36 C 59/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 57 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 57 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 57 000 Kč od 25. 1. 2019 do 24. 5. 2023, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 4 380 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 24. 2. 2023 se žalobci domáhali, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jim coby oprávněným společně a nerozdílně částku 57 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 25. 1. 2019 do dne vydání rozsudku. <b>Tvrzení žalobců</b> 2. Žalobu žalobci odůvodnili tím, že v roce 2012 jejich právní předchůdce, paní [jméno] [příjmení] (babička žalobců) půjčila žalovanému částku 120 000 Kč Smlouva byla uzavřena bez ujednaného data splatnosti. Následně paní [jméno] [příjmení] pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. V roce 2017 žalovaný podepsal uznání dluhu, přičemž k tomuto okamžiku na svůj dluh uhradil toliko 5 000 Kč. V období od ledna 2019 do září 2019 pak žalovaný na svůj dluh uhradil dalších 58 000 Kč. Žalobci opakovaně vyzývali žalovaného k úhradě dluhu, nejdříve výzvou ze dne 11. 1. 2019, později pak rovněž výzvami ze dne 17. 9. 2019 a 1. 9. 2020. <b>Tvrzení žalovaného</b> 3. Žalovaný k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí. K věci dále uvedl, že s paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] byl od roku 2011 v rozvodovém řízení a od její matky, paní [příjmení] si žádné peníze nepůjčil. Uznání dluhu proběhlo v době, kdy se s paní [příjmení] ještě stýkali, žalovaný měl dluhy a došlo k psychickému nátlaku na něj, proto podepsal něco, co neměl, ale žádné peníze si nepůjčil. <b>Skutková zjištění</b> 4. Z potvrzení o existenci dluhu a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 12. 2017 (č.l. 3) soud zjistil, že se jedná o listinu datovanou dnem 27. 12. 2017 podepsanou [jméno] [příjmení] coby věřitelem, žalovaným coby dlužníkem a dále blíže neidentifikovaným svědkem. Obsahem listiny je prohlášení, že paní [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození] půjčila žalovanému v roce 2012 na úhradu dluhů (vzniklých bez vědomí [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], roz. [příjmení], [datum narození]) částku 120 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal sám uhradit. Ke dni vyhotovení listiny žalovaný na dluh uhradil 5 000 Kč. Listina dále obsahuje konstatování, že předmětnou pohledávku 120 000 Kč věřitelka [jméno] [příjmení] postoupila svým vnoučatům [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození].

5. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 10. 1. 2019, vč. podacího lístku a dodejky (č. l. 4-5) soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobci vyzývali žalovaného k úhradě celého dluhu, a to ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla odeslána dne 11. 1. 2019.

6. Z e-mailu ze dne 1. 9. 2020 (č. l. 6) soud zjistil, že se jedná e-mailovou zprávu zaslanou odesílatelem [email] adresátovi [email], přičemž jako odesílatel je pod textovou zprávou uvedeno jméno [jméno] [celé jméno žalobkyně] a dále údaj„ V [obec] 1. 9. 2020“. V pravém horním rohu je uvedeno datum 1. 9. 2020, 13:52 hodin. E-mailová komunikace obsahuje textovou zprávu, kde odesílatel vyzývá adresáta coby zástupce [jméno] a [jméno] k okamžitému uhrazení dluhu v částce 57 000 Kč.

7. Z e-mailu ze dne 17. 9. 2019 (č. l. 7) soud zjistil, že se jedná e-mailovou zprávu zaslanou odesílatelem [email] adresátovi [email], přičemž jako odesílatel je pod textovou zprávou uvedeno jméno [jméno] [celé jméno žalobkyně]. V pravém horním rohu je uvedeno datum 17. 9. 2019, 09:04 hodin. E-mailová komunikace obsahuje textovou zprávu, kde odesílatel vyzývá adresáta coby zástupce blíže neidentifikovaných„ dětí“ k okamžitému uhrazení dluhu nejpozději do 22. 9. 2019 na účet„ [jméno]“.

8. Soud vzal za prokázaná shora uvedená skutková zjištění, na která dále pro zjednodušení pouze odkazuje. <b>Relevantní právní předpisy</b> 9. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 3028 odst. 3 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 3036 NOZ podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Podle § 524 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ SOZ“) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

13. Podle § 524 odst. 2 SOZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Podle § 526 odst. 1 SOZ postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.

15. Podle § 526 odst. 2 SOZ oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

16. Podle § 558 SOZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

17. Podle § 657 SOZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

18. Podle § 563 SOZ není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

19. Podle § 517 odst. 1 SOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

20. Podle § 517 odst. 2 SOZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1908/2018 ze dne 26. 9. 2019 se postupitelnost pohledávky vzniklé za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. bude i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. řídit dosavadními právními předpisy. Posouzení, zda v důsledku postoupení této pohledávky došlo ve smyslu § 107a o. s. ř. k takové právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práv či povinností, se pak rovněž řídí dosavadní právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013, i když k postoupení došlo až po 31. 12. 2013.

22. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSCR 85/2015 ze dne 31. 10. 2016 lze uzavřít, že věřitelem dlužníka je třeba rozumět i postupníka, jehož aktivní věcná legitimace k vymáhání pohledávky za dlužníkem je založena doručením oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi. <b>Posouzení věci</b> 23. Dne 1.1.2014 vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ), dle jehož ustanovení § 3028 odst. 3 platí, že právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti NOZ, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti NOZ, se řídí dosavadními právními předpisy. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že k poskytnutí finančních prostředků ve výši 120 000 Kč paní [jméno] [příjmení] žalovanému mělo dojít v roce 2012. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že půjčka je reálným kontraktem, resp. reálným právním vztahem (tzn. že vzniká až okamžikem faktického poskytnutí věci – předmětu půjčky), má soud za to, že smlouva o půjčce byla sjednána v roce 2012, a proto posoudil soud nárok žalobců podle právních předpisů platných do 31. 12. 2013.

24. Jelikož již ze samotných žalobních tvrzení vyplývá, že žalobci nejsou původními věřiteli žalovaného, zabýval se soud nejprve jejich aktivní věcnou legitimací. Žalobci sice v řízení nepředložili žádnou písemnou postupní smlouvu, listina ze dne 27. 12. 2017 je však s ohledem na svůj obsah mimo jiné i oznámení o postoupení pohledávky, které vůči žalovanému učinila původní věřitelka [jméno] [příjmení], přičemž učinění tohoto„ oznámení o postoupení pohledávky“ má soud za prokázané. Proto s ohledem na ust. § 524 SOZ a ustálenou judikaturu (viz výše např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1908/2018 ze dne 26. 9. 2019) dospěl soud k závěru, že žalobci jsou ve věci aktivně věcně legitimováni.

25. Dále se soud zabýval samotnou oprávněností žalobou uplatněného nároku. Soud se neztotožňuje s názorem žalobců, že žalovaný dluh ve smyslu ust. § 2053 NOZ uznal. V prvé řadě soud opětovně konstatuje, že na právní vztah mezi účastníky se aplikuje stará právní úprava starého občanského zákoníku (SOZ), nikoliv úprava nového občanského zákoníku (NOZ). V této souvislosti ještě soud doplňuje, že jde-li o institut uznání dluhu, tak obecně vzato uznávacím úkonem nedochází k novaci, tedy vzniku nového závazku, nýbrž pouze k utvrzení již existujícího dluhu (institut uznání dluhu je tzv. institutem utvrzovacím), proto se tedy již z povahy věci řídí stejnými předpisy jako právní vztah sám, v tomto případě tedy starým občanským zákoníkem (SOZ) č. 40/1964 Sb. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 292/2018 ze dne 12. 3. 2019). Za druhé, listina ze dne 27. 12. 2017 svým obsahem nesplňuje požadavky kladené na kvalifikované uznání dluhu, a to ani podle ust. § 558 SOZ, ani podle ust. § 2053 NOZ. Přestože listina ze dne 27. 12. 2017 nesplňuje náležitosti, aby mohla být posouzena jako uznání dluhu (zejména neobsahuje explicitní závazek žalovaného k úhradě dluhu), má na základě ní soud za prokázané, že k uzavření smlouvy o půjčce mezi paní [jméno] [příjmení] a žalovaným došlo, že se tak stalo v roce 2012 a že paní [příjmení] na základě předmětné smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 120 000 Kč. Soud k tomu závěru vede zejména skutečnost, že listina z 27. 12. 2017 obsahuje alespoň základní identifikaci půjčky/dluhu, vč. výše zůstatku k doplacení, a rovněž podpis žalovaného, přičemž samotná pravost listiny nebyla účastníky sporována. Za dané procesní situace tak má soud za to, že důkazní břemeno ohledně toho, že žalobou uplatněná pohledávka nevznikla, tíží žalovaného; žalobcům totiž k unesení důkazního břemene zcela postačuje, že poskytnutí finanční prostředků prokázali. Soud v této souvislosti připomíná, že výlučná negativní důkazní teorie je již v právní teorii i praxi překonána, když je třeba vždy posuzovat, zda se v daném případě jedná o takovou negativní skutečnost, jež prokázat lze, byť třeba velmi obtížně, nebo skutečnost, kterou (například v důsledku chování protistrany) prokázat nelze. Žalovaný však i přes poučení soudu podle ust. § 118a o. s. ř. žádné konkrétní skutečnosti ani důkazy ohledně toho, že žalobou uplatněná pohledávka nevznikla, nedoplnil.

26. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, proto rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, dluh ve stanovené lhůtě neuhradil a dostal se tak do prodlení (§ 517 odst. 1 ObčZ), čímž žalobcům vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 517 odst. 2 ObčZ), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce, přičemž v souladu s návrhem žalobců rozhodl o přiznání příslušenství pouze do dne vydání rozhodnutí, tj. do 24. 5. 2023. <b>Neprovedené důkazy</b> 27. Pro úplnost soud uvádí, že k důkazu neprováděl navrhovaný rodný list žalobkyně b) (jedná se o nacionále účastníka odpovídající zápisu v Centrální evidenci obyvatel, které soud navíc ověřuje z úřední povinnosti v rámci zkoumání podmínek řízení) a kopii dopisu zaslaného 11. 1. 2019 (k tomuto žalobci při jednání uvedli, že se jedná o duplicitní návrh důkazu„ výzva ze dne 10. 1. 2019“). <b>Náklady řízení</b> 28. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst.1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, náhradu nákladů řízení ve výši 4 380 Kč Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 850 Kč, paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony á 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (předžalobní výzva, žaloba, příprava na jednání, účast na jednání), tj. celkem 1 200 Kč, a dále cestovné ve výši 330 Kč (při cestě tam a zpět v celkové délce 150 km, spotřebě vozidla 6 l [číslo] km, doložené výši ceny pohonných hmot 36,90 Kč).

29. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).