36 C 440/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 969,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 558 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 707,89 Kč od 31. 5. 2022 do 15. 8. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 558 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení; a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 1 411,99 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 202,99 Kč; -) úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 28 558 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení; -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23,98 Kč od 31. 5. 2022 do 15. 8. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 411,99 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 628,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 8. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 29 969,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 1. 2022 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč; žalovaný z něj načerpal celkem 28 990 Kč. Žalovaný se tyto finanční prostředky spolu s poplatky a úroky zavázal splácet měsíčními splátkami. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 432 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, přičemž žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v databázích CEE NRKI a ISIR. Žalobkyně rovněž uvedla, že k vyhodnocení úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 26. 1. 2022. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána 26,28 %, měsíční úroková sazba ve výši 2,19 %. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatky a úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Smlouva obsahuje rovněž údaje o žalovaném, konkrétně zde žalovaný ke svým poměrům uvedl, že svobodný, bydlí v družstevním bytě, nemá žádné vyživované děti, jeho měsíční čistý příjem je ve výši 36 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 22 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že úvěr byl čerpán n nákup zboží, a to mobilní telefon Apple iPhone 13 Pro v ceně 28 990 Kč.

4. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že obsahuje další úpravu práv a povinností účastníků.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že zaměstnanec žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], dnem 15. 8. 2022 potvrzuje, že žalobkyně provedla před uzavřením úvěrové smlouvy ověření bonity klienta, tj. žalovaného. Potvrzení obsahuje mimo jiné údaj o tom, že žalovaným byl prověřen v databázi ISIR, MVCR a NRKI, v ISIR a NRKI bez negativního záznamu.

6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 16. 5. 2022, vč. podacího archu soud zjistil, že jím žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, a to 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 17. 5. 2022.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2022, vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu.

8. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalobkyně evidovala údaje o žalovaném tak, jak byli uvedeny v úvěrové smlouvě a dále že provedla opakovanou lustraci v databázi ISIR, MVCR a NRKI, v ISIR a NRKI bez negativního záznamu. Z úvěrové karty dále vyplývá, že žalobkyně, pokud jde o výdaje, uvažovala částku 3 860 Kč coby životní minimum dospělých členů domácnosti a 515 Kč na splátky dřívějších závazků.

9. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že je zde evidováno, že žalovaný žádal o kreditní kartu, jiné dřívější úvěry/zápůjčky evidovány nemá.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 28 990 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku 432 Kč.

11. Z opisu výpisu proplacení smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne 26. 1. 2022 převedla částku 28 990 Kč na účet č. [bankovní účet].

12. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 28 990 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatky a úroky v pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 432 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 14 dnů od data 17. 5. 2022.

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by provedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil výši svých tvrzených příjmů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje uvedené žalovaným samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 28 558 Kč (tj. čerpané částka úvěru ve výši mínus celkové úhrady provedené žalovaným) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 707,89 Kč od 31. 5. 2022 do 15. 8. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 558 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 628,24 Kč, přičemž tato částka představuje 61,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,29 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství - obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 199 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že odměnu za úkon – vyjádření žalobkyně ze dne 5. 12. 2022 nepřiznal, když údaje, k jejichž doplnění soud žalobkyni vyzýval, měli být obsaženy již v samotné žalobě, tedy tento úkon soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby.