36 C 91/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 324,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 14 324,70 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 2. 2020 u Obvodního soud pro Prahu 1 domáhala zaplacení částky 14 324,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 7. 2016 mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], a. s , [IČO] a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaná částka 14 324,70 Kč se přitom skládá z dlužné jistiny úvěru (tj. ze samotných čerpaných finančních prostředků) ve výši 10 032,70 Kč a z částky 4 292 Kč představující dlužné poplatky a pojištění. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že tuto právní předchůdce posoudil na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy se zabýval zejména zjištěním disponibilní částky žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 12. 2021 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 2022, doložka vyznačena dne 10. 2. 2022.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019, vč. přílohy a potvrzení uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde je uvedena pohledávka za žalovaným.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2020, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 9. 2. 2020.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 15. 7. 2016 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše. Žalovaný se zavázal finanční prostředky bance vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a její součástí byla mimo jiné tzv. Dispozice.

8. Z dispozice ke smlouvě [číslo] ze dne 15. 7. 2016 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl upraven úvěrový rámec, kdy smluvní strany sjednaly úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč s tím, že úvěr bude hrazen inkasem z účtu [bankovní účet].

9. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 15. 7. 2016 soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal o revolvingový úvěr. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, je svobodný, pracovní smlouvu má dobu určitou od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2016, a to jako dělník/řemeslník u [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) s. r. o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč.

10. Z vyjádření banky ze dne 15. 3. 2022 (č.l. 48) soud zjistil, že banka (původní věřitel) úvěruschopnost žalovaného ověřila tak, že zkontrolovala informace v dostupných interních a externích rejstřících, porovnala příjmy a výdaje žalovaného a vypočetla disponibilní částku.

11. Z dokumentu na č. l. 49 soud ničeho nezjistil, není zřejmé, co má být obsahem dané listiny a k prokázání jakého tvrzení žalobkyně má sloužit.

12. Z platební historie č. l. 53 – 57 soud zjistil, že úvěrový rámec na základě smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalovanému poskytován bankou v období od 15. 7. 2016 do ukončení smlouvy dne 30. 9. 2018, přičemž poslední přijatá platba byla dne 20. 3. 2018. Soud dále zjistil, že se jedná zřejmě o souhrnný soupis čerpání úvěru, splátek a účtovaných poplatků, který je však sám o sobě nepřehledný, částečně cizojazyčný a nelze z něj proto učinit další skutková zjištění týkající se čerpání a splácení úvěru.

13. Z výpisu z kreditní karty za období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 soud zjistil, že v žalobkyní výslovně vymezeném období od 7. 2. 2017 do 23. 3. 2018 byla na úvěr čerpána částka v celkové výši 10 032,70 Kč, a to formou plateb za zboží a služby u obchodníků a třetích stran. V období od 7. 2. 2017 do 23. 3. 2018 žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem 14 616, 94 Kč (942,70 Kč + 3 008 Kč + 4 532,98 Kč + 433,15 Kč + 455,48 Kč + 544,67 Kč + 543,76 Kč + 536,62 Kč + 3 000 Kč + 619,58 Kč). Soud dále zjistil, že v období od 15. 7. 2016 do 31. 1. 2017 žalovaný čerpal (opět formou plateb za zboží a služby u obchodníků a třetích stran) finanční prostředky v celkové výši 6 113,46 Kč, na splátkách úvěru pak v tomto období uhradil celkem 2 690,96 Kč Celkem tedy za období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši 16 146,16 Kč a žalobkyni (resp. jejímu právnímu předchůdci) zpět uhradil částku v celkové výši 17 307,90 Kč.

14. Z rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 10. 2018, vč. podacího archu na č.l. 80 soud zjistil, že jím [právnická osoba] z důvodu porušování smluvních podmínek oznámila žalovanému zesplatnění pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky do 15. 10. 2018.

15. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu dne 15. 7. 2016 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 finanční prostředky v celkové výši 16 146,16 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s obchodním úrokem a poplatky splácet. Žalovaný na svůj dluh v období od 15. 7. 2016 do 31. 8. 2018 uhradil celkem 17 307,90 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný v žádosti o úvěr ke svým poměrům žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, má učňovské vzdělání, je svobodný, pracovní smlouvu má dobu určitou od 1. 4. 2016 do 31. 12. 2016, a to jako dělník/řemeslník u [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ([právnická osoba]) s. r. o. s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč; údaje nebyly dále nijak doloženy.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Evropského soudního dvora (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Evropského soudního dvora a ve shodě s ním dospívá k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o zápůjčku výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v žádosti o úvěr samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou § 9 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

25. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je obecně povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům ve výši 16 146,16 Kč vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.); provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil již celkem částku ve výši 17 307,90 Kč, tedy jeho dluh vůči žalobkyni byl již zcela uhrazen. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nárok uplatňovaný žalobou převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok I.).

26. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neprováděl z důvodu nadbytečnosti následující důkazní návrhy: úrokový lístek platný od 11. 7. 2016; produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba]; všeobecné produktové podmínky ze dne 1. 9. 2014; sazebník poplatků za produkty a služby platný od 1. 12. 2016; všeobecné obchodní podmínky z 1. 11. 1999 (č.l. 62-78); formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; sazebník banky; upomínka ze dne 24. 8. 2018; upomínka ze dne 8. 5. 2018; upomínka ze dne 8. 1. 2017; upomínka ze dne 10. 12. 2016.

27. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.