37 C 189/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 139 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu: částky , částka, , částky , částka, , smluvního úroku ve výši 39 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představující nesplacený úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřeného mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne , datum, . Dle žalobních tvrzení na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Na své závazky žalovaný neuhradil ničeho a žalobce nadále požaduje uhradit částku , částka, (sestávající z nesplacené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ), zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 39 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a po celou dobu řízení byl neaktivní. Soud ve věci konal jednání dne , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil.

3. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný odsouhlasili dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, (potvrzení o platbě ze dne , datum, ) s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 25 dnů od poskytnutí úvěru, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši 39 % ročně (smlouva o úvěru). K ověření totožnosti žalovaného před uzavřením smlouvy byla předložena kopie občanského průkazu (kopie OP žalovaného), žalovaný dne , datum, odsouhlasil předsmluvní informace obsahující základní informace o poskytnutém úvěru (předsmluvní informace). Žalovaným byla dne , datum, ve prospěch žalobkyně zaslána verifikační platba ve výši , částka, (detail pohybu ze dne , datum, ). Před odsouhlasením úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě poskytnutých údajů. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, s průměrnou měsíční mzdou ve výši , částka, , průměrné měsíční náklady na bydlení činily , částka, , průměrné měsíční náklady na energii činily , částka, , průměrné měsíční náklady na osobní výdaje činily , částka, , průměrné měsíční náklady na splátky jiných půjček činily , částka, . Celkové průměrné měsíční výdaje tedy činily , částka, (posouzení úvěruschopnosti žadatele bez datace). Mzda žalovaného za , Anonymizováno, , Anonymizováno, , za , Anonymizováno, , Anonymizováno, , za , Anonymizováno, , Anonymizováno, , za duben , Anonymizováno, , za , Anonymizováno, , za , Anonymizováno, , za , Anonymizováno, , za , Anonymizováno, , a , Anonymizováno, . Nebyly mu prováděny žádné exekuční srážky (výplatní pásky za období , Anonymizováno, ). Z výsledku lustrace v registru úvěrů REPI vyplývá, že žalovaný měl závazky po splatnosti ve výši , částka, a celkem , hodnota, otevřené smlouvy. Žalobkyně provedla před odsouhlasením smlouvy lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem (lustrace v centrální evidenci exekucí). Z rozpisu účelně vynaložených nákladů žalobkyně na uplatnění pohledávky bylo zjištěno, že uplatněná částka ve výši , částka, sestává z upomínky v částce , částka, , upomínky v částce , částka, , upomínky v částce , částka, , 37 upomínacích SMS v částce , částka, (á , částka, ), 35 upomínacích emailů v částce , částka, (á , částka, ) (rozpis účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky). Žalovaný úvěr dle tvrzení žalobkyně ani částečně nesplatil. Dne , datum, a dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému upomínku k úhradě poskytnutého úvěru a dne , datum, žalovanému zaslala předžalobní výzvu s tím, aby zaplatil dlužnou částku do , datum, . Výzva byla odeslána , datum, (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně. Soud učinil závěr, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., přičemž je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“).

5. Žalobkyně tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného-spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

6. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci žalobkyně nedostála povinnosti stanovené v § 86 ZSÚ, jelikož před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně uvedla, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě žalovaným poskytnutých informací včetně předložených výplatních pásek, dále nahlédnutím do centrálního registru exekucí, insolvenčního rejstříku a registru REPI a údaje vyhodnotila na základě interního scoringového modelu.

7. Soud nicméně shledal jako nedostatečnou péči, s níž žalobkyně přistoupila k vyhodnocení příjmů i výdajů žalovaného. Ten sice uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , Anonymizováno, a předložil výplatní pásky za období , Anonymizováno, . Nicméně vzhledem k tomu, že úvěr byl žalobkyní poskytnut až , datum, , nemohla žalobkyně dospět k závěru o tom, že žalovaný je u společnosti , Anonymizováno, (či jinde) stále zaměstnán. Nebyla předložena pracovní smlouva dokládající, zda je žalovaný zaměstnán na dobu určitou (a případně do kdy) či na dobu neurčitou, zda na hlavní či vedlejší pracovní poměr. Zvláštně působí i skutečnost, že žalovaný neposkytl žalobkyni výplatní pásky za období předcházejících 3 měsíců, jak bývá u žádostí o poskytnutí úvěrů zvykem, ale poskytl výplatní pásky z první poloviny roku , Anonymizováno, (tj. 2 roky staré), z února , Anonymizováno, (tj. rok starou), a jedinou „aktuální“ výplatní pásku z listopadu , Anonymizováno, . Žalobkyně tak nemohla vědět, jakými příjmy žalovaný v době poskytnutí úvěru disponuje.

8. Ani výdaje žalovaného nebyly dle názoru soudu žalobkyní posouzeny dostatečně. Měsíční výdaje žalovaného měly činit , částka, , z toho měsíční náklady na bydlení ve výši , částka, , na energie ve výši , částka, , na osobní výdaje ve výši , částka, a na jiné půjčky ve výši , částka, . Z uvedeného žalobkyně dovodila, že po odečtení deklarovaných výdajů od příjmů, zbývá žalovanému , částka, . Žalovaný tedy dle žalobkyně operoval disponibilním příjmem ve výši , částka, , což mělo dostačovat ke splacení sjednané jednorázové splátky ve výši , částka, . K takovému závěru ovšem žalobkyně nemohla dospět. V tomto ohledu soud považuje za stěžejní údaj o měsíčních nákladech na energie ve výši , částka, , který žalobkyně v žádném případě nemohla pokládat za pravdivý, a který měl žalobkyni vést k dalšímu ověření a dotazování (např. vyžádání výpisu z účtu za delší časové období, kterým by skutečně ověřila nulové platby za energie). Žalovaný měl navíc dle lustrace v registru úvěrů REPI provedené žalobkyní závazky po splatnosti ve výši , částka, , což mělo žalobkyni samo o sobě vést k větší obezřetnosti ohledně poskytnutí dalšího úvěru.

9. Nelze přistoupit na výklad, že poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ZSÚ splní svou zákonnou povinnost prověřit úvěruschopnost tím, že slepě uvěří údajům v žádosti s tím, že žadatel o úvěr má povinnost jednat v právním styku poctivě. Takový výklad je účelový a odporující účelu § 86 ZSÚ. Smyslem úpravy je zabránit rizikovému úvěrování spotřebitelů a zabránění propadu do dluhové spirály, kdy spotřebitelé-dlužníci často „vytloukají klín klínem“ nebo spíše „vytloukají dluh dluhem“. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru je obchodní profesionál a musí vynaložit odbornou péči k ověření schopnosti žadatele splácet požadovaný úvěr. Součástí takového postupu pak jistě nemůže být naivní důvěra v údaje tvrzené žadatelem anebo zvolení způsobu jejich interpretace tak, aby podporovaly schopnost žadatele úvěr splácet. Poskytovatel nemá povinnost úvěr poskytnout. Naopak má povinnost poskytnutí úvěru odmítnout v případě pochybností o schopnosti žadatele úvěr splácet.

10. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ.

11. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ.

12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, když žalovaný svojí pasivitou způsobil, že v řízení nevyšlo najevo, že by něčeho uhradila, než vyplynulo z žalobních tvrzení. K vrácení tak stále zbývá částka , částka, , jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě nejpozději do , datum, ). S ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne , datum, a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu stran sporu byl přibližně stejný.