37 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 115 246,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu:  částky částka  kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka  kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka  zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do datum  zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % z částky částka od datum do zaplacení  zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky částka od datum do zaplacení

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Nárok dovozovala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo uzavřené mezi účastníky dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částka a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po částka. Součástí splátek byl také smluvní úrok ve výši 8,20 % a dále sjednané pojistné za pojištění schopnosti splácet. Protože žalovaný přestal řádně splácet uvedený úvěr, žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila nesplacenou jistinu včetně dlužného příslušenství, poplatků a platby za pojištění za splatné. Žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného posuzovala na základě výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný taktéž veden u žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal neaktivní.

3. Soud ve věci konal jednání nařízené na datum. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila prostřednictvím jejího zástupce a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Soud na základě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne datum žalobkyně s žalovaným odsouhlasili znění smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, a to prostřednictvím internetového bankovnictví žalobkyně. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala převést žalovanému na účet (také vedený žalobkyní) částku částka na jeho vyžádání. Žalovaný se proti tomu zavázal splácet poskytnutou částku v 96 pravidelných měsíčních splátkách včetně smluvního úroku ve výši 8,20 % ročně z poskytnuté částky. Žalovaný odsouhlasením znění smlouvy rovněž souhlasil s tím, že se stane pojištěným pro případ nemožnosti splácet poskytnutý úvěr, a to na základě smlouvy č. Anonymizováno uzavřené mezi žalobkyní coby pojistníkem a právnická osoba., IČO: IČO, jako pojistitelem. Za službu pojištění se žalovaný zavázal platit částka měsíčně, a to vždy společně se splátkou úvěru. Celkem tedy měl měsíčně splácet částku částka (smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet). Před odsouhlasením smlouvy žalovaný podal žádost o úvěr, ve které uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za poslední tři měsíce činí částka, je zaměstnán jako Anonymizováno na dobu neurčitou, bydlí v pronajatém bytě/domě (výpis ze systému žalobkyně – žádost žalovaného o úvěr). Žalovaný v době žádosti o úvěr měl vůči žalobkyni pravidelné měsíční závazky ve výši částka. Dále žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti počítala s měsíčními náklady žalovaného ve výši částka, které odpovídaly součtu tzv. životního minima (částka) a představující náklady na bydlení žalovaného dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. (částka) (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 až 22). V období od Anonymizováno činil průměrný příjem žalovaného ze mzdy částka. Zároveň z jeho účtu byly velmi často odesílány částky v řádech nízkých tisíců Kč na stále stejné účty a dále občas obdržel platby ze stejného účtu či od společnosti jméno FO Anonymizováno v řádech tisíců korun (výpisy z běžného účtu žalovaného na č. l. 24 až 33). Za období od čerpání úvěru do datum žalovaný zaplatil na splátkách a souvisejících platbách žalobkyni celkem částka (výpisy z úvěrového účtu žalovaného na č. l. 34 až 60). Dne datum odeslal advokát žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku ze dne datum, ve které ho vyzval k úhradě dluhu do 15 dnů od odeslání této upomínky (upomínka ze dne datum včetně poštovního podacího archu).

5. Po právní stránce soud skutkový stav posoudil následovně.

6. Soud učinil závěr, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen „ZSÚ“). Zároveň s tím pak byla sjednána inominátní smlouva o přistoupení k pojištění splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 1746 a násl. o. z.

7. Původní věřitel tedy byl povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje popsané připsání částky částka na účet žalovaného. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

8. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice uvedla, že původní věřitel zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě jím poskytnutých informací, které si následně ověřil. Soud však musí konstatovat, že k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele byla předložena pouze žádost o úvěr, výpisy z účtu žalovaného za období Anonymizováno a popis zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. V žádosti jsou zaneseny některé údaje ohledně osobních a majetkových poměrů (způsob bydlení, výše měsíčních příjmů a výdajů, rodinný stav, jiné finanční závazky apod.) ovšem tyto již byly ověřovány pouze velmi povrchně. Za hlavní zdroj informací pak lze považovat výpisy z běžného účtu žalovaného za období cca půl roku před podáním žádosti o úvěr. Z něho se podává, že žalovaný skutečně disponoval pravidelným měsíčním příjmem od zaměstnavatele ve výši téměř Anonymizováno tisíc Kč, ovšem už z něj žádným způsobem nevyplývají pravidelné a očekávatelné měsíční výdaje (např. nájemné a související služby, nákup potravin a hygienických potřeb, výdaje za dopravu apod.). Ve výpisech z účtu žalovaného se naopak ve zcela zarážející frekvenci objevují opakované odchozí a příchozí platby vůči několika opakujícím se bankovním účtům, přičemž dle názvu jednoho z vlastníků účtu jde zřejmě o provozovatele sázkových her. Už tato samotná skutečnost měla v žalobkyni vzbudit pochybnosti ohledně schopnosti žalovaného dlouhodobě splácet poskytnutý úvěr. Dále pak žalobkyně disponovala informací, že žalovaný vůči ní již splácí každý měsíc téměř Anonymizováno tisíc Kč z titulu jiných úvěrů, což představuje přibližně dvě pětiny jeho měsíčního příjmu. Konečně pak ohledně běžných výdajů žalovaného vyšla žalobkyně z paušální částky tzv. životního minima a výdajů na bydlení v částce necelých Anonymizováno tisíc Kč měsíčně. I tato úvaha (odhad) žalobkyně ohledně pravidelných měsíčních výdajů zřejmě neodpovídá vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti, neboť zmíněné údaje nemohou ničeho vypovídat o průměrných výdajích jednotlivce. Je prakticky nepředstavitelné, že by jednotlivec byl schopný v době sjednání úvěru schopný pravidelně hospodařit s danou částkou a uspokojit z ní základní potřeby – bydlení, stravu, ošacení apod. V tomto ohledu by mohly být daleko blíže skutečnosti např. údaje o průměrné spotřebě domácností zveřejňované ČSÚ. Současně nebyla žalobkyně schopna ani doložit potvrzení o tom, že žalovaného lustrovala prostřednictvím tvrzených externích a interních databází. V daném případě tedy žalobkyně pouze formálně ověřila tvrzené příjmy žalovaného a ohledně výdajů pak vyšla ze zcela nedostatečných paušálních částek a navíc zcela ignorovala informace o nestandardních pohybech na běžném účtu žalovaného, které mohly svědčit o náklonosti žalovaného k hazardním hrám, a tedy jeho možné nemožnosti splácet poskytnutý úvěr. Navíc žalovaný v době posuzování jeho úvěruschopnosti už vůči žalobkyni splácel (v poměru k jeho pravidelným příjmům) nezanedbatelnou měsíční částku téměř Anonymizováno tisíc Kč. Žalobkyně pak byla ještě před jednáním ve věci soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Ze samotného jednání se pak omluvila a nemohla tedy být poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy.

9. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ. S ohledem na akcesorickou povahu smlouvy o přistoupení k pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr, soud posoudil rovněž tuto jako od počátku neplatnou.

10. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyní odkazovaný právní závěr Nejvyššího soudu uvedený v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, byl následně překonán rozhodnutím SD EU ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22, který uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytnula částku částka, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částka. K vrácení tak stále zbývá částka částka, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, a to ve lhůtě nejpozději do datum. K odeslání oznámení upomínky došlo datum, přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze považovat třetí pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o. z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne datum, přičemž s ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne datum a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 18,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.