36 C 84/2021
č. j. 36 C 84/2021-16
V PLATNOSTIOkresní soud v Ústí nad Labem vyhověl žalobě o zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Soud uznal, že žalobkyně byla oprávněna k odstranění vozidla z komunikace, na níž bylo dočasně zakázáno stání z důvodu veřejného zájmu, a to na základě koncesní smlouvy. Povinnost zaplatit náklady na odtah vyplývá z § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Soud rozhodl bez nařízení jednání, protože žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nevyjádřil se ani ve stanovené lhůtě.
Plný text
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“).
2. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě koncesní smlouvy uzavřené se územní celek (dále jen„ zadavatel“) ze dne datum (dále jen„ koncesní smlouva“) zmocněna k zajišťování odtahů vozidel z místních komunikací zadavatele z důvodu veřejného zájmu dle ust. § 19a odst. 1 a § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nebo pokud vozidlo tvoří překážku provozu na pozemní komunikaci a o jeho odtažení rozhodl policista nebo strážník obecní policie dle ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb. Dále je dle koncesní smlouvy oprávněna k braní užitků z výnosu z nuceného odtahu vozidel. Zadavatel jako silniční správní úřad dne 27. 7. 2020 rozhodl o dočasném zákazu stání na místní komunikaci v ulici ulice, a to z důvodu provádění blokového čištění komunikací. Ačkoliv na základě tohoto rozhodnutí byla komunikace označena příslušnou přenosnou dopravní značkou s informací o datu a hodině dočasného omezení, dne 8. 10. 2020, kdy bylo čištění ulice prováděno, v ulici ulice parkoval osobní automobil tov. zn. Mercedes, registrační značka, jehož registrovaným provozovatelem je žalovaný, který rozhodnutí silničního správního úřadu nerespektoval, neboť vozidlo sám neodstranil ani neprokázal případné závažné důvody, které mu to znemožnily. Proto bylo vozidlo žalovaného odtaženo a poté v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 po provedení čištění vráceno zpět na místo. Cenu za odtah stanoví nařízení územní celek územní celek číslo to konkrétně ve výši 4 000 za úplný odtah. O odtahu vozidla žalobkyně žalovaného písemně vyrozuměla oznámením ze dne 3. 12. 2020. Žalovaný však na tuto výzvy nereagoval a dlužnou částku žalobkyni dosud ani zčásti nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu tov. zn. Mercedes, registrační značka, který dne 8. 10. 2020 ponechal zaparkovaný v místech, na něž se vztahovalo rozhodnutím silničního správního úřadu stanovené dočasné omezení provozu (konkrétně zákaz stání) z důvodu čištění místní komunikace, jež se nachází na území zadavatele. Žalobkyně, na základě zmocnění zadavatelem v koncesní smlouvě, tento automobil odstranila (odtáhla) a po dokončení čištění ulice vozidlo vrátila na místo, ze kterého byl automobil odtažen, což žalovanému dne 3. 12. 2020 písemně oznámila a vyzvala ho k zaplacení ceny odtahu ve výši 4 000 Kč, avšak žalovaný jí požadované částky ani zčásti neuhradil.
6. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jelikož odstranila silniční vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, z místní komunikace, na níž bylo z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání, přičemž je žalovaný povinen nahradit náklady s odstraněním vozidla spojené, tedy náklady na odtah automobilu ve výši 4 000 Kč. K jejich zaplacení žalobkyně žalovaného vyzvala a žalovaný jí je tak byl povinen zaplatit, což neučinil (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.). Do prodlení se zaplacením poplatku za odtah se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byl žalobce oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení.
7. Soud tak shledal žalobu důvodnou a žalobě v celém rozsahu vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst.1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z částky 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony á 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a žaloba), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.
9. Požadované DPH soud žalobci nepřiznal, když pro takový postup jednak není opora v ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. a jednak paušální náhrada dle vyhl. č. 254/2015 Sb. nespadá pod předmět daně vymezený v ustanovení § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
10. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.) Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.