále rovněž obsahuje další údaje o žalované, a to že její čistý měsíční příjem je 26 263 Kč, výdaje na bydlení jsou 3 000 Kč, splátky ostatních úvěrů jsou 3 851 Kč, bydlení v osobní vlastnictví a žádná vyživovaná osoba. Přílohou smlouvy je rovněž formulář, resp. čestné prohlášení„ výdaje spotřebitele“, kde jsou uvedeny údaje o žalované shodně jako výše v tomto odstavci.

8. Ze zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 26. 5. 2022, vč. podacího lístku soud zjistil, že jím došlo k zesplatnění celého zbytku úvěru a současně touto výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 10 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 26. 5. 2022.

9. Z dokumentu nazvaného„ čestné prohlášení – závazky spotřebitele“ soud zjistil, že zde žalovaná uvedla, že má závazek u [anonymizována dvě slova] v celkové výši 40 000 Kč, kde zbývá doplatit 40 000 Kč a výše splátky je 5 000 Kč/měsíc; [anonymizována dvě slova] v celkové výši 60 000 Kč, kde zbývá doplatit 40 000 Kč a výše splátky je 2 500 Kč/měsíc; [anonymizována dvě slova] celkové výši 40 000 Kč, kde zbývá doplatit 40 000 Kč a výše splátky je 5 000 Kč/měsíc.

10. Z výplatní pásky žalované za 04/ 2021 soud zjistil, že čistý příjem žalované byl ve výši 26 263 Kč.

11. Z výplatní pásky žalované za 05/ 2021 soud zjistil, že čistý příjem žalované byl ve výši 29 378 Kč, ve zbytku je však výplatní páska nečitelné a nelze tedy zjistit, co je v čistém příjmu zahrnuto.

12. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že lustrace byla provedena ke dni 16. 7. 2021 a na žalovanou nebyla evidována žádná exekuce.

13. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že lustrace byla provedena dne 16. 7. 2021 a žalovaná nebyla vedena v insolvenčním rejstříku.

14. Z výpisu z běžného účtu žalované za 05/ 2021 a 06/ 2021 soud zjistil, že zde uveden příjem ze zaměstnání ve výši 26 263 Kč a 39 378 Kč. Dle je zde uvedena splátka půjčky [anonymizováno] ve výši 3 651 Kč (dne 13. 5. 2021), splátka blíže neurčené půjčky dne 17. 5. 2021 ve výši 5 000 Kč. Na druhé straně výpisu zcela dole je zároveň uvedena informace, že žalovaná má úvěrový účet [číslo] kde k 10. 6. 2021 zůstatek nesplacené jistiny je ve výši 106 732,20 Kč.

15. Z výpisu z KN ze dne 28. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná je vlastnictví bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce].

16. Z výše normativních nákladů na bydlení 2021 soud zjistil, že se jedná o před výše normativních nákladů na bydlení v obcích dle jejich velikosti a počtu osob v rodině. Pro osobu bydlící v bytě v osobním vlastnictvím se jedná o částku 4 932 Kč.

17. Z životního a existenčního minima 2021 soud zjistil, že se jedná o přehled výše životního a existenčního minima pro osoby dle věku (tj. dospělé a nezaopatřené děti). Životní minimum jednotlivce bylo 3 860 Kč.

18. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 20 00 Kč (částka 2 000 Kč nebyla vyplacena žalované, ale přímo zprostředkovateli úvěru). Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem a poplatky v celkové výši 27 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách ve výši 1 100 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas (na svůj dluh uhradila toliko 7 300 Kč) a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

30. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

31. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

32. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 z. s. ú. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela především z doložené výše příjmů, informací poskytnutých žalovanou a lustrací v databázích Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku. Pokud jde o výši příjmu, pak má soud za to, že doložení výše příjmu za pouhé dva po sobě jdoucí měsíce je nedostatečné, neboť takto krátké období není způsobilé poskytnout skutečný obraz o ekonomické situaci dlužníka (žalované), přičemž ani není zřejmé, na jak dlouhou dobu byl pracovní poměr s žalovanou uzavírán a část předložených výplatních pásek je navíc nečitelná, tedy není možno posoudit, v jakých částkách se jedná o pravidelnou složku mzdy žalované a v jakých např. o mimořádné odměny. V neposlední řadě je pak nutno uvést, že se žalobkyně měla podrobněji zabývat i výdajovou stránkou na straně žalované – žalovaná sama uvedla, že již splácí tři dřívější půjčky/úvěry a jako celkovou splátkovou zátěž uvedla 12 500 Kč/měsíc. Nadto žalovaná chybně uvedla výši nedoplaceného úvěru u [anonymizována tři slova], kde se nejednalo o 60 000 Kč, ale o 106 732,20 Kč, což však bylo pro žalobkyně jednoduše seznatelné z předloženého výpisu z účtu, který tuto informaci obsahuje. Soud má rovněž za to, že za tehdejší ekonomické situace žalované bylo zcela nedostatečné vycházet, pokud jde o výdaje žalované, pouze z existenčního a životního minima a normativních nákladů na bydlení, neboť již samotná skutečnost, že žalovaná splácí tři jiné závazky měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti a podrobnějšímu, nikoli čistě formálnímu a schematickému (značně zjednodušenému) zkoumání výdajů a úvěruschopnosti žalované. Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Z uvedeného tak naopak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Jde-li o předložený výpis z katastru nemovitostí, dle kterého je žalovaná vlastníkem bytové jednotky, soud jednak konstatuje, že tento byl pořízen až po uzavření úvěrové smlouvy, tedy nedokládá zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, jednak soud v této souvislosti rovněž zdůrazňuje, že smyslem zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je kvalifikovaně posoudit, zda dlužník bude schopen úvěr splácet, nikoliv zjistit, zda v případě jeho nesplácení se věřitel bude moci hojit na jeho movitém a nemovitém majetku.

33. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 12 700 Kč (tj. skutečně poskytnuté finanční prostředky žalované ve výši 20 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 7 300 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 700 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v zesplatnění úvěru, když před tím žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla; lhůtu soud dále stanovil v souladu s ust. § 607 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

34. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

35. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl následující důkazy: seznam nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; úvěrové podmínky; záznam o vložení dokumentu do systému; upomínka ze dne 27. 2. 2022; 29. 3. 2022; 25. 4. 2022; čestné prohlášení ze dne 27. 2. 2022; čestné prohlášení ze dne 29. 3. 2022; čestné prohlášení ze dne 25. 4. 2022; potvrzení České pošty, s.p.; výslech Jana [příjmení], [datum narození]; dotaz na [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] ohledně výše měsíční splátky; výslech„ zaměstnance žalobce“.

36. Důkaz„ zápis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného) soud neprováděl, když takový důkaz nebyl žalobkyní soudu předložen.

37. Následující listiny byly žalobkyní sice k některému z podání přiloženy, ale nebyly jako důkaz navrhovány, soud je tedy k důkazu neprováděl: statistika rodinných účtů; výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu 38. Žalobkyně byla celkově (soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 16. 11. 2022) úspěšná z 52,79 %, žalovaná byla úspěšná z 47,21 %. S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný.