36 C 37/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 506 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 1 856 Kč na smluvní pokutě a částky 150 Kč na kapitalizovaném úroku zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 500 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ohledně: -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 518,51 Kč; -) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 500 Kč od 8. 7. 2021 do 30. 7. 2021; -) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč; zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 735,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 11. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 17 506 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 1. 2021 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 30 dnů, žalovaná však úvěr nesplatila řádně a včas a ke dni podání žaloby byla dlužná jistina úvěru ve výši 15 500 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že údaje o zkoumání úvěruschopnosti žalované nemá k dispozici.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podáním ze dne 10. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 856 Kč na smluvní pokutě a částky 150 Kč na kapitalizovaném úroku zpět, soud proto postupoval podle ust. § 96 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).

4. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 3. 1. 2021 mezi společností právnická osoba, IČO a žalovanou. právnická osoba se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž finanční prostředky měly být žalované poskytnuty bezhotovostně č. bankovní účet. Žalovaná se částku 8 000 Kč měla zavázat vrátit do 30 dnů.

5. Z dodatku smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že tato byla dne 5. 1. 2021 uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou. právnická osoba se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž finanční prostředky měly být žalované poskytnuty bezhotovostně č. bankovní účet. Žalovaná se částku 8 000 Kč měla zavázat vrátit do 30 dnů.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 2. 1. 2021 soud zjistil, že dne 2. 1. 2021 na účet společnosti právnická osoba připsána platba 0,01 Kč od žalované z účtu č. bankovní účet.

7. Z potvrzení o platbě ze dne 5. 1. 2021 a 4. 1. 2021 soud zjistil, že ve dnech uvedeného data společnost právnická osoba odeslala na účet žalované č. bankovní účet dvakrát částku 8 000 Kč, celkem tedy 16 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2021, vč. přílohy, uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2021 soud zjistil, že jím žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

10. Z upomínky ze dne ze dne ze dne 14. 7. 2021, vč. podacího archu soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do 30. 7. 2021; výzva byla žalované odeslána dne 15. 7. 2021.

11. Z upomínky ze dne ze dne 17. 2. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dluhu; doklad o odeslání připojen nebyl.

12. Z upomínky ze dne 26. 2. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dluhu; doklad o odeslání připojen nebyl.

13. Z upomínky ze dne 6. 3. 2021 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně měla vyzvat žalovanou k úhradě dluhu; doklad o odeslání připojen nebyl.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 10. 2021, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

15. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostala se tak se splacením do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

28. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

29. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

30. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 15 500 Kč (tj. zbývající neuhrazená jistina úvěru) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 500 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil dle upomínky z 14. 7. 2021, kde žalované byla poskytnuta lhůta do 30. 7. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok III.).

32. Pro úplnost osud uvádí, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl následující důkazy: obchodní podmínky, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, přípis ze dne 13. 8. 2021, přípis ze dne 14. 7. 2021 (č. l. 21).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 735,84 Kč, přičemž tato částka představuje 77,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,54 % a úspěchu žalované v rozsahu 11,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 506 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).