36 C 470/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 071 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 630 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 630 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 441 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 120 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 321 Kč od 7. 10. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 11. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 31 071 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný dne 16. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě v ulici [ulice] [adresa], [obec]. Smlouva byla uzavřena na dobu tří měsíců s účinností od 1. 7. 2020 a skončil uplynutím doby nájmu ke dni 30. 9. 2020. Byt byl žalobkyni za strany žalovaného předán dne 31. 12. 2020. Po zániku nájemního vztahu žalovaný byt neodevzdal a nadále v období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 bez právního důvodu užíval. Byt byl žalobkyni předán dne 31. 12. 2020. Žalovaný dluží na nájemném v podobě bezdůvodného obohacení za měsíce 10/ 2020 až 12/ 2020 celkem částku 11 630 Kč (3 858 Kč + 2 x 3 886 Kč). Dále od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017 na spotřebovaných službách žalovaný neuhradil částku 19 120 Kč. Dále žalovaný žalobkyni neuhradil částku 321 Kč (3 x 107 Kč) za další služby spojené s užíváním bytu, které nejsou předmětem vyúčtování.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z informativního výpisu z KN (č. l. 7) soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem bytového domu [adresa] v [obec] v ulici [ulice].

4. Z nájemní smlouvy ze dne 16. 6. 2020, vč. evidenčního listu (č. l. 9-15) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému shora specifikovaný byt a žalovaný se zavázal hradit nájemné a služby spojené s nájmem bytu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou na tři měsíce počínaje dnem 1. 7. 2020. Výše nájemného byla sjednána 3 886 Kč/měsíc. Z evidenčního listu soud zjistil, že měsíční výše nájemného a záloh na služby spojené s nájmem bytu činila celkem 6 621 Kč (nájemné z toho 3 886 Kč).

5. Z protokolu o předání a převzetí bytu ze dne 31. 12. 2020 (č. l. 16) soud zjistil, že žalovaný odevzdala byt žalobkyni dne 31. 12. 2020.

6. Z opisu karty úhrad nájemného za byt (č. l. 17) soud zjistil, že za období 1. 7. 2020 až 31. 12. 2020 byla celková předepsaná výše nájemného 23 316 Kč, z čehož žalovaný uhradil toliko 11 686 Kč. Celková předepsaná výše záloh na služby byla 16 410 Kč (6 x 2 735 Kč), žalovaný uhradil celkem 8 205 Kč. Jako částka k úhradě dle vyúčtování služeb je uvedeno 11 236 Kč.

7. Z vyúčtování služeb spojených s užívání bytu za rok 2020, vč. dodejky (č. l. 18-20) soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala za období od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 nedoplatek na službách spojených s nájmem bytu ve výši 19 120 Kč (tj. celkové náklady 27 004 Kč mínus uhrazené zálohy 7 884 Kč). Ohledně nákladů na vodu a vytápění žalobkyně pouze odkázala na externí vyúčtování a neuvedla konkrétní výši spotřeby ani výši nákladů za spotřebovanou jednotku.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 9. 2022, vč. dodejky, soud zjistil, že žalobce vyzýval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů.

9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se jakožto vlastnice bytového domu [adresa] v [obec] v ulici [ulice] zavázala přenechat žalovanému výše specifikovaný byt a žalovaný se zavázal hradit nájemné a služby spojené s nájmem bytu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou na tři měsíce počínaje dne 1. 7. 2020. Byt byl žalovaným předán žalobkyni dne 31. 12. 2020. Měsíční výše nájemného za nájem bytu činila 3 886 Kč, zálohy na služby spojené s nájmem bytu celkem 2 735 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni nájemné za užívání bytu za měsíce 10/ 2020 až 12/ 2020 (3 858 Kč + 2 x 3 886 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 27. 9. 2022.

10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Podle § 2217 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2292 o. zák. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

17. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

18. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

19. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

20. Podle § 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období (dále jen„ z. v. s.“).

21. Podle § 7 odst. 1 z. v. s. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

22. Podle § 7 odst. 2 z. v. s. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

23. Žalobkyně (pronajímatelka) se žalovaným (nájemkyní) uzavřeli smlouvu o nájmu bytu (§ 2201 a násl. o. z.), kterou žalobkyně žalované přenechala do dočasného užívání výše specifikovaný byt a žalovaný se oproti tomu zavázal žalobkyni platit dohodnuté nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217 o. z.). Žalovaný nesplnil svou povinnost odevzdat byt (§ 2292 o. z.) ke dni skončení nájmu (30. 9. 2020), žalobkyně má proto právo požadovat náhradu ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 o. z.) a soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.), přičemž přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, když žalovaný se ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

24. Ve zbytku, tj. pokud jde však dlužné služby a nedoplatek z vyúčtování ve výši 19 441 Kč s příslušenstvím, pak soud žalobu zamítl (výrok II.), k čemuž uvádí, že soud obecně v řízení o zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užívání bytu nebo s ním souvisejí, nyní upravuje § 2 písm. f) z. v. s., který stanoví, že vyúčtováním se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 z. v. s. jsou pak konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které mu musí být doručeno (§ 7 odst. 1 z. v. s.), příjemci služeb určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09). V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo žalovanému doručeno řádné vyúčtování poplatků za služby spojené s nájem bytu (§ 2 písm. f/ a § 7 odst. 1 z. v. s.). Vyúčtování předložené soudu neobsahují náležitosti dle § 7 odst. 2 z. v. s., když ohledně nákladů na vodu a vytápění žalobkyně pouze odkázala na externí vyúčtování a neuvedla konkrétní výši spotřeby ani výši nákladů za spotřebovanou jednotku. Externí vyúčtování soudu předložena nebyla. Žalobkyně tak neprokázala, že nastala splatnost pohledávek z titulu vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.), když procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.

26. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).