36 C 441/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 58 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 400 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 22 400 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 276,92 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 3 909,69 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 600 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení; -) úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žaloba se v částce 21 240 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 885,97 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 4 862,37 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 382,58 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení; -) úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 15 382,58 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení; zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 7. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 58 040 Kč s příslušenstvím, a to co do částky 36 800 s odůvodněním, že dne 26. 11. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 6. 2021; žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 13 600 Kč [právnická osoba] a žalovaný spolu dále dne 22. 1. 2019 spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 21. 7. 2020; žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 44 910 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 11. 2019 soud zjistil, že tato uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 28 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 22 400 Kč (celkem tedy 50 400 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 840 Kč.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 1. 2019 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 35 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 31 150 Kč (celkem tedy 66 150 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 849 Kč (poslední splátka měla být ve výši pouze 777 Kč).

5. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí ve spolubydlení s dalším rodinným příslušníkem, je rozvedený, vzdělání má základní, je zaměstnaný jako provozní s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 20 211 Kč, jeho měsíční výdaje jsou ve výši cca 8 000 Kč (3 000 Kč bydlení, 5 000 Kč osobní výdaje, 3 780 Kč splátky předchozích úvěrů) a k tomu ještě má povinnost měsíční splátky 7 600 Kč na dřívější úvěr. Žalovaný uvedl, že údaje v žádosti dokládá výplatními páskami, pracovní smlouvou, čestným prohlášením, nájemní smlouvou.

6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, vzdělání má středoškolské, je zaměstnaný jako provozní s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 19 295 Kč, jeho měsíční výdaje jsou ve výši cca 12 480 Kč (4 700 Kč bydlení, 4 000 Kč osobní výdaje, 3 780 Kč splátky předchozích úvěrů). Žalovaný uvedl, že údaje v žádosti dokládá výplatními páskami, pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu, nájemní smlouvou.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde jsou uvedeny pohledávky za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, vč. informací o zpracování údajů a podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 29. 4. 2022.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 28 000 Kč a 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčky splatit. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 29. 4. 2022.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

22. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

23. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

24. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Již tento nedostatek sám o sobě by postačuje k tom, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.). Pokud jde o nárok 2 (úvěr na 35 000 Kč), tak tato byla žalovaným již zcela uhrazena (čerpaná částka zápůjčky ve výši 35 000 Kč mínus tvrzené celkové úhrady žalovaným ve výši 44 910 Kč) a žalovaný tak není ohledně této smlouvy vracet žalobkyni již ničeho. Soud v tomto rozsahu tedy žalobu zcela zamítl (výrok III.).

25. Pokud jde o nárok 1 (úvěr na 28 000 Kč), tak soud uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 14 400 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 28 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 13 600 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 400 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 29. 4. 2022, když před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu ohledně tohoto nároku zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

26. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 14 400 Kč, žalovaný byl úspěšný co do částky 43 640 Kč. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.