36 C 423/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 74 381,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 74 381,55 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 8. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 74 381,55 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 11. 2016 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému revolvingový úvěr. V průběhu řízení žalobkyně doplnila konkrétní data a částky čerpání úvěru, kdy čerpání úvěru probíhalo v období od 9. 11. 2016 do 26. 5. 2021 a žalovaný načerpal celkem 101 835 Kč (dne 9. 11. 2016 částku 2 500 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 6. 4. 2017 částku 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 21. 4. 2017 částku 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 27. 4. 2017 částku 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 29. 3. 2018 částku 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 19. 06. 2018 částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 25. 7. 2018 částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 22. 8. 2018 částku 1 425 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 27. 8. 2018 částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 7. 12. 2018 částku 2 100 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 2. 1. 2019 částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 18. 1. 2019 částku 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 22. 1. 2019 částku 9 200 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 23. 5. 2019 částku 3 500 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 3. 6. 2019 částku 4 900 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 27. 06. 2019 částku 1 200 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 3. 10. 2019 částku 800 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 27. 11. 2019 částku 9 510 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 25. 0. 2020 částku 2 500 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 27. 5. 2020 částku 1 600 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 27. 5. 2020 částku 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 28. 5. 2020 částku 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 20. 8. 2020 částku 500 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 8. 4. 2021 částku 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 23. 4. 2021 částku 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 28. 4. 2021 částku 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet], dne 26. 5. 2021 částku 3 100 Kč na účet č. [bankovní účet]). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji - klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč; půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů; dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2016 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že tato byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % z aktuální výše úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Výše úrokové sazby byla sjednána na 0,2833 % denně.

4. Z listiny označené jako„ loan application info“ soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní ve věci.

5. Z kopie občanského průkazu na č.l. 19 a 20 soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného [číslo] s platností do 12. 9. 2028.

6. Z výpisu z účtu na č.l. 34-36 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem finanční prostředky ve výši 101 835 Kč, a to dne 9. 11. 2016 částku 2 500 Kč, dne 6. 4. 2017 částku 4 000 Kč, dne 21. 4. 2017 částku 4 000 Kč, dne 27. 4. 2017 částku 2 000 Kč, dne 29. 3. 2018 částku 2 000 Kč, dne 19. 06. 2018 částku 10 000 Kč, dne 25. 7. 2018 částku 3 000 Kč, dne 22. 8. 2018 částku 1 425 Kč, dne 27. 8. 2018 částku 10 000 Kč, dne 7. 12. 2018 částku 2 100 Kč, dne 2. 1. 2019 částku 3 000 Kč, dne 18. 1. 2019 částku 4 000 Kč, dne 22. 1. 2019 částku 9 200 Kč, dne 23. 5. 2019 částku 3 500 Kč, dne 3. 6. 2019 částku 4 900 Kč, dne 27. 06. 2019 částku 1 200 Kč, dne 3. 10. 2019 částku 800 Kč, dne 27. 11. 2019 částku 9 510 Kč, dne 25. 0. 2020 částku 2 500 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 1 600 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 28. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 500 Kč, dne 8. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 23. 4. 2021 částku 5 000 Kč, dne 28. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 26. 5. 2021 částku 3 100 Kč. Soud zároveň zjistil, že žalovaný právním předchůdci žalobkyně uhradil celkem minimálně částku 208 872,17 Kč.

7. Z potvrzení o platbách na č.l. 37-62 soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem finanční prostředky ve výši 101 835 Kč, a to dne 9. 11. 2016 částku 2 500 Kč, dne 6. 4. 2017 částku 4 000 Kč, dne 21. 4. 2017 částku 4 000 Kč, dne 27. 4. 2017 částku 2 000 Kč, dne 29. 3. 2018 částku 2 000 Kč, dne 19. 06. 2018 částku 10 000 Kč, dne 25. 7. 2018 částku 3 000 Kč, dne 22. 8. 2018 částku 1 425 Kč, dne 27. 8. 2018 částku 10 000 Kč, dne 7. 12. 2018 částku 2 100 Kč, dne 2. 1. 2019 částku 3 000 Kč, dne 18. 1. 2019 částku 4 000 Kč, dne 22. 1. 2019 částku 9 200 Kč, dne 23. 5. 2019 částku 3 500 Kč, dne 3. 6. 2019 částku 4 900 Kč, dne 27. 06. 2019 částku 1 200 Kč, dne 3. 10. 2019 částku 800 Kč, dne 27. 11. 2019 částku 9 510 Kč, dne 25. 0. 2020 částku 2 500 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 1 600 Kč, dne 27. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 28. 5. 2020 částku 2 000 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 500 Kč, dne 8. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 23. 4. 2021 částku 5 000 Kč, dne 28. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 26. 5. 2021 částku 3 100 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 3. 2022, vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 101 835 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 12,5 % z aktuální výše úvěru nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem minimálně částku 208 872,17 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

21. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

22. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

23. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

24. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je obecně povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům ve výši 101 835 Kč vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.); žalovaný však uhradil celkem minimálně částku 208 872,17 Kč, tedy jeho dluh vůči žalobkyni byl již zcela uhrazen. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nárok uplatňovaný žalobou převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok I.).

25. Pro úplnost soud uvádí, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl následující důkazy: standardní informace o spotřebitelském úvěru; standard terms of the credit agreement applicable to customers resident in the Czech Republic; Standardní podmínky smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice; platební informace.

26. V řízení tedy byl zcela úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.