36 C 453/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 334 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 600 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 4 234 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 420 Kč od 6. 6. 2021 do 4. 8. 2022; -) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 820 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení; -) náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 8. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 12 334 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 5. 2021 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 5 600 Kč. Zápůjčka spolu s poplatkem ve výši 1 820 Kč měla být splacena nejpozději do 5. 6. 2021. Žalobkyně dále požadovala, aby žalované byla uložena rovněž povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 414 Kč a náklady na upomínání ve výši 2 500 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tato je datována dnem 14. 5. 2021 a měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Smlouva měla být uzavřena dálkově přes internet, kdy žalovaná ji měla podepsat zadáním PIN kódu [číslo]. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 5600 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se částku 5 600 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 820 Kč měla zavázat žalobkyni vrátit nejpozději do 5. 6. 2021. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazku obsahuje smlouva ujednání o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady na vymáhání (cena za písemnou upomínku je uvedena ve výši 500 Kč za kus).

4. Z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy.

5. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne9. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne zaslala finanční prostředky ve výši 5 600 Kč na účet č. [bankovní účet].

6. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2022, včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do tří dnů. Výzva byla odeslána dne 27. 7. 2022.

7. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná.

8. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný spolu dne 14. 5. 2021 uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 5 600 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky společně s poplatkem 1 820 Kč vrátit do 5. 6. 2021. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal ase tak se splacením do prodlení. Žalovaná byla vyzván žalobkyní k úhradě dluhu dne 27. 7. 2022, a to ve lhůtě tří dnů.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

19. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

20. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

21. V daném případě žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že by jakkoliv zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

22. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 5 600Kč (tj. žalobkyní poskytnuté finanční prostředky žalovanému) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 600 Kč od 5. 8. 2022 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce, a to v souladu s ust. § 573 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

24. Pro úplnost soud uvádí, že upomínky ze dne 12. 6. 2021, 19. 6. 2021, 26. 6. 2021, 5. 7. 2021, 20. 7. 2021 soud pro nadbytečnost neprováděl, když soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, nikoliv platně uzavřené smlouvy.

25. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 5 600 Kč, žalovaná byla ohledně jistiny úspěšná co do částky 4 234 Kč. Žalobkyně však rovněž nebyla úspěšná ohledně části příslušenství (soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný.