36 C 365/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 355 189,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 146 391,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 146 391,71 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 208 797,96 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 181 209,87 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení; -) úrokem ve výši 4,3 % ročně z částky 327 601,61 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 7. 2023 u Okresního soudu v Litoměřicích domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 355 189,67 Kč s příslušenstvím (tj. pouze„ NÁROK 2“ návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když v tomto rozsahu byl nárok vyloučen k samostatnému projednání usnesením č. j. 36 C 315/2023-13 ze dne 11. 10. 2023) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 25. 9. 2014 s [právnická osoba] Smlouvu o stavebním spoření [číslo]. Na základě uvedené smlouvy o stavebním spoření požádala žalovaná o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření. Dne 12. 11. 2014 žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 830 000 Kč. V souladu se sjednaným způsobem čerpání byl meziúvěr vyčerpán dne 24. 11. 2014 bezhotovostním převodem částky 825 850 Kč a úhradou poplatku za poskytnutí meziúvěru ve výši 4 150 Kč. Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření byl dne 30. 11. 2018 žalované poskytnut úvěr, a to tak, že žalobkyně k uvedenému dni provedla vyúčtování meziúvěrového účtu a vkladového účtu, přičemž zůstatek na vkladovém účtu činil 355 678,79 Kč, tedy meziúvěr ve výši 830 000 Kč byl splacen finanční částkou 355 678,79 Kč, převedenou z vkladového účtu. Ve zbytku 474 321,21 Kč byl meziúvěr splacen nově poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření. Nově poskytnutý úvěr byla žalovaná splácet částkou ve výši 5 640 Kč/měsíc. Žalovaná řádně nehradila sjednané splátky, uhradili toliko splátky, jak jsou tyto patrné z výpisu z úvěrového, meziúvěrového a vkladového účtu. Protože žalovaná řádně úvěr nesplácela, žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu celé pohledávky. Pohledávka byla splatná nejpozději dne 31. 1. 2023. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně uvedla, že tuto prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalované, když žalovaná uvedla výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 31 500 Kč z činnosti OSVČ, výdaje žalované byly ve výši 14 600 Kč na předchozí splátkové závazky a žalobkyně dále předpokládala výdaje na domácnost ve výši 4 960 Kč/měsíc a rezervu 3 150 Kč. Na základě uvedeného žalobkyně dospěla k závěru, že volné zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 10. 11. 20214 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní (tehdy vystupující pod názvem [právnická osoba]) coby věřitelem a žalovanou coby dlužníkem. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 830 000 Kč coby tzv. meziúvěr ze stavebního spoření a následně„ klasický úvěr“ v maximální výši 498 000 Kč. Celý mechanismus meziúvěru a úvěru byl funkčně sjednán tak, že žalobkyně nejprve poskytla žalované meziúvěr ve výši 830 000 Kč, když žalovaná ke dni uzavření smlouvy nesplňovala podmínky pro získání„ klasického“ úvěru ze stavebního spoření. Po dobu„ do splnění“ podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření se žalovaná zavázala žalobkyni hradit toliko obchodní úrok z meziúvěru. Splněním podmínek pro získání„ klasického“ úvěru ze stavebního spoření byla ujednána splatnost meziúvěru s tím, že žalobkyně provede vyúčtování meziúvěrového účtu a vkladového účtu, přičemž zůstatkem na vkladovém účtu a nově poskytnutým„ klasickým“ úvěrem (poskytnutým ve výši zbývajícího nedoplatku) umoří meziúvěr, tedy žalovaná pak nově bude povinna splácet pouze nový„ klasický“ úvěr, a to splátkou ve výši 5 640 Kč/měsíc.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavením spoření ze dne 25. 9. 2014 soud zjistil, že se nejedná o návrh, ale smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou a jejím předmětem bylo stavební spoření s cílovou částkou 830 000 Kč.

5. Z pokynů k zahájení splácení úvěru ze stavebního spoření ze dne 5. 12. 2018 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření a tedy„ překlopení“ meziúvěru do„ klasického“ úvěru. Jak stav vkladového účtu je uvedena částka 355 678,79 Kč a částka poskytnutého úvěru ze stavebního spoření je uvedena ve výši 474 321,21 Kč.

6. Z dvou žádostí o čerpání ze dne 10. 11. 2014 na částku 264 150 Kč a 565 850 Kč soud zjistil, že uvedeného data žalovaná požádala o čerpání úvěru v uvedených částkách, a to bezhotovostně převodem na účet; dle dalších záznamů žalobkyně zde uvedených byly tyto částky žalované vyplaceny, v rozsahu 4 150 Kč se však jednalo o úhradu poplatku.

7. Z výpisu z vkladového účtu soud zjistil, že ke dni 30. 11. 2018 byl zůstatek ve výši 355 678,79 Kč, jinak z tohoto důkazu soud nezjistil pro věc žádné rozhodné skutečnosti.

8. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, ž na dluh z úvěru bylo žalovanou v období od 30. 11. 2018 do 31. 5. 2023 uhrazeno celkem 193 760 Kč.

9. Z výpisu z meziúvěrového účtu soud zjistil, že na dluh z meziúvěru bylo žalovanou v období od 24. 11. 2014 do 20. 11. 2018 uhrazeno celkem 130 019,50 Kč, dne 30. 11. 2018 pak byl meziúvěr doplacen částkou 355 678,79 Kč a 474 321,21 Kč. Z výpisu je rovněž zřetelné čerpání úvěru částkami 565 850 Kč a 260 000 Kč a stržení poplatku 4 150 Kč za poskytnutí meziúvěru.

