36 C 80/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 99 617,20 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 99 617,20 Kč spolu s úrokem 4,8 % ročně z částky 85 936,71 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně částky 85 936,71 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 3. 2022 u Okresního soudu v Litoměřicích domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 99 617,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], uzavřela dne 19. 8. 2012 s [právnická osoba] Smlouvu o stavebním spoření [číslo]. Na základě uvedené smlouvy o stavebním spoření požádali dlužník a žalovaný [celé jméno žalovaného] o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne 5. 10. 2012 žalobce uzavřel s [jméno] [příjmení] a žalovaným Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] do výše 570 000 Kč. V souladu se sjednaným způsobem čerpání a dispozice [jméno] [příjmení] a žalovaného byl meziúvěr vyčerpán tak, jak vyplývá z přiloženého oznámení o čerpání meziúvěru. [jméno] [příjmení] a žalovaný byli povinni hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 042,50 Kč a dále [jméno] [příjmení] a žalovaný byli povinni provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 855,00 Kč na vkladový účet stavebního spoření [číslo]. Dlužník a žalovaný řádně nehradili sjednané splátky, uhradili toliko splátky, jak jsou tyto patrné z výpisu z meziúvěrového a vkladového účtu. Protože [jméno] [příjmení] a žalovaný řádně úroky z meziúvěru nespláceli a nečinili pravidelné vklady na vkladové účty stavebního spoření, věřitel dopisem ze dne 2. 9. 2019 v souladu s Obecnými úvěrovými podmínkami odstoupil od Úvěrové smlouvy a požadoval úhradu pohledávky. Oznámení žalobce o odstoupení od Úvěrové smlouvy bylo dlužníkovi a žalovanému doručeno. pohledávka byla splatná nejpozději dne 30. 9. 2019. [jméno] [příjmení] ani žalovaný pohledávku neuhradili. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně uvedla, že tuto prověřila na základě dokladů a informací získaných od [jméno] [příjmení] a žalovaného. Dále byla ověřena historie klientů v databázích SOLUS a BRKI. Na základě uvedeného žalobkyně dospěla k závěru, že volné zdroje [jméno] [příjmení] a žalovaného ke splácení jsou dostatečné.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením [číslo jednací] ze dne 17. 6. 2022 vyslovil Okresní soud v Litoměřicích svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.

4. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 1. 10. 2012 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní (tehdy vystupující pod názvem [právnická osoba]) coby věřitelem, žalovaným a paní [jméno] [příjmení], [rodné číslo] coby dlužníky. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout dlužníkům finanční prostředky ve výši 570 000 Kč coby tzv. meziúvěr ze stavebního spoření (smlouva [číslo]). Splatnost meziúvěru byla ujednána až dnem přidělení cílové částky stavebního spoření s tím, že do té doby budou dlužníci hradit žalobkyni toliko obchodní úrok ve výši 4,30 % p. a. K splacení samotného meziúvěru pak mělo dojít přidělením cílové částky stavebního spoření automaticky zúčtováním na příslušném účtu.

5. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o poskytnutí meziúvěru ze dne 6. 12. 2012 soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní coby věřitelem, žalovaným a paní [jméno] [příjmení], jinak soud nezjistil z listiny žádné podstatné skutečnosti pro věc.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavením spoření ze dne 19. 8. 2012 soud zjistil, že se nejedná o návrh, ale smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení] a jejím předmětem bylo stavební spoření s cílovou částkou 570 000 Kč.

7. Z žádosti o čerpání ze dne 1. 10. 2012 na částku 207 903 Kč soud zjistil, že uvedeného data [jméno] [příjmení] požádala o čerpání úvěru v částce 207 903 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet].

8. Z žádosti o čerpání ze dne 1. 10. 2012 na částku 350 000 Kč soud zjistil, že uvedeného data žalovaný požádal o čerpání úvěru v částce 350 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet].

9. Z žádosti o čerpání ze dne 25. 10. 2012 na částku 12 097 Kč soud zjistil, že uvedeného data [jméno] [příjmení] požádala o čerpání úvěru v částce 12 097 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet].

10. Z vkladového účtu soud zjistil, že ke dni 21. 9. 2017 byl zůstatek ve výši 30 950,84 Kč, jinak z tohoto důkazu soud nezjistil pro věc žádné rozhodné skutečnosti.

11. Z výpisu z meziúvěrového účtu soud zjistil, že na dluh z meziúvěru bylo dlužníky v období od 29. 10. 2012 do 27. 10. 2021 uhrazeno celkem 613 622,13 Kč. Z výpisu je rovněž zřetelné čerpání úvěru částkami 207 903 Kč, 350 000 Kč a 12 097 Kč.

12. Z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze dne 5. 9. 2012 soud zjistil, že tímto žalovaný a paní [jméno] [příjmení] žádali žalobkyni o poskytnutí tzv. meziúvěru/úvěru v plné výši, a to z důvodu koupě nového domu. Žádost byla navázána na smlouvu o stavebním spoření [číslo] s cílovou částkou 570 000 Kč, výše meziúvěru byla žádána ve výši 570 000 Kč. V žádosti jsou dále uvedeny detailní nacionále obou dlužníků, včetně údaje o tom, že dlužníci mají společné jmění manželů, a že průměrný čistý měsíční příjem [jméno] [příjmení] byl ve výši 13 000 Kč, žalovaného ve výši 20 000 Kč s tím, že splátková zátěž dřívějších dluhů paní [jméno] [příjmení] byla ve výši 4 399 Kč. Z žádosti se dále poddává, že dlužníci kromě vzájemné vyživovací povinnosti měli rovněž vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem ve věku 2 roky a 10 let. V rámci doplňujících údajů je uvedeno:„ Klienti využívají MÚ bez dokládání příjmu, protože splátka původního úvěru u Wüstenrotu je 2 800 a vejdeme se o 500 max. navýšená splátka (3 140) úvěr. Splacení Wüstenrotu = 220 000 a koupě bytu = 350 000„.

