37 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 115 246,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky , částka kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do , datum zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplaceníIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Nárok dovozovala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Součástí splátek byl také smluvní úrok ve výši 8,20 % a dále sjednané pojistné za pojištění schopnosti splácet. Protože žalovaný přestal řádně splácet uvedený úvěr, žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila nesplacenou jistinu včetně dlužného příslušenství, poplatků a platby za pojištění za splatné. Žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného posuzovala na základě výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný taktéž veden u žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal neaktivní.

3. Soud ve věci konal jednání nařízené na , datum, . Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila prostřednictvím jejího zástupce a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným odsouhlasili znění smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala převést žalovanému na účet (také vedený žalobkyní) částku , částka, na jeho vyžádání. Žalovaný se proti tomu zavázal splácet poskytnutou částku v 96 pravidelných měsíčních splátkách včetně smluvního úroku ve výši 8,20 % ročně z poskytnuté částky. Žalovaný odsouhlasením znění smlouvy rovněž souhlasil s tím, že se stane pojištěným pro případ nemožnosti splácet poskytnutý úvěr, a to na základě smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní coby pojistníkem a , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jako pojistitelem. Za službu pojištění se žalovaný zavázal platit , částka, měsíčně, a to vždy společně se splátkou úvěru. Celkem tedy měl měsíčně splácet částku , částka, (smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet). Před odsouhlasením smlouvy žalovaný podal žádost o úvěr, ve které uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za poslední tři měsíce činí , částka, , je zaměstnán jako , Anonymizováno, na dobu neurčitou, bydlí v pronajatém bytě/domě (výpis ze systému žalobkyně – žádost žalovaného o úvěr). Žalovaný v době žádosti o úvěr měl vůči žalobkyni pravidelné měsíční závazky ve výši , částka, . Dále žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti počítala s měsíčními náklady žalovaného ve výši , částka, , které odpovídaly součtu tzv. životního minima (, částka, ) a představující náklady na bydlení žalovaného dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. (, částka, ) (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 až 22). V období od , Anonymizováno, činil průměrný příjem žalovaného ze mzdy , částka, . Zároveň z jeho účtu byly velmi často odesílány částky v řádech nízkých tisíců Kč na stále stejné účty a dále občas obdržel platby ze stejného účtu či od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, v řádech tisíců korun (výpisy z běžného účtu žalovaného na č. l. 24 až 33). Za období od čerpání úvěru do , datum, žalovaný zaplatil na splátkách a souvisejících platbách žalobkyni celkem , částka, (výpisy z úvěrového účtu žalovaného na č. l. 34 až 60). Dne , datum, odeslal advokát žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ve které ho vyzval k úhradě dluhu do 15 dnů od odeslání této upomínky (upomínka ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu).

5. Po právní stránce soud skutkový stav posoudil následovně.

6. Soud učinil závěr, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „ZSÚ“). Zároveň s tím pak byla sjednána inominátní smlouva o přistoupení k pojištění splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 1746 a násl. o. z.

7. Původní věřitel tedy byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje popsané připsání částky , částka, na účet žalovaného. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

8. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice uvedla, že původní věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě jím poskytnutých informací, které si následně ověřil. Soud však musí konstatovat, že k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele byla předložena pouze žádost o úvěr, výpisy z účtu žalovaného za období , Anonymizováno, a popis zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. V žádosti jsou zaneseny některé údaje ohledně osobních a majetkových poměrů (způsob bydlení, výše měsíčních příjmů a výdajů, rodinný stav, jiné finanční závazky apod.) ovšem tyto již byly ověřovány pouze velmi povrchně. Za hlavní zdroj informací pak lze považovat výpisy z běžného účtu žalovaného za období cca půl roku před podáním žádosti o úvěr. Z něho se podává, že žalovaný skutečně disponoval pravidelným měsíčním příjmem od zaměstnavatele ve výši téměř , Anonymizováno, tisíc Kč, ovšem už z něj žádným způsobem nevyplývají pravidelné a očekávatelné měsíční výdaje (např. nájemné a související služby, nákup potravin a hygienických potřeb, výdaje za dopravu apod.). Ve výpisech z účtu žalovaného se naopak ve zcela zarážející frekvenci objevují opakované odchozí a příchozí platby vůči několika opakujícím se bankovním účtům, přičemž dle názvu jednoho z vlastníků účtu jde zřejmě o provozovatele sázkových her. Už tato samotná skutečnost měla v žalobkyni vzbudit pochybnosti ohledně schopnosti žalovaného dlouhodobě splácet poskytnutý úvěr. Dále pak žalobkyně disponovala informací, že žalovaný vůči ní již splácí každý měsíc téměř , Anonymizováno, tisíc Kč z titulu jiných úvěrů, což představuje přibližně dvě pětiny jeho měsíčního příjmu. Konečně pak ohledně běžných výdajů žalovaného vyšla žalobkyně z paušální částky tzv. životního minima a výdajů na bydlení v částce necelých , Anonymizováno, tisíc Kč měsíčně. I tato úvaha (odhad) žalobkyně ohledně pravidelných měsíčních výdajů zřejmě neodpovídá vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti, neboť zmíněné údaje nemohou ničeho vypovídat o průměrných výdajích jednotlivce. Je prakticky nepředstavitelné, že by jednotlivec byl schopný v době sjednání úvěru schopný pravidelně hospodařit s danou částkou a uspokojit z ní základní potřeby – bydlení, stravu, ošacení apod. V tomto ohledu by mohly být daleko blíže skutečnosti např. údaje o průměrné spotřebě domácností zveřejňované ČSÚ. Současně nebyla žalobkyně schopna ani doložit potvrzení o tom, že žalovaného lustrovala prostřednictvím tvrzených externích a interních databází. V daném případě tedy žalobkyně pouze formálně ověřila tvrzené příjmy žalovaného a ohledně výdajů pak vyšla ze zcela nedostatečných paušálních částek a navíc zcela ignorovala informace o nestandardních pohybech na běžném účtu žalovaného, které mohly svědčit o náklonosti žalovaného k hazardním hrám, a tedy jeho možné nemožnosti splácet poskytnutý úvěr. Navíc žalovaný v době posuzování jeho úvěruschopnosti už vůči žalobkyni splácel (v poměru k jeho pravidelným příjmům) nezanedbatelnou měsíční částku téměř , Anonymizováno, tisíc Kč. Žalobkyně pak byla ještě před jednáním ve věci soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Ze samotného jednání se pak omluvila a nemohla tedy být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy.

9. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ. S ohledem na akcesorickou povahu smlouvy o přistoupení k pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr, soud posoudil rovněž tuto jako od počátku neplatnou.

10. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyní odkazovaný právní závěr Nejvyššího soudu uvedený v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, byl následně překonán rozhodnutím SD EU ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22, který uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytnula částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem , částka, . K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě nejpozději do , datum, . K odeslání oznámení upomínky došlo , datum, , přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o. z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne , datum, , přičemž s ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne , datum, a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 18,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, (výrok III.).