10. Z žádosti o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 25. 9. 2014 soud zjistil, že tímto žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí tzv. meziúvěru/úvěru v plné výši, a to z důvodu údržby, rekonstrukce, změny a modernizace a splacení dluhu. Žádost byla navázána na smlouvu o stavebním spoření [číslo] s cílovou částkou 830 000 Kč, výše meziúvěru byla žádána ve výši 830 000 Kč. V žádosti jsou dále uvedeny detailní nacionále žalované.

11. Z listiny označené jako„ kontrola příjmů“ soud zjistil, že se jedná o formulář, který má zachycovat poměry žalované. Pokud jde o náklady na domácnost spolu s obživou, byly určeny formulářově částkou 4 960 Kč, zjevně se nejedná o částku určenou„ skutečnou“, ale určenou tabulkově, která byla předem pevně určena žalobkyní ve formuláři dle počtu osob jako životní minimum. Pokud jde o další výdaje v podobě finančních závazků, jako celková částka je uvedena 20 255 Kč – 5 640 Kč závazky u ČMSS a 14 615 Kč závazky u jiných věřitelů. Průměrný čistý příjem žalované je uveden 31 500 Kč. Žalobkyně dále uvažovala finanční rezervu 3 150 Kč. Žalobkyně tedy spočítala, že na obživu žalované zbývá měsíčně 8 095 Kč.

12. Z listiny označené jako„ potvrzení o příjmu“ soud zjistil, že se jedná formulář, kde žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 31 500 Kč, který měl pocházet z její činnosti jako OSVČ v oboru reality a finance. Opět se jedná de facto o formulář zachycující poměry žalované, a to včetně údajů o tom, že žalovaná zde uvedla své závazky u„ [anonymizováno]“ ve výši 257 000 Kč, u„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 250 000 Kč a u„ [anonymizováno]“ ve výši 575 000 Kč. Uvedený příjem není v listině nijak doložen.

13. Z listiny označené jako„ [anonymizována dvě slova]“ soud zjistil, že se jedná o údaje vedené žalobkyní k žalované a k úvěru, který byl žalované poskytnut. Více soud z listiny pro řízení nezjistil.

14. Z náhled do interního systému žalobkyně soud zjistil, že se jedná o údaje vedené žalobkyní k žalované v interních systémech žalobkyně. Z listiny není zřejmý původ údajů tam uvedených, ani k jakému datu byly do systému zadány.

15. Z oznámení o čerpání meziúvěru ze dne 25. 11. 2014 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované čerpání meziúvěru co do částky 260 000 Kč a 565 850 Kč.

16. Z poslední výzvy k úhradě, včetně dodejky, resp. prohlížení zásilek soud zjistil, že žalobkyně vyzývala dne 20. 12. 2022 žalovanou k úhradě dlužné částky 53 760 Kč.

17. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 6. 2023, vč. podacího archu soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu.

18. Z odstoupení od smlouvy a požadavku úhrady pohledávky, včetně dodejky ze dne 2. 2. 2023, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované odstoupení od smlouvy s žádostí o úhradu celého zbytku dluhu, a to s tím, že splatnost celého dluhu nastává 31. 1. 2023.

19. Z obecných úvěrových podmínek ze dne 1. 1. 2014 soud pro řízení nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

20. Z Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření ze dne 1. 1. 2014 soud pro řízení nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

21. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou 830 000 Kč. Následně spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o meziúvěru a úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovanému meziúvěr ve výši 825 850 Kč (částku 4 150 Kč nemá soud za prokázanou jakou jistinu úvěru, když tato část byla toliko zaúčtována jako poplatek) a následně úvěr ve výši 474 321,21 Kč. V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaná na svůj na svůj dluh uhradila celkem částku 355 678,79 Kč (na vkladovém účtu) a 323 779,50 Kč (na úvěrovém a meziúvěrovém účtu). Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu.

22. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen„ z. s. ú.“).

23. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

24. Podle § 22 odst. 5 z. s. ú. není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. V daném případě má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. V projednávané věci pak bylo doložení výše příjmů žalované stěžejní, když žalovaná měla příjem coby OSVČ, tedy obecně v takových případech je vždy na místě větší obezřetnost a nutnost zabývat se nejenom případným obratem na účtu či příjmovými fakturami, ale rovněž také skutečnými výdaji spojenými s podnikáním (pravidelné měsíční platby na zdravotní a sociální pojištění apod.). Žalobkyně však vůbec neprokázala, že by jakkoli výši příjmů žalované ověřovala, a to navíc v situaci, kdy žalovaná žalobkyni informovala o svých již existujících závazcích v nemalé výši (tj. v řádech statisíců) u tří různých věřitelů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým takové údaje samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o meziúvěru a úvěru jako neplatnou (§ 9 odst. 1 z. s. ú.). Nad rámec uvedeného však pro úplnost soud dodává, že z předložených listin dále vyplývá, že rovněž výdaje žalované byly zkoumány pouze formálně, tabulkově, kdy částky na bydlení a obživu byly pouze odhadovány na základě počtu osob a životního minima. Z listin se i poddává, že se předložený formulář předem počítal pouze s touto tabulkovou a žalobkyní předem stanovenou variantou. Skutečnými výdaji se žalobkyně vůbec nezabývala. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a jeho spoludlužníka zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 9 odst. 1 z. s. ú.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018-141).

31. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 146 391,71 Kč (tj. skutečně poskytnuté finanční prostředky žalobkyní žalované ve výši 825 850 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 355 678,79 Kč a 323 779,50 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 146 391,71 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil dle přípisu, kterým žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zbytku dluhu a vyzvala ji k úhradě celé částky). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

33. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná co do částky částky 146 391,71 Kč, žalovaná byla úspěšná na jistině co do částky 208 797,96 Kč. Žalobkyně však rovněž nebyla úspěšná ohledně části příslušenství. Ve věci tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.