36 C 402/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 215,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 787,45 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 327,11 Kč, -) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 787,45 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 22 428,07 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 005,87 Kč; -) úrokem ve výši 8,02 % ročně z částky 41 215,52 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení; -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 507,69 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 428,07 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 5. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 42 215,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 6. 2018 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 61 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaná zavázala platit žalobkyni úrok ve výši 10,90 % ročně. Žalovaná se dále zavázala hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 041 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Žalovaná však nedodržela svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Pokud jde o způsob uzavření smlouvy, žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým přístupem a to tak, že si žalovaná zažádala přes internet o úvěrový produkt, následně jí žalobkyně zaslala smluvní dokumentaci o úvěru do jejího internetového bankovnictví, kde žalovaná tuto podepsala pomocí sms klíče, přičemž k dispozici jsou doklady nazvané„ Záznam o podpisu klienta“. Pokud jde o způsob výpočtu žalované částky a úhrady provedené žalovanou, odkázala se žalobkyně výslovně na listinný důkaz„ ZUHI Historie úvěru – splátky“. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované posoudila tak, že byla posuzována finanční situace, zadluženost, rizikovost a risk KO kritéria. Předschválený limit úvěru byl přitom napočítán z příchozích plateb na běžný účet v mediánu 5 měsíců.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 20. 6. 2018 soud zjistil, že se jedná o žádost žalované o poskytnutí úvěru ve výši 61 000 Kč, žádost neobsahuje žádné další informace k poměrům žalované.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 6. 2018 soud zjistil, že tato měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 61 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. [bankovní účet]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % ročně, splátka úvěru ve výši 1 041 Kč Kč, splatná vždy do 15. dne v měsíci. Z předložené kopie smlouvy soud dále zjistil, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky dálkové komunikace, kdy na smlouvě je uvedeno, že žalovaná ji měla uzavřít prostřednictvím podepsání elektronické žádosti [číslo].

5. Ze záznamu o podpisu klienta z 20. 6. 2018 z 10: 21:22 hod. soud zjistil, že se jedná o zachycení vyslovení souhlasu s obsahem dokumentu evidovaného pod číslem žádosti [číslo].

6. Ze záznamu o podpisu klienta z 20. 6. 2018 z 10: 23:45 hod. soud zjistil, že se jedná o zachycení vyslovení souhlasu s obsahem dokumentu evidovaného pod číslem žádosti [číslo].

7. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 1. 2018 až 31. 1. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 5 050,77 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 0,87 Kč, celkem na účet přišlo 19 017 Kč a z účtu odešlo 24 066,90 Kč. Dne 10. 1. byla připsána mzda ve výši 13 287 Kč a dne 22. 1. nemocenská ve výši 1 000 Kč. Dne [číslo] z účtu odešla splátka kreditní karty ve výši 712,24 Kč a dne 22. 1. splátka [číslo řidič. oprávnění] 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 12 2018 až 28. 2. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 0,87 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 93,04 Kč, celkem na účet přišlo 16 071 Kč a z účtu odešlo 15 978,83 Kč. Dne 12. 2. byla připsána mzda ve výši 16 071 Kč. Dne 12. 2 z účtu odešla splátka kreditní karty ve výši 1 500 Kč a dne 19. 2. splátka [číslo řidič. oprávnění] 000 Kč.

9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 3. 2018 až 31. 3. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 93,04 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 90 004,69 Kč, celkem na účet přišlo 120 809 Kč a z účtu odešlo 30 897,35 Kč. Dne 9. 3. byla připsána mzda ve výši 20 809 Kč, dne 12. 3. převodem z jiného účtu žalované částka ve výši 100 000 Kč. Dne 9. 3. z účtu odešla splátka kreditní karty ve výši 5 000 Kč.

10. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 4. 2018 až 30. 4. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 90 004,69 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 79 075,04 Kč, celkem na účet přišlo 17 087 Kč a z účtu odešlo 28 016,65 Kč. Dne 12. 4. byla připsána mzda ve výši 17 087 Kč. Dne 15. 4. z účtu odešla splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 026 Kč, dne 20. 4. kreditní karty ve výši 686,10 Kč, dne 24. 4. splátka [číslo řidič. oprávnění] 000 Kč a dne 28. 4. splátka kreditní karty ve výši 4 000 Kč.

11. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 5. 2018 až 31. 5. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 79 075,04 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 69 648,42 Kč, celkem na účet přišlo 19 440 Kč a z účtu odešlo 28 866,62 Kč. Dne 11. 5. byla připsána mzda ve výši 19 440 Kč. Dne 15. 5. z účtu odešla splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 026 Kč, dne 16. 5. splátka kreditní karty ve výši 2 000 Kč, dne 24. 5. splátka kreditní karty ve výši 4 500 Kč.

12. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 6. 2018 až 30. 6. 2018 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 69 648,42 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 100 383,99 Kč, celkem na účet přišlo 61 000 Kč a z účtu odešlo 30 264,43 Kč. Dne 20. 6. byla připsána částka 61 000 Kč. Dne 15. 6. z účtu odešla splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 026 Kč, dne 21. 6. splátka kreditní karty ve výši 1 000 Kč.

13. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 10. 2017 až 31. 10. 2017 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl - 7,24 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 343,71 Kč, celkem na účet přišlo 15 357 Kč a z účtu odešlo 15 006,05 Kč. Dne 11. 10. byla připsána mzda ve výši 15 357 Kč. Dne 17. 10. z účtu odešla splátka kreditní karty ve výši 4 000 Kč.

14. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 11. 2017 až 30. 11. 2017 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 343,71 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 1 275,23 Kč, celkem na účet přišlo 11 580 Kč a z účtu odešlo 10 648,48 Kč. Dne 9. 11. byla připsána mzda ve výši 11 029 Kč a dne 28. 11. nemocenská ve výši 551 Kč. Dne 20. 11. z účtu odešla splátka kreditní karty ve výši 500 Kč.

15. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 12. 2017 až 31. 12. 2017 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 1 275,23 Kč, konečný zůstatek byl ve výši 5 050,77 Kč, celkem na účet přišlo 15 036 Kč a z účtu odešlo 11 260,46 Kč. Dne 11. 12. byla připsána mzda ve výši 15 036 Kč. Dne 12. 12. z účtu odešla splátka kreditní karty ve výši 592,26 Kč, dne 20. 12. odešla splátka ve výši 813 Kč [právnická osoba].

16. Z dokumentu označeného jako„ ZUHI historie úvěru – splátky“ soud zjistil, že žalovaná v období od 15. 7. 2018 do 2. 11. 2021 uhradila žalobkyni celkem částku 41 212,55 Kč.

17. Z„ výpisu BÚ všechny transakce za období 8 měsíců před poskytnutím úvěru“ (přiložený k návrhu na EPR) soud nezjistil pro věc žádné rozhodné skutečnosti, jedná o 115 stran údajů, ze kterých není zřejmé, čeho se mají týkat a co mají obsahovat. Jedná se zřejmě o nějakou formu výpisu z účtu, tato je však zcela nepřehledná a nelze z ní jednoznačně vyčíst žádná data.

18. Z listiny označené jako„ CRIF“ soud zjistil, že se jedná o interní data žalobkyní týkající se žalované. Z listiny vyplývá, že u žalované žalobkyně evidovala zaměstnanecký poměr rodinný stav„ svobodná“, že byla provedena lustrace v databázích debetu, delikvence a EXE. Ve zbytku pak listina obsahuje parametry úvěru.

19. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 20. 6. 2018 do 30. 6. 2018 soud zjistil, že dne 20. 6. 2018 došlo k čerpání úvěru ve výši 61 000 Kč na účet č. č. [bankovní účet].

20. Z evidence úvěru ZUV soud zjistil, že se zřejmě jedná o chronologický přehled výše nesplacené jistiny úvěru dle interní evidence žalobkyně, podrobněji však není zřejmé, co má předmětná listina zachycovat a soud tak z ní další ničeho pro projednávanou věc nezjistil.

21. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 8. 2021, vč. dodejky soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila zeslaplatnění celého zbytku úvěru, dle její evidence ve výši 46 181,27 Kč, a to ke dni 15. 8. 2021.

22. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 5. 2022, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání předmětné výzvy. Výzva byla odeslána v úterý 3. 5. 2022.

23. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Soud má za prokázané, že žalobkyně dne 20. 6. 2018 zaslala žalované bezhotovostně na účet částku 61 000 Kč. Soud však nemá za prokázané, že se tak stalo na základě smlouvy o úvěru ze dne 20. 6. 2018, neboť nemá za prokázané, že tento dodatek byl uzavřen, když neobsahuje vlastnoruční podpis žalované. Žalobkyně v tomto směru tvrdila, že žalovaná svůj souhlas s úvěrovou smlouvou vyjádřila elektronicky zasláním sms kódu, přičemž toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, když úvěrová smlouva měla být uzavřena prostřednictvím podepsání elektronické žádosti [číslo] žalobkyně však záznam elektronického podpisu doložila k jiné žádosti, a to k žádosti [číslo] přičemž k obsahu dokumentu k této žádosti nebylo v řízení zjištěno ničeho. Skutečnost, že žalobkyně zaslala žalované částku 61 000 Kč přitom svědčí toliko o skutečnosti, že finanční prostředky byly žalované zaslány, z povahy věci lze předpokládat, že i na základě nějakého smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, samotné poskytnutí finančních prostředků ve výši 61 000 Kč však nesvědčí o uzavření úvěrové smlouvy v předloženém znění. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 41 212,55 Kč. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu oznámením o zesplatnění úvěru, ve které byla určena splatnost k 15. 8. 2021.

24. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

31. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

35. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

36. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

37. V daném případě, jelikož soud nemá uzavření úvěrové smlouvy ze dne 20. 6. 2018 mezi žalobkyní a žalovanou za prokázané, avšak má za prokázané poskytnutí finančních prostředků, posoudil soud nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 19 787,45 Kč (tj. čerpané finanční prostředky ve výši 61 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 41 212,55 Kč) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 327,11 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 787,45 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil od 16. 8. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

38. Pouze pro úplnost soud uvádí, že i kdyby žalobkyní bylo tvrzené uzavření úvěrové smlouvy prokázáno, soud za prokázané, že z provedeného dokazování jasně vyplývá, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně se podrobněji nezabývala příjmy a výdaji žalované, kdy sice z jejího výpisu z běžného účtu měla doložený výši jejího příjmu, avšak z těch samých výpisů z účtu také vyplývá, že měsíční výdaje žalované se de facto rovnaly jejím příjmům, žalovaná nebyla schopna si vytvářet finanční rezervu a dlouhodoběji byla schopna na účtu udržovat větší kladné zůstatky teprve poté, co jí byla na účet připsána částka 100 000 Kč, s velkou pravděpodobností díky poskytnutí jiného úvěru. To, že žalovaná v době poskytnutí úvěru již jiné závazky měla, vyplývá rovněž z předložených výpisů z účtů, kde jsou patrné splátky kreditní karty, spotřebitelských úvěrů a řidičského průkazu. Úhrn obratu na běžném účtu tedy sám o sobě nemusí být vždy vypovídající o reálné ekonomické situaci žalované, když výše obratu může být zkreslena„ přeposíláním“ peněz mezi účty (nejen žalovaného, ale i dalších osob), připisován finančních prostředků z jiných úvěrů/zápůjček apod. Z uvedeného tak dle názoru soudu zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Z uvedeného rovněž jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, má soud za to, že úvěrová smlouva v případě prokázání jejího uzavření by byla neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.) a proto by žalobkyně opět náleželo toliko bezdůvodné obohacení, a to ve stejné výši jako v případě, kdy soud nemá za prokázané samotné uzavření úvěrové smlouvy.

39. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na vše shora uvedené pro nadbytečnost neprováděl následující důkazy: všeobecné pojistné podmínky – Pojištění osob ze dne 1. 5. 2017; podmínky pro kreditní karty poštovní spořitelny; všeobecné obchodní podmínky ČSOB; předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru; výzva ze dne 24. 5. 2021, vč. dodejky; výzva ze dne 24. 5. 2021; opakovaná výzva bez uvedeného data; přípis bez uvedeného data; výpis BÚ přijatých plateb za období 8 měsíců před poskytnutím úvěru.

40. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 19 787,45 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 22 428,07 Kč, v řízení tedy byla úspěšnější žalovaná. Jelikož žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).