36 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 105 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,63 Kč od 8. 12. 2020 do 16. 4. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení; a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 3 107 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 186,22 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 105 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení; zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 184,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 4. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 13 105 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 11. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatkem 330 Kč za poskytnutí úvěru zavázal vrátit žalobkyni do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 2 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalovaného. Později žalobkyně doplnila, že pokud jde o příjmovou stránku, zohlednila ve svých výpočtech čistý příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Pokud jde o výdajovou stránku, zohlednila žalobkyně ve svých výpočtech životní minimum ve výši 3 140 Kč na jednoho dospělého a 10 000 Kč měsíční výdaje domácnosti. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS, NRKI, CRIBIS, ISIR.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 25. 11. 2016 prostředky komunikace na dálku (žalovaný ji podepsal příjmení číslo). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr spolu s poplatkem 330 Kč za poskytnutí úvěru (celkem tedy 10 330 Kč) byl splatný do 25. 12. 2019.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z kopie číslo obč. průkazu soud zjistil, že tento patřil žalovanému, byl vydán Magistrátem města Ústí nad Labem a jeho platnost byla do 23. 7. 2024.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 11. 2020, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 9. 11. 2020.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 11. 2019 odeslala na účet č. bankovní účet částku 10 000 Kč pod variabilní symbol.

8. Z printscreenu z mobilního bankovnictví žalovaného soud zjistil, že byl pořízen k údajům k debetní kartě vydané k účtu č. bankovní účet ve vlastnictví žalovaného.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku 2 Kč.

10. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ žádost klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl ve své žádosti o úvěr uvést příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč. Počet dětí měl žalovaný uvést nula.

11. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ ISIR“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do insolvenčního rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem.

12. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ kontrola SOLUS“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do předmětného rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem.

13. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ kontrola CRIBIS“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do předmětného rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem.

14. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že v ní žalobkyně vedla údaje žalovaného, vč. detailů přidělených kontraktů.

15. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ prokázání odeslání SMS kódu“ soud zjistil, že žalobkyně měla dne 25. 11. 2019 odeslat žalovanému příjmení číslo k uzavření úvěrové smlouvy.

16. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 11. 2019 odeslala na účet č. bankovní účet částku 10 000 Kč pod variabilní symbol.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

29. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

30. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje uvedené žalovaným samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

31. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 9 998 Kč (tj. čerpané částka úvěru ve výši 10 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 2 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,63 Kč od 8. 12. 2020 do 16. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla ze dne 6. 11. 2020 se lhůtou pro plnění v délce 30 dnů a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

33. Dále pokud jde o žalobkyní navrhované důkazy: sazebník platný od 8. 4. 2018, pak tyto soud pro nadbytečnost neprováděl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 184,10 Kč, přičemž tato částka představuje 52,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).