36 C 402/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , zast. advokátem sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 864,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 30 864,70 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 30 864,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 7. 2019 a 19. 10. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytla společnost , právnická osoba, . žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč. Pokud jde o úvěr ze smlouvy z , datum, , tak žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný svůj závazek hradil, avšak nehradil ho řádně a včas a po poslední splátce ze dne , datum, celková dlužná částka byla 3 286,70 Kč, přičemž tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 1 387,85 Kč, neuhrazeného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 20,22 Kč, neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 629,37 Kč, neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 119,36 Kč, neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 231,20 Kč a neuhrazené smluvní pokuty ve výši 898,70 Kč. Pokud jde o úvěr ze smlouvy z , datum, , tak žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný svůj závazek hradil, avšak nehradil ho řádně a včas a po poslední splátce ze dne , datum, celková dlužná částka byla 27 578 Kč, přičemž tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 075,61 Kč, neuhrazeného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 404,73 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 237,42 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 119,36 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 556,61 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost , právnická osoba, . zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , č. smlouvy, soud zjistil, že tato byla dne , datum, uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným. Společnost , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 15 000 Kč spolu s úrokem 1 444 Kč, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč (celkem tedy 27 888 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , č. smlouvy, soud zjistil, že tato byla dne , datum, uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným. Společnost , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 20 000 Kč spolu s úrokem 1 925 Kč, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč, poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 600 Kč (celkem tedy 37 184 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnaný od , Anonymizováno, , nemá sjednaný rezidenční úvěr, bydlí u rodičů, je svobodný, nezletilé děti nemá, má základní vzdělání, jeho čistý měsíční příjem je 6 932 Kč a měsíční výdaje jsou ve výši 3 410 Kč, když náklady na bydlení 4 000 Kč hradí jiná osoba v domácnosti, která má příjem 10 309 Kč/měsíc z důchodu. Žalovaný uvedl, že údaje v žádosti dokládá výplatními páskami a pracovní smlouvou, tyto však nebyly k žádosti přiloženy.

6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnaný od , Anonymizováno, , nemá sjednaný rezidenční úvěr, bydlí u rodičů, je svobodný, nezletilé děti nemá, má základní vzdělání, jeho čistý měsíční příjem je 13 878 Kč a měsíční výdaje jsou ve výši 6 710 Kč ( 2 000 Kč bydlení, doprava, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a splátky předchozích úvěrů ve výši 1 300 Kč). Žalovaný uvedl, že údaje v žádosti dokládá výplatními páskami a pracovní smlouvou, tyto však nebyly k žádosti přiloženy.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. vybraných stran přílohy, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde jsou uvedeny obě pohledávky za žalovaným.

8. Z dvou oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že jím společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávek ze smluv o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, , včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 25. 9. 2023.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč a 20 000 Kč. Pokud jde o závazky žalovaného k úhradě různých úroků a poplatků souvisejících s poskytnutými úvěry, pak soud vzal za prokázaná shora uvedená skutková zjištění, na která dále pro zjednodušení pouze odkazuje. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 25. 9. 2023.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

22. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

23. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

24. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Již tento nedostatek sám o sobě by postačuje k tom, že soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Nad rámec uvedeného však soud konstatuje, že ani při hlubší analýze údajů poskytnutých žalovaným, není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně (resp. její právní předchůdce) k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť z údajů v zákaznických kartách naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. – v případě smlouvy z , datum, je zde již uvedena splátková zátěžek předchozích půjček, v případě smlouvy z , datum, se jeví jako velmi nepravděpodobné, že celkové měsíční výdaje dvoučlenné domácnosti by byli toliko 7 410 Kč (včetně bydlení, stravy, dopravy apod.), přičemž předchůdce žalobkyně nijak nereflektoval ani zásadní odlišnost údajů ohledně výše příjmů žalovaného ze stejného zaměstnání.

25. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný by v obecné rovině teoreticky byl povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat, žalovaný však uhradil na svůj dluh minimálně částku 25 500 Kč (v případě smlouvy z , datum, ) a částku 21 106 Kč (v případě smlouvy z , datum, ), tedy oba jeho dluhy vůči žalobkyni byly již zcela uhrazeny. Úhrady 25 500 Kč a 21 106 Kč vyplývají již ze samotných žalobních tvrzení, když žalobkyně uváděla, že žalovaný oba závazky hradil, avšak nikoli řádně a v čas a v případě obou úvěrových smluv uvedla (viz výše) přesnou výši zůstatku jistiny, tak zůstatku ostatních poplatků po částečných úhradách (tedy celková částka dle smlouvy 27 888 Kč mínus 2 388 Kč coby zbylé částky po úhradách rovná se 25 500 Kč; obdobně celková částka dle smlouvy 37 184 Kč mínus 16 078 Kč coby zbylé částky po úhradách rovná se 21 106 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nárok uplatňovaný žalobou převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok I.).

26. Pro úplnost soud uvádí, že k důkazu neprováděl listinu přiloženou k návrhu, avšak jako důkaz neoznačenou listinu „potvrzení o zaplacení kupní ceny“. Důkaz listinami 2 x „předpis splátek“ a 2 x „transakční historie“ soud neprováděl, neboť žalobkyně ani přes výzvou soudu označené důkazy nepředložila.

27. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.