36 C 61/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 051,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 613 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 613 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

II. Žaloba se v částce 19 438,04 Kč spolu s : -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 051,04 Kč od 16. 8. 2022 do 30. 9. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 438,04 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 347,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 12. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 28 051,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 12. 2021 spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému revolvingový úvěr ve výši 28 051,04 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 15. 8. 2022. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI; dále právní předchůdce vycházel z výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. V průběhu řízení žalobkyně uvedla, že před postoupení pohledávky bylo na dluh uhrazeno žalovaným celkem 11 387 Kč. Žalobkyně rovněž souhlasila se splátkami dluhu ve výši 2 000 Kč.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Žalovaný považoval za nesporné, že s žalobkyní smlouvu uzavřel. Dále se domníval, že smlouva je alespoň částečně neplatná z důvodu sjednání nepřiměřené zápůjční úrokové sazby a odkazoval se v tomto směru na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Žalovaný měl rovněž za to, že žaloba je neprojednatelná, a proto by měla být odmítnuta. Žalovaný rovněž uvedl, že úvěr byl uzavřen ve prospěch bývalé manželky, která tehdy sama podmínky pro poskytnutí úvěru nesplňovala. Pro případ vyhovění žalobě navrhl žalovaný, aby mu byla uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku ve splátkách po 2 000 Kč, a to z důvodu jeho tíživé finanční situace. V průběhu řízení k výzvě soudu žalovaný doplnil, že splátky úvěru měly být hrazeny z účtu bývalé manželky, kdy mu tato měla tvrdit, že za měsíce říjen 2021 až duben 2022 splátky úvěru ve výši 2 820 Kč hradila, a to ze svého účtu vedeného u [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet].

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že tato byla dne 10. 12. 2021 uzavřena prostředky komunikace na dálku. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně.

4. Z kopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil, že tento obsahuje nacionále žalovaného.

5. Z potvrzení o platbě ze dne 10. 12. 2021 soud zjistil, že uvedeného dne byla z účtu právního předchůdce žalobkyně zaslána účet č. [bankovní účet] částka 20 000 Kč.

6. Z dokumentu označeného jako„ platební informace“ soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] vyčíslila žalovanému celkový dluh částkou 28 199,26 Kč, když zůstatek po poslední platbě byl 18 407,84 Kč, úroky za období čerpání byly ve výši 9 041,42 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů byla ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč). Splatnost celé dlužné částky byla stanovena na 15. 8. 2022.

7. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 3. 4. 2023 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození] vede tato banka tři účty, přičemž pouze z jednoho odcházely platby na účet. č. [bankovní účet], a to dne 15. 3. 2022 a 15. 4. 2022, obě s [variabilní symbol], obě v částce 2 820 Kč se zprávou pro příjemce„ za [celé jméno žalovaného]“.

8. Z přílohy EPR označené jako„ [číslo]“ soud zjistil, že na žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 11 387 Kč, a to platbami z 10. 1. 2022, 8. 2. 2022, 16. 3. 2022 a 15. 4. 2022.

9. Z dokumentu označeného jako„ loan application info“ soud zjistil, že obsahuje souhrnné obecné údaje o žádosti o úvěr a nacionále žalovaného.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.

11. Z předžalobní upomínky ze dne ze dne 22. 9. 2022, vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do tří dnů. Výzva byla odeslána dne 22. 9. 2022.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2022 soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni coby postupníka.

13. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to z úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 11 387 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by skutečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, resp. že by jakkoli zkoumala výši příjmů a výdajů žalované a že by žalovaný tyto jejímu právnímu předchůdci dokládal. Na základě takto ničím nepodložených údajů nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

27. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 8 613 Kč (tj. čerpané částky úvěru ve výši 20 000 Kč mínus celkové úhrady ve výši 11 387 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 613 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil v souladu s ust. § 573 o. z., když předžalobní upomínka byla odeslána dne 22. 9. 2022 a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. S ohledem na žádost žalovaného rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2 000 Kč, když takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení dojde v přiměřené době; žalobkyně se stanovením splátek v této výši navíc výslovně souhlasila. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.

29. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

30. Pokud jde o názor žalovaného, že žaloba je neurčitá, a proto by ji soud měl odmítnout, tento názor soud nesdílí – skutečnost, že žalovanému není zřejmé, z čeho se žalovaná částka skládá, není samo o sobě neurčitostí žaloby. Vzhledem k tomu, že soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti, již se nezabýval argumentací žalovaného ohledně sjednané výše obchodního úroku, když tato argumentace se ve světle rozhodnutí soudu stala zcela bezpředmětnou.

31. Pro úplnost soud uvádí, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl následující důkazy navržené žalobkyní: standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice; standardní informace o spotřebitelském úvěru; (všechny tyto důkazní návrhy nejsou důkazy, které by byly způsobilé k prokázání skutečností ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl ani následující důkazní návrhy žalovaného: statistické údaje ČNB k obvyklým úrokovým sazbám; potvrzení o jeho příjmových a majetkových poměrech; potvrzení o platbách manželky výpisem z účtu; svědecká výpověď [jméno] [příjmení] ([datum narození]); výpis z účtu č. [bankovní účet].

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 347,40 Kč, přičemž tato částka představuje 38,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,3 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 30,7 %). Tyto náklady sestávají z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 900 Kč.