13. Z přílohy k žádosti o poskytnutí meziúvěru – kontrola příjmů soud zjistil, že se jedná o formulář, který má zachycovat poměry žalovaného a paní [jméno] [příjmení]. Pokud jde o náklady na domácnost, byly určeny formulářově částkou 3 660 Kč, zjevně se nejedná o částku určenou„ skutečnou“, ale určenou tabulkově, která byla předem pevně určena žalobkyní ve formuláři dle počtu osob. Pokud jde o náklady na výživu, tyto byly rovněž určeny formulářově částkou 5 380 Kč, zjevně se nejedná o částku určenou„ skutečnou“, ale určenou tabulkově, která byla předem pevně určena žalobkyní ve formuláři dle počtu osob a jejich věku. Žalobkyně tedy tabulkově určila životní minimum žalovaného a [jméno] [příjmení] částkou 13 600 Kč. Pokud jde o další výdaje v podobě finančních závazků, jako celková částka je uvedena 7 539 Kč – 3 140 Kč závazky u ČMSS a 4 399 Kč závazky u jiných věřitelů (Poštovní spořitelna a Cofidis). Průměrný čistý příjem dlužníků byl 20 000 Kč a 13 000 Kč. Žalobkyně tedy spočítala, že na obživu žalovanému a [jméno] [příjmení] zbývá 23 811 Kč. Ve formuláři je uvedena poznámka žalobkyně„ měsíční splátka vyšší o 340 Kč, tolerujeme rozdíl do 500 Kč bez bonity, původní spl. u Wüstenrotu 2 800 Kč“.

14. Z dvou výstupů z interního systému žalobce soud zjistil, že se jedná o údaje vedené k žalovanému a [jméno] [příjmení] v interních systémech žalobkyně. Z listiny není zřejmý původ údajů tam uvedených, ani k jakému datu byly do systému zadány.

15. Z oznámení o čerpání meziúvěru ze dne 30. 10. 2012 soud zjistil, že žalobkyně oznámila [jméno] [příjmení] čerpání meziúvěru co do částky 207 903 Kč.

16. Z oznámení o čerpání meziúvěru ze dne 30. 10. 2012 soud zjistil, že žalobkyně oznámila [jméno] [příjmení] čerpání meziúvěru co do částky 350 000 Kč.

17. Z oznámení o čerpání meziúvěru ze dne 20. 12. 2012 soud zjistil, že žalobkyně oznámila [jméno] [příjmení] čerpání meziúvěru co do částky 12 097 Kč.

18. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 3. 2022, vč. podacího archu soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu.

19. Z dvou odstoupení od smlouvy ze dne 2. 9. 2019, vč. vrácených poštovních zásilek soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému a [jméno] [příjmení] odstoupení od smlouvy s žádostí o úhradu celého zbytku dluhu.

20. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně a [jméno] [příjmení] spolu uzavřely smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou 570 000 Kč. Následně spolu žalobkyně, [jméno] [příjmení] a žalovaný uzavřeli smlouvu o meziúvěru/úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovanému úvěr ve výši 570 000 Kč. Dlužníci na svůj na svůj dluh uhradili celkem částku 613 622,13 Kč. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.

21. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah, když po zvážení hlediska intertemporálního (§ 3028 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 1 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen„ z. s. ú.“).

22. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

23. Podle § 22 odst. 5 z. s. ú. není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

24. Úprava § 9 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 24. 2. 2013, ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem [číslo] Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od 25. 2. 2013) doplněno tak, že„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům (spotřebitelům) neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 z. s. ú. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018-141).

25. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

26. Podle § 451 odstavce 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

27. Podle § 451 odstavce 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

28. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

29. V daném případě má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaný a jeho spoludlužník doložili v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů (z předložených listin naopak jasně vyplývá, že žalobkyně – s ohledem na své vlastní nastavené interní postupy - doložení příjmů po žalovaném a jeho dlužníkovi nepožadovala). Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým takové údaje samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o půjčce jako neplatnou (§ 9 odst. 1 z. s. ú.). Nad rámec uvedeného však pro úplnost soud dodává, že z předložených listin dále vyplývá, že zejména výdaje žalovaného a jeho spoludlužníka byla zkoumány pouze formálně, tabulkově, kdy částky na bydlení a obživu byly pouze odhadovány na základě počtu osob a jejich osob. Z listin se i poddává, že se předložený formulář předem počítal pouze s touto tabulkovou a žalobkyní předem stanovenou variantou. Skutečnými výdaji se žalobkyně vůbec nezabývala. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a jeho spoludlužníka zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 9 odst. 1 z. s. ú.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018-141).

30. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.). Žalovaný je obecně povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům (tj. 570 000 Kč) vydat žalobkyni (§ 451 obč. zák.); provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že žalovaný a jeho spoludlužník žalobkyni uhradila již celkem částku v minimální výši 613 622,13 Kč, tedy jejich dluh vůči žalobkyni byl již zcela uhrazen. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nárok uplatňovaný žalobou převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného a jeho spoludlužníka (výrok II.).

31. Pro úplnost soud uvádí, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl následující důkazy: obecné úvěrové podmínky Českomoravské stavební spořitelny; Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření; zaevidování smlouvy o stavebním spoření ze dne 12. 9. 2012.

32. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.