36 C 387/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 88 068,07 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 27 999,07 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 880 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 446 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 670,98 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 446 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v částce 473 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 9 380,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 12. 2021 domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech zaplacení částky 88 068,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15. 8. 2019 a 18. 10. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 59 446,92 Kč. Úvěr měl být spolu s úroky a poplatky ve výši 63 206,52 Kč, celkem tedy 122 653,44 Kč, splacen v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 407,04 Kč. Žalobou uplatněný nárok se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 59 446 Kč, nesplaceného úroku ve výši 10 730 Kč a poplatků ve výši 150 Kč (dohromady v součtu 10 880 Kč), smluvní pokuty ve výši 27 999,07 Kč (požadováno po revizním přepočtu méně oproti postoupené částce 28 239 Kč) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením [číslo jednací] ze dne 11. dubna 2022 (v právní moci dnem 11. 5. 2022) vyslovil Okresní soud v Lounech svoji místní nepříslušnost a spis postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.

4. Podáním doručeným soudu dne 20. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 27 999,07 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 880 Kč zpět. S ohledem na uvedené soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. částečně zastavil (výrok I.).

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne ze dne 15. 8. 2019, vč. jejího dodatku ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši 60 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se částku 60 000 Kč spolu s úrokem ve výši 56, 72 %, resp. později 55,12 % zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 2 916,41 Kč, od listopadu 2019 pak ve výši 3 407,04 Kč. Výše celkové částky k úhradě, kde byl zohledněn úrok v předpokládané celé době trvání smlouvy, byla 122 653,04 Kč.

6. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2021, vč. přílohy, anglického originálu a potvrzení o přijetí platby ze dne 17. 6. 2021, uzavřené dne 4. 6. 2021 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Dle č. l. 2 2 Dohody se pohledávky postupují ve stavu ke dni 1. 6. 2021, přičemž úvěrové portfolio zahrnuje kromě kapitálové částky i všechny související úroky, provize a poplatky, pokuty, inkasní a soudní poplatky, inkasní a osudní náklady, další úřední náklady a další položky. V č. l. 2 3 Dohody je deklarováno, že předmětem postoupení jsou pohledávky společně se všemi souvisejícími poplatky a dotčenými právy k datu podpisu. Dle č. l. 6 1 písm. e) dohody je identifikace a informace týkající se Obchodních smluv Pohledávek, a to bez omezení na informace obsažené v Příloze 1 dohody, pravdivé a přesné. Dohoda je opatřena tlumočnickou doložkou. V příloze Dohody je obsažena specifikace pohledávky za žalovaným, kde je uvedeno, že se jedná o smlouvu [číslo] ze dne 15. 8. 2019, kde celková výše poskytnutých finančních prostředků byla 60 000 Kč, přičemž postupovaná jistina je ve výši 59 446 Kč, postupované úroky jsou ve výši 10 730 Kč a postupované pokuty jsou ve výši 28 239 Kč a poplatky ve výši 150 Kč; celková výše postupované pohledávky je tedy součet těchto částek, tj. 98 565 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, vč. podacího archu, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

8. Z předžalobní upomínky ze dne ze dne 9. 11. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 9. 12. 2021.

9. Z výpisu z účtu ze dne 15. 8. 2019 (došlá platba) soud zjistil, že na účet žalobkyně byla připsána částka 0,11 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného.

10. Z výpisu z účtu ze dne 15. 8. 2019 (odchozí platba) soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet č. [bankovní účet] odeslána částka 50 000 Kč.

11. Z výpisu z účtu ze dne 12. 9. 2019 (odchozí platba) soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet č. [bankovní účet] odeslána částka 10 000 Kč.

12. Z výzvy k okamžité úhradě ze dne 15. 2. 2020, vč. podacího archu soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] zesplatnila celý zbytek úvěru žalovaného, přičemž dlužná jistina byla ve výši 59 446,92 Kč a dlužný úrok byl ke dni 15. 2. 2020 vyčíslen na 10 730 Kč [právnická osoba] vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému zaslána dne 17. 2. 2020.

13. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru a dodatek této smlouvy, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši jak je uvedeno výše. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostal se tak s placením splátek do prodlení, dne 15. 2. 2020 přistoupil tedy právní předchůdce žalobkyně k zesplatnění úvěru, přičemž výše dlužné jistiny k tomuto datu byla 59 446 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě, prvně prokazatelně přípisem ze dne 15. 2. 2022, naposledy pak předžalobní upomínkou.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

27. V daném případě žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by ona (resp. její právní předchůdce) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když navíc po částečném zpětvzetí žaloby sama zaplacení zbylé částky požadovala de facto z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na uvedené tedy soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.) a z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 59 446 Kč (tj. čerpané částka úvěru mínus celkové úhrady žalovaným) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 670,98 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 446 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (obdobně např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 14 VSOL 220/2022-55 ze dne 5. 10. 2022; výrok III.).

29. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl soud následující důkazy: přípis ze dne 7. 7. 2021; obchodní podmínky; výpis úkonů mimosoudního vymáhání; přípis ze dne 3. 8. 2021; upomínka ze dne 20. 12. 2019; opakovaná výzva k úhradě ze dne 15. 1. 2020; dotaz na majitele účtu č. [bankovní účet].

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 380,01 Kč, přičemž tato částka představuje 32,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,88 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 30. 1. 2023). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 523 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 068,07 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 330 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 1. 2023 náhrada 3 623,33 Kč za 372 ujetých km v částce 2 823,33 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 133,33 Kč ve výši 4 438 Kč.