36 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 105 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,63 Kč od 8. 12. 2020 do 16. 4. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení; a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 3 107 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 186,22 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 105 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení; zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 184,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 4. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 13 105 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 11. 2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatkem 330 Kč za poskytnutí úvěru zavázal vrátit žalobkyni do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 2 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalovaného. Později žalobkyně doplnila, že pokud jde o příjmovou stránku, zohlednila ve svých výpočtech čistý příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Pokud jde o výdajovou stránku, zohlednila žalobkyně ve svých výpočtech životní minimum ve výši 3 140 Kč na jednoho dospělého a 10 000 Kč měsíční výdaje domácnosti. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS, NRKI, CRIBIS, ISIR.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 25. 11. 2016 prostředky komunikace na dálku (žalovaný ji podepsal [příjmení] [číslo]). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr spolu s poplatkem 330 Kč za poskytnutí úvěru (celkem tedy 10 330 Kč) byl splatný do 25. 12. 2019.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z kopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil, že tento patřil žalovanému, byl vydán Magistrátem města Ústí nad Labem a jeho platnost byla do 23. 7. 2024.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 11. 2020, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 9. 11. 2020.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 11. 2019 odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč pod [variabilní symbol].

8. Z printscreenu z mobilního bankovnictví žalovaného soud zjistil, že byl pořízen k údajům k debetní kartě vydané k účtu č. [bankovní účet] ve vlastnictví žalovaného.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku 2 Kč.

10. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ žádost klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl ve své žádosti o úvěr uvést příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje domácnosti ve výši 10 000 Kč. Počet dětí měl žalovaný uvést nula.

11. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ ISIR“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do insolvenčního rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem.

12. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ kontrola SOLUS“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do předmětného rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem.

13. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ kontrola CRIBIS“ soud zjistil, že žalobkyně měla provést dotaz do předmětného rejstříku na žalovaného dne 25. 11. 2019, a to s negativním výsledkem.

14. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že v ní žalobkyně vedla údaje žalovaného, vč. detailů přidělených kontraktů.

15. Z printscreenu ze systému žalobkyně označeného jako„ prokázání odeslání SMS kódu“ soud zjistil, že žalobkyně měla dne 25. 11. 2019 odeslat žalovanému [příjmení] [číslo] k uzavření úvěrové smlouvy.

16. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 11. 2019 odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč pod [variabilní symbol].

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

29. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

30. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje uvedené žalovaným samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

31. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 9 998 Kč (tj. čerpané částka úvěru ve výši 10 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 2 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,63 Kč od 8. 12. 2020 do 16. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla ze dne 6. 11. 2020 se lhůtou pro plnění v délce 30 dnů a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

33. Dále pokud jde o žalobkyní navrhované důkazy: sazebník platný od 8. 4. 2018, pak tyto soud pro nadbytečnost neprováděl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 184,10 Kč, přičemž tato částka představuje 52,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.