36 C 7/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 972 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 110,96 Kč od 26. 9. 2022 do 13. 10. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení; a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 6 972 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 33,50 Kč od 26. 9. 2022 do 13. 10. 2022; -) úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 972 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení; zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 854,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 10. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 21 972 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 12. 2021 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Později žalobkyně doplnila, že spotřebiteli přiděluje credit scoring, k čemuž je využíván statistický model. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 23. 12. 2021 prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2,79 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě je dále sjednán poplatek za korunový odklad 1 485 Kč, poplatek 99 Kč/měsíc za službu bezpečná splátka a poplatek 49 Kč/měsíc za službu SMS servis.

4. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 1. 11. 201 až 30. 11. 2021 soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalované, počáteční zůstatek byl – 4 788,56 Kč a konečný zůstatek – 4 730,03 Kč, na účet bylo připsána 27 787 Kč a odepsáno 27 728,47 Kč. Z výpisu je zřejmé, že dne 5. 11. 2021 byl na účet od ČSSZ připsán důchod ve výši 8 446 Kč. Dne 15. 11. 201 je patrná splátka půjčky u [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 63,34 Kč a 701,66 Kč, dne 23. 11. 2021načerpání půjčky od [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč.

5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 23. 12. 2021 soud zjistil, že uvedeného dne byla na účet č. [bankovní účet] žalobkyní zaslána částka 15 000 Kč.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalobce soud zjistil, že uvedeného dne byla na účet č. [bankovní účet] žalobkyní zaslána částka 15 000 Kč.

7. Z výzvy ze dne 15. 4. 2022, vč. podacího archu soud zjistil, že jejím prostřednictvím měla žalobkyně vyzvat žalovanou k úhradě celého dluhu, a to do 14 dnů od sepsání. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 20. 4. 2022.

8. Z výzvy ze dne 28. 2. 2022, vč. podacího archu soud zjistil, že jejím prostřednictvím měla žalobkyně vyzvat žalovanou k úhradě dlužných splátek.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 8. 2022, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 30. 8. 2022.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet. Na svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho.

11. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že v ní žalobkyně vedla údaje žalované, vč. detailů přidělených kontraktů. U žalované byly evidovány 3 existující úvěrové kontrakty se zůstatky 39 709 Kč, 5 000 Kč a žalovaná dále žádala o revolvingový úvěr ve výši 3 000 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 35 000 Kč.

12. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že tento má [číslo] jeho držitelem byla žalovaná.

13. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, a to bez negativního záznamu pro žalovanou. Ze zprávy se dále poddává, že žalobkyně uvažovala na příjmové stránce důchod žalované ve výši 8 440 Kč a dále blíže nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč. Na výdajové stránce uvažovala 7 423 Kč na bydlení, 6 750 Kč životní minimum členů domácnosti a 960 Kč na splátkách již existujících závazků.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

27. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z doložené výše důchodu a lustrací v databázích klientských informací. Z výpisu z účtu žalované jasně vyplývá, že výše důchodu byla ve výši 8 446 Kč, ale zároveň rovněž skutečnost, že počáteční i konečný zůstatek na účtu žalované byl záporný. V rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž vyplynulo, že žalovaná již existující úvěry/zápůjčky, které splácí, má a žalobkyně si toho tak musela být vědoma. Naopak z provedeného dokazování nevyplývá doložení druhého tvrzeného příjmu v domácnosti ve výši 40 000 Kč. Skutečnými výdaji žalované, případně její celé domácnosti, se žalobkyně rovněž nezabývala, pouze zohlednila životní minimum a odhadla náklady na bydlení. I při zohlednění normativních nákladů na bydlení a životního minima je však zřejmé, že žalované z důchodu (další příjem doložen nebyl) nezbývala žádná částka k úhradě potenciálních splátek úvěru. Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, neboť z předmětných dokumentů naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

28. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 15 000 Kč (tj. čerpaná částka úvěru) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 110,96 Kč od 26. 9. 2022 do 13. 10. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.). Pro úplnost soud uvádí, že pokud jde o částku 460 Kč, žalobkyní označovanou za„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“, již ze samotné podrobnější specifikace této částky je zřejmé, že se nejedná o individuální náklady žalobkyně spojené s vymáháním této konkrétní pohledávky ve smyslu ust. § 513 o. z., ale o fixní náklady žalobkyně spojené přímo s jejím podnikáním. Náklady na podnikání žalobkyně nelze přenášet na žalovanou. Soud proto i z tohoto důvodu žalobu v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji.

30. Dále pokud jde o žalobkyní navrhované důkazy: formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; sazebník platný od 4. 1. 2019; dotaz na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací; pak tyto soud pro nadbytečnost neprováděl. Důkazy označený jako„ dotaz na příslušnou finanční instituci“ není řádně označeným důkazním návrhem a soud ho proto taktéž neprováděl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 854,44 Kč, přičemž tato částka představuje 36,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,32 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,68 %, přičemž soud při výpočtu zohlednil veškeré žalobou uplatněné nároky, vč. příslušenství, obdobně např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08, které pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnut). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.